Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Fischer pro INFO.CZ: Parlament je v Česku klíčový. V nabídkách ale ještě nemám jasno

Fischer pro INFO.CZ: Parlament je v Česku klíčový. V nabídkách ale ještě nemám jasno

Pavel Fischer překonal v prvním kole prezidentských voleb hranici deseti procent hlasů a skončil na třetím místě. Logicky se tak nyní nabízí otázka, zda svůj úspěch přetaví do politického angažmá. Jak sám přiznává, nabídek má hodně. A od různých stran. Vstoupí do některé z nich? „Já vám na to zatím neodpovím. Žijeme v zastupitelské demokracii, kde má parlament naprosto klíčovou roli. A do parlamentu bez politických stran není úplně jednoduché vstupovat. Lidé ale mají poměrně nízkou důvěru v parlament a ještě menší v politické strany. Tady je něco špatně. Je to potřeba pojmenovat. Je potřeba investovat do toho, aby měli důvěru, že parlamentní demokracie sice není nejrychlejší, možná ani nejlevnější, ale že to za to stojí,“ říká Fischer v rozhovoru pro INFO.CZ. Skončila už pro něj prezidentská volba? Ke komu se v druhém kole přikloní jeho voliči? A preferoval by členství v tradiční straně, nebo novém hnutí? O tom všem mluvil prezidentský kandidát v rozhovoru.

Setkáváme se v prostorách vašeho volebního štábu na Vinohradech, které máte pronajaté ještě na několik dní. Jak prožíváte to, že vaše kampaň už končí?

Pro mě je to naprosto unikátní zkušenost, protože z neznámého diplomata se stal respektovaný kandidát. Vrátil jsem se dnes z Brna, kde jsme se setkali s obrovskou vřelostí, i mezi mladými lidmi. Strávili jsme večer v jedné hospůdce. Tam si člověk uvědomuje, že dal něco do pohybu a že to něco je určitý typ očekávání nebo závazku. Musím říct, že mi to dělá velikou radost. Vím, že nyní musím domyslet kudy dál.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Jakým směrem se to vaše uvažování ubírá?

Já jsem si řekl, že si vezmu čas. Necháme doběhnout kampaň. Ono to vlastně ještě neskončilo. Druhé kolo není méně důležité než to první, i když už nejsem v první linii. Cítím, že je potřeba, abych se zapojil. Jsme v kontaktu s týmem Jiřího Drahoše. Myslím, že se tady skutečně jedná o to, jakým směrem se vydá Česká republika. Přijde mi také důležité, aby lidé neztráceli chuť do toho promluvit, aby přišli k volbám. A to není samozřejmé. Řada z nich by mohla mít tendenci říct: „Můj kandidát tam není, tak nepůjdu volit“. Mezi mými voliči to tak ale není. Výzkum, který se dělal těsně po volbách, ukázal, že jsou nejvíce disciplinovaní.

Vy jste v prvním kole překročil deset procent. Předběhl jste i například favorizovaného Michala Horáčka. Překvapilo vás to?

Každý den kampaně byl pro mě překvapením, takže i ten výsledek. Já jsem se z toho opravdu radoval, protože ve volbě byla celá řada respektovaných kandidátů. A zdá se mi, že pro mě to je obrovská posila do budoucna. Uvědomil jsem si, že i politika, která se snaží hledat odpovědi na otázky, u nás rezonuje. A to není vůbec špatné.

Vám se podařil finiš kampaně. I analytické nástroje online prostředí, že na internetu jste byl v posledních dnech před prvním kole často vyhledáván. Jak se vám to povedlo?

Byla to naše strategie. Měli jsme promyšleno, co budeme dělat každý z těch dní. Naším cílem bylo, abychom nepolevili ani v posledních hodinách. Jsem rád, že to je analyticky vidět i ve velkých vyhledávačích. To, co ale nejvíce zafungovalo, bylo to, že se nám podařilo sešikovat obrovské množství dobrovolníků, které jsme vyslali do terénu.

Když vidíte svůj výsledek, nemrzí vás, že jste do kampaně nevstoupil dříve? Mohl být třeba ještě výraznější?

Já jsem velmi sebekritický. Ale nemám ve zvyku přemýšlet, co by se stalo kdyby. Já jsem se o to snažil i dřív. Celá řada vlivných hlasů ale říkala, že je to zbytečné, ať do toho nechodím, že nezískám podporu. Když jsem pak zjistil, že ta poptávka existuje, že někdo chybí, že bych mohl debatu posunout k věcnějším otázkám, tak jsem měl upřímnou radost z toho, že se to podařilo. Je to, jako když máte problém a jste rád, že přijede rychlá lékařská pomoc, třeba i na poslední chvíli. Z debat a podpory jsem měl podobný pocit.

1080p 720p 360p
Příchod Pavla Fischera

Když jste vstupoval do kampaně, měl jste představu o své cílové skupině, třeba i na základě průzkumů? Ptám se i proto, že jste vedl agenturu STEM.

Šel jsem do toho intuitivně. Takže ano, práce ve STEMu mi pomohla číst českou společnost těch dvacet let nazpět díky dlouhý časovým řadám. Ale že bych byl výrazně vybaven, to tedy ne. Důvodem je, že jsem neměl dost velký rozpočet, abych takové velké výzkumy dělal. Vím, že někteří kandidáti je dělali. My jsme na to neměli prostředky.

Možná že právě otázka seriózních, veřejně dostupných dat, která by fotografovala třeba po týdnu nebo po měsíců prezidentskou situaci, by byla bývala pomohla i voličům v orientaci. Ruku na srdce: výzkumy veřejného mínění něco stojí a přitom veřejnosti pomáhají se orientovat. Je dobré si uvědomit, že jich bylo vlastně docela málo. A že je to role třeba pro veřejnoprávní média, aby do toho investovaly větší pozornost.

Myslíte výzkumy, které se týkají podpory kandidátů, nebo názorů i na jiná témata?

Nejlepší výzkum je ten, který je dělán seriózní metodou a opakovaně. To znamená, že to není fotografie, ale film. V tu chvíli vám začne vypovídat něco o trendech. Můžete-li srovnávat výzkumy od stejné agentury nebo ústavu s podobnou metodikou, tak pak je to úplně jiná písnička, než když uděláte výzkumy na internetu. Přece jen veřejnost má potřebu určité sebereflexe a ta se děje nejen na základě novinářské práce, ale také seriózních sérií veřejně dostupných výzkumů.

Už v sobotu jste podpořil Jiřího Drahoše, ale byla tam určitá prodleva, která vzbuzovala otázky. Co bylo důvodem? Mluvili jste spolu?

Atmosféra ve štábu byla naprosto neuvěřitelná. Já jsem se nestihl ani najíst. Bylo těžké se napít. Šel jsem od jednoho novináře k druhému, byly tam přímé vstupy do televizí. Měl jsem tam zahraniční tisk. V tuto chvíli po očku vnímáte, jak rostou čísla. Ještě zdaleka nevíte, kolik přesně je sečteno. Začal jsem si uvědomovat, že bych mohl začít shánět Jiřího Drahoše, protože mám ve zvyku věci vyřizovat napřímo. On byl v přímém přenosu, pak já, takže to nabralo zpoždění. Spojili jsme se až ve chvíli, kdy ani jeden z nás nebyl na obrazovce. Toto zpoždění někteří netrpěliví komentátoři vykládali jako váhání. Ale já hlásím, že jsem šel z ruky do ruky. Mluvili jsme pak telefonicky krátce o politice. Řekl jsem mu, že mi je názorově nejblíže. Ujistil jsem ho o tom, že ho veřejně podpořím. A ten výrok také zazněl.

V následujících hodinách jsem ho požádal o schůzku. Viděl jsem, že je potřeba se k situaci vrátit. Nakonec jsme se setkali. Bylo to velmi zajímavé, jen ve dvou. Přemýšleli jsme, co čeká jeho, co čeká Česko a jak bychom mohli situace, které přijdou, řešit. Mohu říct, že naše týmy jsou v kontaktu a připravujeme nějaké akce. Zároveň jsem našim dobrovolníkům napsal něco podobného, co jsem říkal veřejně. A vím, že někteří na to zareagovali velmi spontánně a už se začali hlásit do týmů, které připravují aktivity ve prospěch Jiřího Drahoše. Do konce kampaně máme deset dní a to je v politice hodně dlouho.

Michal Horáček propůjčil Drahošovi své billboardy. Jak může prakticky vypadat vaše pomoc?

My žádné billboardy nemáme. Když sečteme všechny naše povinnosti, tak je náš rozpočet sotva na nule. Nemáme dnes energii finančně nebo marketingově vzato, kterou nabídli ostatní. U nás ale byla nejdůležitější asi právě ta podpora dobrovolníků.

Mluvilo jste spolu o tom, že byste se stal v případě jeho výhry součástí hradního týmu?

Mám ve zvyku jednat o takových věcech až ve chvíli, kdy je jasno. Sám si musím rozmyslet, kam dál půjdu. Tady si dávám „bobříka mlčení“, protože zprávy, které mám od lidí z terénu, jsou tak konkrétní a povzbudivé, že bych už teď mohl začít plnit kalendář.

Říkal jste, že vaši voliči jsou disciplinovaní. Přelijí se automaticky k Jiřímu Drahošovi. Část z nich tvoří elektorát s možná konzervativnějšími postoji.

Kdyby všichni moji voliči byli konzervativní, tak v Praze neulovím ani jednoho. Není to tak černobílé. Já jsem sjednotil více elektorátů dohromady. Neuměl bych to říct takto rychle jako někteří komentátoři. Nemám dost dat ani času na analýzu. Cítím, že tady je poptávka po jiné politické kultuře a že v prezidentské volbě v prvním kole na body vlastně zvítězila. Teď je potřeba se podívat na druhé kolo. Ještě není úplně rozhodnuto. Musíme se soustředit na to, aby lidé přišli volit.

Čekáte, že se během zbývajících dnů ještě stane něco významného?

Vycházím z toho, co se stalo. Co vím, tak kampaň Miloše Zemana stála 17 milionů korun, ale byla to „nekampaň“. Když slyšíme, jak byla financovaná, respektive, že ne všechny dary lze dohledat, tak to ve mně vzbuzuje otazníky. Když vidíme, jaké vychází inzeráty, ke kterým Miloš Zeman říká, že o nich nic neví, ale že s nimi souhlasí, tak si kladu otázku, kdo to organizuje? Kdo to řídí? Je to Zeman osobně? Pak by se k těm věcem měl přihlásit. Není-li to on, tak kdo to je? Jeho tým mlčí. Tohle je pro mě jako občana mnohem zajímavější otázka než to, co ještě přijde. Napovídá to, že Zeman je možná skutečně obklopen lidmi, kteří jeho jménem jednají. A to i v kampani na nejvyšší post v republice, přičemž on říká, že žádnou kampaň nedělá. Co se to tady děje?

Co se týče financování kampaně Jiřího Drahoše, tam o transparentnosti žádné pochyby nemáte? Otazníky vzbuzuje například jeho spolupracovník Jakub Kleindienst, který nyní oficiálně ustoupil do pozadí.

Mluvíte s člověkem, který právě uzavírá svou kandidaturu. Já mám stoprocentní jistotu, že naše kampaň byla v pořádku. Mám tady výborného manažera, který to celé odpracoval, pana inženýra Jirkovského (manažer kampaně Jiří Jirkovský – pozn. red.). Za to ručím. Ale neumím ručit za ostatní. Máte pravdu, že některé informace ve mně vzbuzovaly další otazníky. Ale nejsem v situaci, kdy bych k tomu mohl něco říct.

Podpořil jste ho, nějakou důvěru v něj tedy mít musíte. V posledních dnech už vás oslovilo několik politických stran. Mohl byste se stát straníkem?

Já vám na to zatím neodpovím. Žijeme v zastupitelské demokracii, kde má parlament naprosto klíčovou roli. A do parlamentu bez politických stran není úplně jednoduché vstupovat. Lidé ale mají poměrně nízkou důvěru v parlament a ještě menší v politické strany. Tady je něco špatně. Je to potřeba pojmenovat. Je potřeba investovat do toho, aby měli důvěru, že parlamentní demokracie sice není nejrychlejší, možná ani nejlevnější, ale že to za to stojí. Já jsem se dostal do situace, kdy mě oslovují různí aktéři, kteří říkají: „Vy jste získal takový výsledek, že byste se možná měl nasadit v něčem dalším“. Neřeknu vám ale teď víc. Řadu politiků osobně znám. Ostatně moji senátoři, kteří mě podpořili, jsou velké osobnosti, které jdou zprava do leva napříč spektrem. To si pište, že s nimi o tom společně přemýšlíme. I oni mi dávají zpětnou vazbu.

Už jste se se všemi senátory, kteří vás podpořili, sešel?

Probíhá to. Někteří senátoři jsou na cestách nebo nebyli v Praze. Nebo jsme si zavolali a dáváme si schůzku na příští týden. Čili ano, už mám za sebou hodně schůzek. Zrovna dnes ráno (rozhovor byl veden v pátek dopoledne – pozn. red.) další. O víkendu budou další následovat, i v příštím týdnu.

Jaká je reakce senátorů? Co vám říkají?

Říkají: „Jsme rádi, že jste do toho šel, a jsme rádi, že to mohl být Senát, kdo vás podpořil. Protože jste ukázal, že i Senát má v této konkrétní kompetenci schopnost navrhnout kvalitního kandidáta“.

Pokud byste přece jen vstoupil do nějaké politické strany, láká vás spíše tradiční strana jako lidovci, nebo byste se chtěl angažovat v nějakém novém politickém hnutí, případně založit nějaké vlastní?

Ještě vám na to neumím odpovědět. Hodně o tom přemýšlím. To, že je v politických stranách málo členů, nakonec vede k tomu, že každý ze straníků má funkci. A ve stranách už potom neexistuje, nebo je jen velmi slabá vnitrostranická demokracie. A pokud uvnitř není demokracie, tak se to přenáší i do celé společnosti. A v tom je problém. Já sám to nezměním. Ale přemýšlím, v čem bych tak mohl být užitečný teď, když jsem se stal známou osobou, když mě vyhledávají různé organizace a politické strany. Ještě v tom nemám jasno. Je toho příliš moc.

Jak odhadujete výsledek druhého kola prezidentských voleb?

Já se s vámi o to nepodělím, přestože nějaké odhady mám. Rád bych, aby se neztratil potenciál dobré vůle, který jsem viděl. Česká republika nekončí se zvolením prezidenta. Zájem o věci veřejné je něco zásadního. Mám pocit, že se blýská na lepší časy.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Policejní inspekce vtrhla k vyšetřovatelům Čapího hnízda. Chtěli jejich otisky a DNA

Kauza Čapí hnízdo dostává úplně nový rozměr. Web Česká justice přinesl informaci, že příslušníci Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) přišli za vyšetřovatelem kauzy, v níž je trestně stíhaný premiér Andrej Babiš, a chtěli jeho otisky a DNA. Stejně tak od jeho kolegů. Dožadovali se rovněž předání vyšetřovacího spisu a dalších dokumentů.

„Babiš a jeho okolí chce totiž zjistit, kdo mohl vynést z vyšetřovacího spisu dokument z britské banky HSBC, který konkrétně popisuje aktivní zapojení Agrofertu a Babiše do kauzy Čapí hnízdo. Kopie dokumentu se před více jak rokem objevila na twitterovém účtu Julius Šuman,“ píše Česká justice.

Únik dokumentu vyšetřuje pod vedením Vrchního státního zastupitelství právě GIBS. Trestní oznámení pak kvůli úniku podal sám stíhaný Babiš. „Akci měl podle zjištění České justice vést Michal Turnhöfer ze středočeské GIBS, který se zabývá údajnými úniky z vyšetřování na základě Babišova trestního oznámení. Turnhöfer už kvůli tomu vyslýchal některé novináře, například Sabinu Slonkovou z televize Seznam,“ píše web.

Link

Je to právě Slonková a její kolega Jiří Kubík, kteří jsou autorem nahrávky syna premiéra Babiše, který hovoří o údajném únosu na Krym. Vyšetřovatelé tři inspektory GIBS neposlechli, spis jim nevydali a upozornili je, že si musí také přijít pro otisky a DNA Andreje Babiše či šéfa poslaneckého klubu ANO Jaroslava Faltýnka, kteří spis měli také v ruce.

„Inspektoři se poté rozhodli, že vzorky odebírat nebudou, ale pár dokumentů přesto zajistili. Ty pak zhruba po dvou týdnech vrátili,“ popsal České justici návštěvu GIBS důvěryhodný člověk obeznámený s jejím průběhem.

-1