Čeští novináři o Maďarsku neumějí informovat. Žádnou koronadiktaturu tu nemáme, říká Pejša

Michal Půr, Jan Palička

10. 04. 2020 • 09:00

V posledních týdnech média informovala o rozpuštění maďarského parlamentu nebo o převzetí některých maďarských podniků armádou. Někteří tento vývoj označovali slovem „koronadiktatura“. Realita je ale jiná, říká v Maďarsku žijící historik a hungarolog Robert Pejša. „Když to srovnám s tím, když hovořím s českými nebo slovenskými přáteli, tak ten režim tady v Maďarsku je podobný režimu v Česku, na Slovensku nebo v Polsku. Nemyslím, že by tu byla nějaká striktnější opatření,“ popisuje situaci.

Pejša, který je historikem a hungarologem, v Maďarsku žije s rodinou a dokáže nabídnout potřebný pohled zevnitř, který se až překvapivě liší od toho, co můžeme číst a slyšet v řadě tuzemských médiích. „Mluví se o koronadiktatuře... S ničím takovým jsem se nesetkal,“ říká Pejša a dodává, že tolik kritizovaná přítomnost policie a armády je v podobných mimořádných situacích běžná. „Přítomnost armády a policie tu je, to ano. Ale nechodím po ulici, kde by mi vojáci se samopaly říkali, co mám dělat,“ popisuje maďarskou realitu.

To, jak česká a slovenská média o Maďarsku informují, považuje Pejša za rok od roku horší, ale nepřekvapivé: „Česká média nemají zpravodaje, kteří by byli nejen jazyka znalí, ale i by znali z vlastní zkušenosti onen stát skrz naskrz, jeho historii, kulturu a další aspekty. A to je alfa a omega problému. Čeští novináři neumí maďarsky, čest výjimkám, ale i u těch je ta perspektiva vidění Maďarska je jiná.“

Pejša upozorňuje na další aspekt informování o Maďarsku, kterým je rozdílnost metropole a venkova, jakou v určité míře známe i z Česka. „Když český nebo slovenský novinář jede do Maďarska, tak jede do Budapešti. Budapešť je fenomén a vždy byla, odedávna je spor centra a venkova. To, co se děje mimo Budapešť, tedy ve většině Maďarska, o tom se nic nedozví,“ říká Pejša.

Za další neduh českého pohledu na Maďarsko je pak neschopnost práce s původními zdroji. V poslední době se nicméně podle Pejši začaly vyskytovat i projekty, které se snaží jít více do hloubky, reflektovat maďarskou realitu a porozumět jí. „Poslední rok jsou tu takové záblesky naděje, třeba facebookový projekt Co se děje v Maďarsku Lucie Sulovské a Olivera Adámka, kde sám pokud mohu poradit, tak to i udělám, protože vidím, že mají zájem jít do hloubky a k původním zdrojům,“ říká Pejša s tím, že autoři projektu se neomezují jen na komentování anglickojazyčných tweetů maďarských opozičních médií a politiků.

Na pravou míru Pejša uvádí i zprávy o rozpuštění maďarského parlamentu a převzetí klíčových podniků armádou, čímž si údajně měl premiér Viktor Orbán upevnit moc. „Pokud se podíváme na vlastní právní dokumenty, kterými došlo k vyhlášení nouzového stavu, tak tam vidíme, že parlament pracuje nepřetržitě dál. Takže k žádnému rozpuštění a vypuštění parlamentu nedošlo. Druhá věc je ta, že tam beztak má ústavní většinu Fidesz,“ vysvětluje Pejša s odkazem na premiérovu vládní stranu. Dodává, že kromě parlamentu je pojistkou demokracie i stále fungující ústavní soud, který kdykoliv může zakročit proti případným protiústavním nařízením.

„Co se vstupu armády do firem týče, nestalo se vůbec nic. Respektive došlo k tomu, co se zde děje ve většině podobných situací jako živelné katastrofy nebo teroristický čin. První, kdo bude vyslán, bude policie nebo armáda. To je tu zcela běžné,“ popisuje Pejša situaci. Armáda podle něj dělá spojku mezi vládou a kritickou infrastrukturou a slouží k tomu, aby nedošlo k přerušení klíčových dodávek do těchto podniků. „Není potřeba v tom spatřovat nějaké dramatické postupy převratu jako v latinskoamerických zemích, Maďarsko není žádná junta nebo polovojenská diktatura. Dokonce ani opoziční maďarská média se tomu vůbec nevěnovala a naopak apelovala na ta zahraniční, ať z toho nedělají téma,“ uzavírá Pejša.

 

SDÍLET