Doc. PhDr. Mgr. Petr Šída, Ph.D., DSc. ve svém občanském životě tituly před a za svým jménem nepoužívá. Uvádím je zde proto, že někteří z úzké skupiny aktivistů, kteří se snaží odstranit trampská tábořiště z Kokořínska, často uvádějí, že pokud jejich oponenti nemají formální vysokoškolské vzdělání, nejsou pro ně partnery pro diskusi. Je to samozřejmě dětinský argument, zvláště v situaci, kdy se vyjadřují k odborným otázkám, například k archeologickým situacím pod převisy v pískovcových skalních městech, přestože sami nemají formální vzdělání.
Paradoxní také je, že odpůrci táboření na Kokořínsku odkazují na „archeologa“ Petra Jenče, který ale ve skutečnosti žádným archeologem není. Toto pochybení kritizuje v podcastu skutečný archeolog Petr Šída, který připomíná neblahou činnost dotyčného a podivuje se nad jeho dlouhodobým působením v oblastech Českého ráje a Kokořínska.
Petr Šída také není tramp a nepatří mezi tzv. Trampské patrioty, přestože se aktivisté snaží dokázat opak a zveřejňují konspirační texty o propojení mezi jednotlivými vědci (geology, archeology, etnology atd.) a trampy a z toho vyvozují závěry o trampské mafii. „Jsme vědci a spolupracujeme spolu právě proto, že jsme vědci. Protože se zajímáme o oblasti skalních měst a působíme v nich fyzicky, známe se i s trampy. Potom jsme tedy součástí mafie,“ ironizuje Petr Šída s úsměvem absurdní tvrzení.
Petr Šída je archeolog, etnolog a geolog. Specializuje se na archeologii lovců a sběračů a environmentální archeologii. Působí v Archeologickém ústavu Akademie věd ČR a vyučuje na Katedře archeologie Filozofické fakulty UHK.
V podcastu a videopodcastu vysvětluje, proč pro naše paleolitické a mezolitické předky byla skalní města se svými převisy tak atraktivní a zamýšlí se nejen nad archeologickými nálezy, ale především nad souvislostmi mezi člověkem a přírodou. Dokáže také vtipnou formou ukázat na podobnost mezi současným člověkem – trampem a předky obývajícími stejnou oblast před deseti tisíci lety.
Otázka: „Dnes jsme kritizováni, když přijdeme na schůzku o pět minut později. Jaké by bylo pohoršení z pozdního příchodu v době mamutů?“
Odpověď: „Čas byl vnímán trochu jinak. Když jste se opozdil v době tahu mamutů o týden nebo dva, tak se to asi tolerovalo. Přijít na rande o měsíc později, to by už asi neprošlo.“
Otázka: „Jak dlouho bychom asi přežili v době mamutů s mobilem nabitým na čtyřicet procent?“
Odpověď: „Nepřežili bychom. Nemáme už znalosti potřebné k přežití v divočině.“
Petr Šída v podcastu opravuje stále ještě občas vyskytující se názor, že naši předci byli méně inteligentní, než jsme my. Vysvětlí, jak dlouho se lovci a sběrači zdrželi pod převisem, jak přežili zimu, co dělali v létě, jakou měli spotřebu dřeva, jaké zásoby a také kolik převisů pod skalami bylo před mnoha tisícovkami let obydleno.
Dozvíte se i zdánlivě nepodstatné, ale důležité detaily. Například proč byla obyčejná líska tak důležitá pro přežití, co archeologům prozradí malé uhlíky kdesi dole v písečných vrstvách nebo jak se stalo, že kdysi velký mamut se scvrkl na velikost poníka.
Petr Šída se také zamýšlí nad tím, proč si dnes mnoho lidí stále myslí, že člověk do přírody nepatří a proč protitrampští aktivisté zaměřují svoji pozornost na malou skupinu lidí, která ještě umí v přírodě fungovat a nezaměřují se na ty skutečné problémy, jako jsou například nelegální archeologické výkopy.
Na fotografiích také názorně ukáže, jak se kdysi invazivně „kopávalo“ a jak se dnes archeologové dostávají pod zem šetrnými metodami. Petr Šída se také vyjadřuje k tomu, zda mají trampská tábořiště zkázonosný vliv na archeologické vrstvy.
Varuje rovněž před mánií odstraňování tábořišť, zakazováním a pronásledováním. Svůj negativní postoj vůči odpůrcům trampingu nemá postavený na emocích, ale na zkušenostech. Podle Petra Šídy se v okamžiku, kdy dojde k obnažení vrstev, následně spustí eroze a zdánlivě dobrý záměr se zvrhne, jako již mnohokrát.
„Fenomén ohňů pod převisy nejde odstranit,“ říká archeolog Šída a upozorňuje na to, že lidé se vždy vrátí tam, odkud byli vyhnáni a založí si tábory a ohně na dalších a dalších místech a uvádí příklad Českého ráje.
„Dnešní vlna perzekucí vede jen k horšímu. Lidé si rozdělají oheň a pak jej zakopají, aby nešlo poznat, že tam tábořili. Jenže zakopaný oheň stoprocentně zasáhne do archeologických nalezišť. Často udělám z kamenů ohrazené ohniště přímo na sondě, je to lepší, než aby vznikala další a další ohniště,“ vysvětluje archeolog Petr Šída a na fotografii ukazuje negativní důsledek rušení trampských tábořišť. „Tady se zbořilo jedno tábořiště a vzápětí v okolí vznikly další, bohužel na místech nevhodných nebo nenarušených.“
„Největší průšvih je outdoorová lopatka na zakopávání lidských exkrementů. V suchém prostředí pod převisy vydrží stovky let. Něco takového nechci tahat ze sondy. Takže nic nezakopávat!“ stěžuje si s úsměvem Petr Šída.
V podcastu se vyjadřuje i k současnému dění v oblasti Kokořínska. Činí tak ale pohledem exaktního vědce, který ví, že v této oblasti je lidská přítomnost patrná již více než dvanáct tisíc let. „Ta tisíciletí života pod převisy se z našich hlav vymazat nedají. Můžeme sice zrušit všechny kempy, rozdávat pokuty a bušit se do prsou, jak jsme to tam krásně vyčistili od člověka, ale za pět let se tam tábořiště objeví zase. Musíme přemýšlet jinak. Změna musí začít nejdříve v naší hlavě, nikoliv udáváním těch, kteří pod převisy u ohňů přespávají,“ řekl mi Petr Šída po nahrávání podcastu.
„Lidskou potřebu být v přírodě nelze vykořenit. My sami nejsme nic jiného než příroda. Ta potřeba se dá ale usměrnit, aby nenarušovala to, co chceme chránit.“
Archeolog Šída se také domnívá, že 99 % procent lidí netuší, jak se v přírodě mají chovat. Proto považuje aplikaci zveřejňující souřadnice tábořišť a ty, kteří ji provozují a propagují, za absolutní nehoráznost. Použil přímo židovský termín „chucpe“ – tedy opravdu velkou drzost.
Pusťte si podcast, ideálně v jeho video verzi, a už se na obyčejný převis nebudete dívat jen jako na jakousi přírodní věc, ale budete jej vnímat jako dobré „pravěké dva plus jedna bez hypotéky“.
