Audioverze
„Ať je vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od zlého,“ píše se v Matoušově evangeliu (5:37 B21). A tak jsem se Martina Marka, režiséra ekologického pořadu veřejnoprávní České televize Nedej se! snad desetkrát zeptal, kdo při natáčení dílu o trampských kempech zapálil oheň, když se to podle něho dělat nesmí. Martin Marek ale nemá ve svém slovníku slovo ANO ani NE a nahrazuje je termínem „Neztotožňuji se“. Vlastně se ani neztotožňuje, nýbrž se ztotožňuje s právníky České televize, kteří na otázku, zda ohně pod převisy CHKO zapálil filmový štáb, oficiálně napsali, že „ČT se s tímto tvrzením neztotožňuje“. Tomu se říká vzletně vydestilovaná esence alibismu a lidově přizdisráčství.
V tzv. Trampských válkách, tedy sporu o to, co je při pobytu v přírodě zákonné nebo protizákonné, co je možné ještě tolerovat a co již nikoliv, hraje oheň zásadní roli. Vždyť oheň se objevuje ve dvou dílech pořadu Nedej se! věnovaný situaci v CHKO Kokořínsko, před ohni pod převisy varuje Tomáš Lánský z Idnes.cz a donekonečna verbálně omílá škodlivost trampských dýmů aktivista Ivan Brezina na svých mnoha facebookových stránkách.
A dokonce vede křížovou válku proti tvrzení mnoha českých vědců z řad geologů, botaniků nebo archeologů, kteří se postavili proti jeho umanutosti, nevzdělanosti a netolerantnosti.
„Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku z oka svého bratra,“ to je další citát z Matoušova evangelia (7:3-5). Ten mne napadl, když jsem s Martinem Markem natáčel podcast do seriálu Trampské války, jehož téměř hodinu a třičtvrtě dlouhý díl můžete poslouchat ZDE – tento díl se ale věnuje jen otázce „Kdo rozdělal ten oheň?“.
Na jeho začátku jsem se naivně domníval, že mi „Mirek Dušín mezi český ekologickými novináři“ odpoví na prostou otázku, kdo ten oheň pro účely natáčení zapálil.
Režisér Marek mohl říct, že neví. Nebo že ví, ale neřekne. Jenže místo toho dvacet minut mlží, odbíhá, útočí, sémanticky poskakuje. A přitom by mu hlavu za pravdu nikdo neutrhl.
Když na mě během podcastu zkoušel učebnicový argumentum ad hominem – tedy diskuzní faul, kdy se snažil vyvrátit mé tvrzení poukazováním na jednání mého kolegy z redakce a také na moje –, pravdivě jsem mu odpověděl, že ironickou facebookovou stránku Greenpiss obsahově naplňoval aktivista Brezina, kolega Kovanda a po jejím zániku a přeměně na Hnutí Ducha i já a další bývalí kolegové z redakce sarkastického časopisu Maxim.
Právě obsah fb stránky Hnutí Ducha si všímal licoměrnosti a ukázkového farizejství těch, kteří na jednu stranu žádají po společnosti omezení ve svých potřebách, dožadují se systémových, často iracionálních změn, ale ve svém soukromém i pracovním životě nehodlají slevit ze svého marnotratného způsobu života.
A do této obsahové kapsy patří i chování štábu ČT a jeho spolupracovníků, kteří pro atraktivnost záběrů nakonec udělají to, co sami kritizují.
Není to demagogie, když peskuji ČT za rozdělání několika ohníčků, a přitom zavírám oči před mnoha ohni pravidelně plápolajícími pod převisy. Je to principiální otázka: Jak mohu kritizovat druhé za to, co sám dělám?
Co se děje v hlavě Ivana Breziny, když dostává mravní šok nad trampskými ohni v lese, které mnohokrát rozdělával se svými (dnes již bývalými přáteli, včetně mne) v českých, polských, slovenských nebo rumunských lesích?
Je zcela legitimní se ptát České televize, proč používá tyto praktiky. Koncesionáři přece nežádají hollywoodské záběry, chtějí čistou a pravdivou reportáž.
Selže-li televizní štáb jednou, selže příště. Ďábel je skryt nejen v detailu, ale právě v počátku. Příště snad tvůrci pořadu Nedej se! otráví v řece Bečvě pár ryb, protože nemají aktuální záběr? Evidentně ano.
