Zbídačený, násilný Sinaj: Kdo a proč povraždil tři stovky egyptských súfíjů | info.cz

Články odjinud

Zbídačený, násilný Sinaj: Kdo a proč povraždil tři stovky egyptských súfíjů

Pátek je pro muslimy stejně důležitý, jako neděle pro křesťany. Je to den, kdy je záhodno dostavit se na polední shromáždění do mešity a pomodlit se společně s ostatními věřícími. Pátek 24. listopadu byl stejný volný den jako každý jiný pátek, věřící se sešli v mešitě ar-Rawda v severní části Sinajského poloostrova a po modlitbě a výkladu z Koránu se měli vrátit domů a užít si začátek víkendu. Místo toho se připletli k největšímu teroristickému útoku v moderních dějinách Egypta.

K mešitě přijelo pět terénních aut, obklíčily ji a podle svědků 30 až 40 mužů v maskáčích nejprve odpálilo sérii výbušnin. Poté začali střílet do účastníků pátečního kázání a nakonec pálili i po sanitkách, které přijely raněným na pomoc. Útočníci po sobě zanechali 305 mrtvých (z toho 27 dětí) a 128 zraněných.

Když radikálové vykřikují Alláhu akbar a střílí po vojácích, cizincích nebo obecně jinověrcích, je to děsivé, ale alespoň jsou při tom jasně vymezené strany. Lze v tom najít nějaký, byť naprosto zvrácený, důvod. Proč by ale muslimové masakrovali jiné muslimy? Vždyť to nedává smysl?

Nenásilní a jiní

Záhy se objevily první zprávy o tom, že se v mešitě scházeli stoupenci súfismu. A tato informace také, aspoň částečně, může vysvětlit, proč k útoku došlo. Súfismus představuje niterný, mystický rozměr sunitského islámu. Tam, kde je šarí’a považovaná cestu zákona, po níž věřící kráčí, tam je súfijská cesta – taríqa – stezkou, po které se vydávají ti, kdo touží po osobním prožitku Boha. Stejně jako existují v rámci islámu jednotlivé skupiny věřících, i súfíjové, jakožto jedna z podskupin, se dále člení do různých řádů (nebo-li taríq), v závislosti na mistrovi, kterého následují.

Jsou to obecně skupiny nenásilné. Členové jednotlivých řádů na rozdíl od těch mnišských, které známe z křesťanství, nepřebývají v klášterech a nežijí v celibátu. Většina řádových členů má rodiny a velkou část roku chodí běžně do práce. Do řádového domu docházejí pouze na důležité obřady, případně na společné modlitby. Přestože se jednotlivé taríqy liší, jejich společným jmenovatelem je touha po přiblížení se k Bohu. Absolutní cílem bytí je pro súfího „vyvanutí“ v Bohu, naprosté ztracení se, rozplynutí se v jeho existenci. Pro islámské radikály jsou to heretici, neboť súfíjové často uctívají hroby svých světců, vykonávají k nim poutě, modlí se k nim a věří v přímluvnou modlitbu. Radikálové je označují za mušrikún, tedy ty, kteří připisují božskou podstatu i někomu jinému než jen výhradně Bohu. A širk, ono „přidružování k Bohu“, je v islámu považováno za nejodpornější hřích. A důvod nenávisti máme na světě.

Radikálové z odnože samozvaného Islámského státu pak pochopitelně nevidí žádný rozdíl mezi súfíji a dalšími (v jejích očích) „bezvěrci“, jako jsou koptští křesťané – v Egyptě se v prosinci 2016 a v květnu 2017 staly terčem teroristických útoků jejich kostely, před rokem zahynulo při útoku IS sedm křesťanů ve městě al-Aríš na severu Sinaje a zavražděn byl také jeden z největších sinajských súfijských šajchů Sulajmán Abú Haráz. Stejnou nenávist chovají příslušníci IS k představitelům egyptského státního aparátu – při útocích sebevražedných atentátníků na dvě vojenská kontrolní stanoviště na Sinaji zahynulo v červenci letošního roku 23 vojáků. Islámský stát navíc před necelým rokem označil súfismus za jednu z hlavní „chorob“, kterou je nezbytné v Egyptě „vyléčit“.

Věštec a ti obyčejní

Oběti pátečního útoku z řad súfíjů patřily pravděpodobně především ke stoupencům řádu založeného šajchem ‘Ídem Abú Džarírem. Ten se narodil v roce 1910, hlásal lásku ke všem živým bytostem s výjimkou Židů, ty naopak chtěl zcela vyhladit (Gándhího by tato definice nenásilí asi trochu zarazila). Údajně byl nadaný věšteckými schopnostmi – podle egyptského zpravodajského serveru Masrawy mimo jiné prý předpověděl pokus o atentát na prezidenta Gamála Abd an-Násira a okupaci Sinaje Izraelem. Podle jiných zdrojů pocházely súfijské oběti z řad stoupenců taríqy šádhilíja. A podle deníku al-Arab tam súfíjů byl jen zlomek a většinu obětí tvoří „obyčejní“ sunnité. Mešita ar-Rawda totiž patřila k těm největším v oblasti.

Motiv tedy nakonec nemusí být vůbec náboženský. Sinajský poloostrov má přes 60 tisíc kilometrů čtverečních, ale žije zde jen necelý milion a půl obyvatel. Jižní část poloostrova je známá svými letovisky, jako jsou Šarm aš-Šajch nebo Dahab. Mimo turistické zlaté klece je to ale nehostinný kus země plný pouští a hor. Na sever Sinaje vláda v Káhiře dlouhodobě zapomíná. Armáda se prý sice v poslední době pokoušela navázat bližší kontakty s místními beduínskými kmeny, které by měly pomoci při získávání zpravodajských informací, nicméně výsledky nevypovídají o tom, že by byl tentok krok zrovna úspěšný.

Arabské jaro selhalo, říká egyptský bohemista autor: INFO.cz

Mnozí obyvatelé Sinaje jsou přesvědčení o tom, že vládu, potažmo armádu obyčejní lidé a jejich obyčejné problémy s vodou, zásobováním a dodávkami elektřiny nezajímají. Prezident Sísí sice na počátku roku 2015 oznámil, že na rozvoj regionu a boj s terorismem v oblasti vyčlenil 10 miliard egyptských liber (tedy 12 miliard korun) a Egypt navíc obdržel další 1,5 miliardy egyptských liber od Saúdské Arábie přímo na rozvojové projekty na Sinaji, nikdo však neví, jestli peníze skutečně na Sinaj putovaly, nebo jestli nezmizely třeba v megalomanském projektu nového hlavního města. Útok tak mohl mít za cíl pouhé připoutání pozornosti k problémům panujícím v oblasti severního Sinajského poloostrova, případně měl poukázat na neschopnost egyptské armády a rozvědky.

Radikální skupiny jím každopádně demonstrovaly nečekaně zásadní změnu taktiku. Až dosud se v oblasti snažily rekrutovat nové členy, což se jim vzhledem k vysoké nezaměstnanosti obzvlášť mezi mladými lidmi celkem dařilo. Páteční čin se však svým rozsahem a brutalitou vymyká dokonce i měřítkům skupin hlásících se k Islámskému státu. Ten mimochodem oficiálně stojí i za sestřelením ruského dopravního letadla v roce 2015, v němž zahynulo všech 217 pasažérů a sedm členů posádky. Vlastně je dost dobře možné, že rozsah útoku a počty mrtvých a zraněných zaskočily i samotné aktéry, což by vysvětlovalo, proč se dosud k činu nikdo nepřihlásil.

Podle oficiální zprávy vydané egyptskými úřady měli sice útočníci černou vlajku Islámského státu, nicméně vzhledem k protiteroristickému zákonu platnému od roku 2015, podle něhož je zakázáno publikovat v médiích zprávy, které jakkoliv odporují oficiální verzi událostí souvisejících s teroristickými činy, je třeba tuto informaci brát s velkou rezervou. (Co v Egyptě nepsat a neříkat? Více o represích ZDE.) Podle H. A. Helleyere, analytika BBC, každopádně nemůže podobně brutální čin přinést žádné ze skupin plusové body, právě naopak. Mezi místními se dočkají jen nenávisti a opovržení.

Do náruče armády

Nevládní Svaz sinajských kmenů na svém facebookovém účtu zveřejnil v sobotu stanovisko, v němž se plně postavil za egyptskou armádu. „Nedojdeme smíření, dokud nebudou ti bezvěrci potrestáni“ stálo mimo jiné ve statusu. Svaz vyzval všechny beduíny, aby se připojili ke svým „bratrům“ v oblasti al-Barath, kde by se měli zkoordinovat s egyptskou armádou a podílet se na velké operaci s cílem zlikvidovat teroristy a radikály. Sinajské beduínské kmeny, které tuto oblast od pradávna obývají, tvoří téměř 90 % veškeré populace v severní části poloostrova.

Podle odborníků by však spolupráce kmenů s armádou neměla přerůst v ozbrojené konflikty a mělo by zůstat pouze u předávání informací. „Egyptská armáda by skutečně neuvítala, kdyby začalo docházet k otevřeným ozbrojeným střetům sinajských kmenů s radikálními skupinami, přestože právě po tom mnozí beduíni velmi touží,“ nechala se slyšet mluvčí sinajských kmenů Salwá al-Harša. Upozornila také, že pokud vláda obzvláště v některých oblastech poloostrova urychleně nezasáhne a nepokusí se změnit zoufalé poměry, hrozí, že se v nich snadno zrodí nová hnízda teroristů.

Sinaj dlouhodobě trpí geografickou izolací a navíc nebyl schopný se skutečně aktivně participovat na politickém životě. Je to zanedbaný kraj, jehož obyvatelé palčivě pociťují nerovný přístup k možnostem a sociální nespravedlnost. Všechny tyto faktory pomohly tamním radikálním skupinám při získávání vlivu.

Egyptský prezident ve svém projevu po útoku prohlásil, že „ruka spravedlnosti se natáhne po každém, kdo se podílel, napomáhal, finančně podporoval či nabádal k provedení tohoto zbabělého útoku na modlící se věřící“. Striktně útok odsoudili čelní představitelé západních států, ale také arabské země včetně Saúdské Arábie (která na svém území súfijské řády netoleruje). Izraelský ministr školství Naftali Benet se podle al-Džazíry nechal slyšet, že je načase, aby se celý svět spojil v boji proti terorismu: „Izrael, Rusko, Evropa, Spojené státy a arabský svět, ti všichni se stali oběťmi terorismu, musíme se sjednotit.“ Jeho myšlenka může sice znít naivně, ale ve srovnání s tweetem amerického prezidenta Trumpa, v němž stálo: „Všichni potřebujeme ZEĎ, potřebujeme ZÁKAZ! Bůh žehnej egyptskému lidu!“ alespoň dává smysl. Byť postavení oné zdi by bylo v praxi asi snazší.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud