Že kapitalismus v Norsku zezelenal? Český vědec krotí očekávání: Tvrdí obchodníci zbrojí na boj o Arktidu | info.cz

Články odjinud

Že kapitalismus v Norsku zezelenal? Český vědec krotí očekávání: Tvrdí obchodníci zbrojí na boj o Arktidu

Jako důležitý krok pro ochranu klimatu hodnotí někteří analytici středeční rozhodnutí norského parlamentu o budoucích investicích Norského státního fondu. Fond prodá značnou část svého podílu v uhelných a ropných společnostech a výtěžek investuje do obnovitelných zdrojů energie. Druhá část odborníků a znalců norské politiky však za tímto krokem vidí spíše geopolitické zájmy Norska.

Ať už je ale skutečným důvodem změny investiční strategie Norského státního fondu cokoliv, jedna věc je jistá. Rozhodnutí Norů zřejmě ovlivní chování i dalších světových investorů a jako takové tedy může mít celosvětový význam. „Mohli jsme udělat ještě víc, ale i tak je dnešek přelomovým dnem pro ochranu klimatu,“ prohlásil ve středu Martin Norman z norské pobočky ekologického hnutí Greenpeace. A co se vlastně tak zásadního stalo?

Ve zkratce řečeno jde o to, že se dosavadní „vědecko-politická“ debata o smyslu přechodu světové energetiky na obnovitelné zdroje přesunula do roviny tvrdého kapitalismu. Norský státní fond je státním „penzijním“ fondem, do kterého Norsko dlouhodobě ukládá peníze z prodeje ropy a zemního plynu a který má generovat zisk pro budoucí i současné generace Norů. Jako takový je pověstný tím, že jeho správci na základě zadání státu investují peníze tak, aby s minimálním rizikem dosáhli co největšího zisku.

O jak obrovské prostředky (a tedy i investiční vliv) se jedná, ukazuje jednoduchá statistika. Norský státní fond drží akcie více než 9000 společností v 73 zemích a spravuje celkový kapitál ve výši 930 miliard eur (23,8 bilionu korun). Vzhledem k tomu, že celá Česká republika hospodaří s rozpočtem zhruba 1,5 bilionu ročně, mohli by všichni Češi s penězi z Norského státního fondu „bezpracně“ žít celých 16 let, aniž by sami cokoliv vytvořili.

I když ale Norsko disponuje tak obrovským nashromážděným bohatstvím, peníze rozhodně nevyhazuje oknem. Právě naopak. Investuje je velice obezřetně a účelově. Peníze ukládá do nemovitostí, komodit i akcií a snaží se míru rizika snížit právě šíří portfolia. A platí to i v energetice. Ve středu večer většina poslanců norského parlamentu potvrdila záměr vlády, aby fond prodal akcie zhruba 150 společností, které z velké části vydělávají peníze na ropě, plynu a uhlí a místo toho investoval až 2 procenta z uloženého kapitálu do obnovitelných zdrojů.

Co to znamená? Norsko stáhne kolem 5,8 miliardy eur (148 miliard korun) z „uhelných firem“ a dalších 8 miliard eur (204 miliard) ze společností obchodujících s ropou a plynem. Tak rozsáhlý odliv kapitálu nemá podle analytiků v historii norského fondu obdoby. Naproti tomu poslanci zavázali fond k tomu, aby předpokládaných 14 miliard (358 miliard korun) z prodeje akci investoval do obnovitelných zdrojů.

Jak dalekosáhlý vliv může tohle norské rozhodnutí mít, ukazují zkušenosti z minulosti. Už v roce 2015 fond rozhodl o tom, že stáhne své peníze ze všech podniků, které více než 30 procent svého obratu generují z „uhlí“. A to nejen kvůli snaze „ochránit klima“, ale údajně z ryze praktických důvodů. Ceny uhlí podle vedení fondu kolísají, výhled obchodu s touto komoditou je nejistý a budoucí generace Norů by neměly být závislé na surovinovém trhu.

Už půl roku po tomto norském rozhodnutí začal odprodávat své investice do „uhelných“ firem další globální hráč, pojišťovna Allianz, dva roky nato se přidal i její konkurent Axa. „Do dnešního dne pak ohlásilo stažení peněz z uhlí dalších 100 globálních finančních institucí,“ napsal ekonomický analytik Philipp Krohn v německém deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Právě na Německo totiž může mít vliv i další krok norského fondu, který ve středu pravidla investic do „špinavé“ ekonomiky ještě zpřísnil.

Nově nemůže Norský státní fond ukládat peníze do akcií žádné společnosti, která těží nebo zpracovává více než 20 milionů tun uhlí nebo provozuje uhelné elektrárny s celkovým výkonem přes 10 000 Megawatt. Toto zpřísnění pravidel bude mít podle deníku Süddeutsche Zeitung (SDZ) pravděpodobně dopad na velké těžební společnosti jako je Glencore stejně jako na německé energetické koncerny RWE a Uniper.

Stažení části norských peněz z „uhelného a ropného průmyslu“ společně s novými pravidly pro tyto investice může mít podle západních analytiků hned trojí účinek globálního významu. Za prvé ovlivní samotné společnosti, do jejichž akcií Norsko přestane investovat, za druhé může mít pozitivní dopad na rozvoj takzvaných „zelených technologií“, které nyní mohou počítat s mnohem silnější podporou ze strany bohatého norského fondu. Za třetí pak může mít norské rozhodnutí vliv i na ostatní investory. „Strategie Norů ukazuje, že investice do fosilních paliv jsou nyní těžko vyčíslitelným rizikem,“ tvrdí analytik Süddeutsche Zeitung

Jenže norské rozhodnutí může mít podle dalších odborníků, včetně těch českých, ještě několik dalších rovin. Především ukazuje na známý paradox, že jedním z největších ochránců klimatu je v případě Norska země, která zbohatla na jeho „znečišťování“. Prakticky všechny peníze v Norském státní fondu pocházejí z prodeje norské ropy, uhlí a zemního plynu, tedy fosilních surovin, které Norsko prodává ke „spálení“ do zahraničí. Samo si ale své životní prostředí přísně chrání.

„V celém pevninském Norsku není jediná uhelná elektrárna, veškerá energie pochází z obnovitelných, zejména vodních zdrojů,“ řekl INFO.CZ vedoucí Centra polární ekologie na Jihočeské univerzitě Josef Elster. Tento známý vědec a polárník část roku pobývá na Svalbardu i v Norsku a jedná s norskými úřady. A jako znalec norské politiky spekuluje o tom, že za norským rozhodnutím přesunout miliardy eur ze „špinavé energeticky“ k obnovitelným zdrojům mohou stát i geopolitické zájmy Norska.

To totiž společně s dalšími zeměmi nyní hraje vysokou hru o přístup k obrovským zásobám surovin, které se otevírají v Arktidě díky globálnímu oteplování. „A Norsko se možná investicemi do zelených technologií snaží přesvědčit svět, že má jakési morální právo a také know-how k tomu, aby bylo v určování budoucnosti Arktidy tím hlavním hráčem,“ uvedl Elster. Ze svých jednání s norskými úřady i politiky může podle svých slov potvrdit, že i když Norové nashromáždili obrovské prostředky z prodeje plynu a ropy, nijak jim to neubralo na snaze tohle bohatství rozmnožovat. „Jsou to velice dobří a tvrdí obchodníci, kteří vám nic nedají zadarmo,“ řekl Elster INFO.CZ.

Infografika: O Arktidu se zajímají mocnosti. Čína chce posílit severní lodní cestu

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud