„Oheň rozdělaný ve vzdálenosti jednoho metru od skály nevytvoří takový žár, aby došlo k opadání pískovce,“ říká v podcastu Trampské války geolog Mgr. Jiří Adamovič, CSc.
Videopodcast má dvě části. V první se dozvíte vše potřebné o tom, co je to pískovec, jak vznikl, jak se liší od opuky, co jsou voštiny, ale také jak se utvářela skalní města, kde se nacházejí a proč tak náruživě přitahují člověka již desítky tisíc let.
V druhé části (která začíná od cca padesáté minuty) se Jiří Adamovič, specialista na geologii sedimentárních pánví z Geologického ústavu AV ČR, vyjadřuje k problematice trampských tábořišť, jejich vlivu na okolní prostředí a také k tomu, proč připojil svůj podpis k odbornému stanovisku mezioborové skupiny vědců, kteří se dlouhodobě věnují dění kolem pískovců.
„Velmi silný oheň může poničit povrch pískovce, jak jsme si ověřili při požáru v Českém Švýcarsku. K tomu ale dochází pouze v případech, kdy teplota ohně, jemuž je pískovec vystaven, přesáhne 500 stupňů a určitou dobu se udržuje. Upřímně řečeno, nedovedu si představit, že by oheň rozdělaný trampy nebo kýmkoliv ve vzdálenosti jednoho metru a více vytvořil takový žár. A nikdy jsem ani nic takového neviděl,“ vysvětluje v podcastu moderátorovi Pavlovi Vondráčkovi.
Jiří Adamovič nevylučuje, že takové ohniště v širokém prostoru Kokořínska mohlo být založeno, ale vyjadřuje pochybnosti o tom, že by jej rozdělali trampové, známí svým citlivým přístupem ke krajině. „Takový oheň, založený na tak nesmyslném místě, by musel být opravdu silný a udržovaný velmi dlouho, aby měl destrukční charakter.“
Podle Adamoviče ale navíc obecně platí, že oheň nijak nezrychluje přirozený proces opadávání pískovce. Vyjadřuje se také k „očouzení“ skal a exaktně vysvětluje, že se jedná jen o estetickou změnu skalní stěny.
Podle Jiřího Adamoviče byla bezprostředním motivem k sepsání vyjádření dvaceti sedmi vědců série pořadů v České televizi (Nedej se) a zároveň i některá vystoupení aktivistů na internetu, především na Ekolist.cz, že táboření pod skalními převisy v mnoha ohledech škodí přírodě a že se jedná o systémové selhání ochrany přírody.
Komunita vědců pohybujících se „kolem pískovců“ se navzájem zná z mnoha setkání a konferencí, a v jistém okamžiku jí došla trpělivost. Odborníci se shodli na potřebě vyjádřit, že tato tvrzení nejsou pravdivá; a pokud je nějaký jejich detail pravdivý, tak je přehnaný až do absurdnosti.
„Řekli jsme si, že je potřeba uvést věci na pravou míru a označit mantinely, které vymezují to, co přírodě škodí a co zvyšuje její diverzitu a může být naopak prospěšné,“ vysvětluje Jiří Adamovič, proč stanovisko vědců k dění v CHKO Kokořínsko vzniklo. A dodává, že se zde „věda zneužívá pro fabulaci závěrů, které jsou nerealistické.“
Geolog Jiří Adamovič, který je bratrem publicisty Ivana Adamoviče (viz třeba jeho rozhovor pro INFO.CZ s profesorem Nakonečným), se vyjadřuje také k tomu, co je podstatou trampingu, proč excesy typu skoby ve skále a dveře z OBI nemají nic s trampováním společného a důrazně oponuje tvrzení mnoha aktivistů, kteří dělají rovnítko mezi trampy a zločinci.
„Doufám, že jsme odborným stanoviskem vyvrátili obavy, že v CHKO Kokořínsko dochází k systémovému selhání ochrany přírody, když odmyslíme ony excesy,“ říká a zdůrazňuje neblahý vliv aplikace, která zveřejňuje souřadnice trampských tábořišť.
Upozorňuje ale i na nečekaně pozitivní vliv trampů: „Největším nebezpečím nejsou ohně pod převisy, ale kopání v nich. Sedimenty mají mocnost až dva metry a představují velmi cenný záznam toho, co se desítky tisíc let dělo v pískovcových krajinách. Je to historická konzerva pro archeology i pro paleoklimatology. Trampové a jejich tábořiště tak paradoxně toto vše pomáhají zakonzervovat, protože brání přístupu nejen divočákům, jezevcům a dalším lesním zvířatům, ale především amatérským hledačům a kopáčům, kteří doufají v archeologické nálezy.“
Podcast s Jiřím Adamovičem snad trochu zklidní rozvířenou atmosféru, která je sice bouří ve sklenici vody vyvolanou několika „aktivisty“, ale může mít neblahý vliv na vnímání veřejnosti ve vztahu k ochraně přírody.
