Články odjinud

Kandidát na prezidenta Drahoš: Odmítám kvóty. Ekonomické migranty bychom měli obratem vracet

1080p720p480p360p240p

Je v souladu s názorem vlády i současného prezidenta. Jiří Drahoš se v otázce migrační krize do experimentů nepouští a kopíruje, soudě dle průzkumů, většinový pohled společnosti. „Pokud sem někdo chce, je třeba ho posuzovat individuálně,“ řekl vědec v rozhovoru s Pavlem Štruncem. Celý rozhovor najdete na konci článku.

Migrační krize už sice není politickým tématem číslo 1, voliči ji ale přesto bedlivě sledují a dávají jí velkou váhu. Jiří Drahoš v tomto ohledu bořit ledy nechce. „Stále sem proudí spousta ekonomických migrantů, zejména ekonomických migrantů. Nepovažuji je za ty, kteří by v Evropě měli dostávat azyl,“ prohlásil Drahoš.

„My nemůžeme jako Evropa řešit ekonomickou migraci z Afriky nebo z dalších lidnatých zemí. Evropa prostě nemůže být útočištěm těchto lidí. Tyto migranty bych nepřijímal, vracel bych je, obratem,“ dodal kandidát na prezidenta.

Komunální volby se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

Sledujte celý rozhovor:

720p 480p 360p 240p
Celý rozhovor s Jiřím Drahošem

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Britská nevěsta džihádistů se nestačí divit. EU nechce zpět teroristy a dělá z nich bezdomovce

Teroristické útoky páchané radikálními islamisty v Evropě mají na svědomí často lidé s dvojím občanstvím. Některé evropské státy už v rámci boje s terorismem přistoupily k tomu, že jim ho začaly odebírat. Jak aktuálně oznámilo britské ministerstvo vnitra, uchýlilo se k tomu i v případě 19leté matky Shamimy Begumové, která v roce 2015 odešla do Sýrie a připojila se k teroristickému hnutí Islámský stát. Odebírání občanství ale není zcela jednoduché a má svá omezení daná mezinárodním právem.

V Evropě sahá k odebírání občanství nejčastěji Velká Británie. O časté uplatňování tohoto kontroverzního kroku se zasadila především konzervativní vláda Theresy Mayové. Ministr vnitra Sajid Javid v souvislosti s čerstvým případem Shamimy Begumové řekl, že do Sýrie a Iráku odjelo z ostrovů na devět stovek lidí.

„Ať už měli v takzvaném chalífátu jakoukoliv roli, všichni podporovali teroristickou organizaci, čímž ukázali nenávist k naší zemi a hodnotám,“ prohlásil ministr s tím, že občanství už bylo odebráno více než stovce Britů.

Figurují mezi nimi i velice známá jména, ať už jde o radikálního imáma z Finsbury Abú Hamzu nebo o členy teroristické buňky přezdívané Beatles, jejíž členové odjeli bojovat do Sýrie.

Citat

V případě Begumové se Britové odvolali na bangladéšský původ jejích rodičů, který by ji měl opravňovat k získání tamního občanství. Obhájce mladé ženy tvrdí, že jeho klientka nemá pas a že jí Bangladéš občanství poskytnout nemusí. Proti rozhodnutí Britů se hodlá bránit. Bangladéš s jejím případem nechce mít nic společného, jak informuje BBC. Dívka tam podle tamního ministerstva o občanství nikdy nepožádala.

Sama Begumová neskrývá údiv a nechala se slyšet, že je rozhodnutím Britů „poněkud šokována“, cítí frustraci a dvojím občanstvím prý nedisponuje. „Mám pocit, jako že je to trochu nespravedlivé vůči mně a mému synovi,“ řekla v rozhovoru pro ITV News. „V Bangladéši jsem se nenarodila, nikdy jsem tam nebyla a ani nemluvím dobře bengálsky, tak jak mohou tvrdit, že mám bangladéšské občanství?“ uvedla pak pro BBC. Svůj názor na IS prý změnila poté, co začal mučit jejího manžela z Nizozemska, který se k organizaci připojil.

Link

Ústavní právník Jan Kudrna se domnívá, že Londýn může mít v tomto případě na odejmutí občanství právo. „Mezinárodní právo vnímá bezdomovectví, tedy stav, kdy osoba nemá žádné státní občanství, jako nežádoucí. Proto OSN v roce 1961 přijala Úmluvu o omezování případů bezdomovectví. Omezení dané úmluvou se ale netýká případů, kdy by daná osoba poškozovala životně důležité zájmy státu, jehož občanství má. V takovém případě se připouští, aby členské státy občanství odebraly,“ vysvětlil Kudrna na dotaz INFO.CZ s tím, že by se tato výjimka mohla vztahovat i na případ 19leté Britky. Británie si navíc při podpisu úmluvy vymohla výhradu, aby mohla výše zmíněnou výjimku uplatňovat.

Francouzi se neshodli

Ve Francii se otázka odebírání občanství objevuje prakticky po každém teroristickém útoku. Tři dny po masakru v pařížském klubu Bataclan o něm mluvil i tehdejší socialistický prezident Francois Hollande.

Následovala několikaměsíční debata o změně ústavy v parlamentu, během níž rezignovala ministryně spravedlnosti Christiane Taubiraová. Zatímco Národní shromáždění se shodlo na možnosti odebírat občanství všem – tedy jak lidem s občanstvím pouze francouzským, tak i těm, kteří mají občanství dvě – Senát prosazoval odebírání občanství pouze lidem s dvěma pasy. To ale poslanci považovali za diskriminační.

Link

O ústavní změně se navíc jednalo v době, kdy byl zatčen Salah Abdeslam, jediný přeživší člen teroristického komanda, které vraždilo 13. listopadu v Paříži. Pokud by tedy prošla senátní verze zákona, Abdeslama by se opatření teoreticky netýkalo, protože má pas pouze francouzský.

„Salah Abdeslam nemůže být zbaven občanství, protože je jen Francouzem? Kdyby měl marocké rodiče, zbaven by být mohl? To je naprosto směšné,“ kritizoval tehdy senátní návrh poslanec středové strany UDI Jean-Christophe Lagarde.

Opačný názor měl bývalý prezident Nicolas Sarkozy, který svého nástupce Hollanda varoval před tím, aby odebráním občanství nevytvářel z teroristů „bezdomovce“. Hollande nakonec změnu ústavy v březnu 2016 odmítl a debatu na toto téma uzavřel.

V loňském roce se ale otázka odnětí občanství objevila znovu, kdy ji ve své zprávě navrhli jako jedno z možných protiteroristických opatření senátoři Bernard Cazeau (za vládní hnutí Republika vpřed!) a Sylvie Goyová-Chaventová (Unie demokratů a nezávislých). Premiér Édouard Philippe to ale odmítl: „Tato otázka byla, jestli si dobře vzpomínám, nadnesena už v minulosti. Všiml jsem si, že se jí moc nedařilo,“ citoval jeho ironickou odpověď týdeník Le Nouvel Observateur.

Link

Autoři zprávy nicméně upozornili na to, že v letech 2014 až 2015 Francie občanství šesti lidem přece jen odňala podle článku 25 občanského zákoníku, který toto opatření umožňuje v případech, kdy dotyční spáchali teroristický čin nebo „čin poškozující základní zájmy národa“. Senátoři volali po tom, aby toto opatření francouzská vláda používala pravidelně.

Odpůrci, především z řad levice a lidskoprávních organizací, na druhou stranu tvrdí, že teroristé mají být přivezeni domů a tam souzeni za své skutky. Problém ale spočívá v tom, že džihádisté vracející se z irácko-syrské válečné zóny na domácím území obvykle žádný závažný zločin nespáchali a soudit je v Evropě za skutky spáchané v zahraničí beze svědků a patřičných důkazů je složité.

Občanství odebírají i další státy

Podobně jako Britové se k problému staví i Austrálie. Tamní vláda premiéra Scotta Morrisona vloni na podzim představila návrh zákona, podle něhož bude moci odebrat občanství lidem odsouzeným nejméně k šestiletému vězení za terorismus. I zde je však jedna podmínka: musí se jednat o osoby s dvojím občanstvím. Už vloni v prosinci takto Australané odňali občanství melbournskému rodákovi Neilu Prakashovi, který působil jako jeden z hlavních náborářů Islámského státu.

Link

Výjimečně se odebírání občanství praktikuje například také v Belgii. Loni k němu vláda přistoupila v případě Fouada Belkacema, šéfa teroristické skupiny Sharia4Belgium. V listopadu 2017 pak stejný osud potkal Malika al-Arouda a Bilala Soughira, klíčové postavy belgické džihádistické scény.

O odnímání občanství džihádistům mluvil v rozhovoru pro deník Bild i Thomas Strobl, ministr vnitra německé spolkové země Bádensko-Wurtembersko. Občanství podle něj ztratí ti, kteří bojují v zahraničí.

V Česku zakazuje odnětí občanství ústava

V Česku by podle právníka Kudrny byla podobná výhrada k Úmluvě o omezování případů bezdomovectví, jakou měla Británie, bezpředmětná. „Přímo ústava, článek 12, odstavec 2 zakazuje zbavit občana občanství proti jeho vůli,“ říká. Stát tak reagoval na praxi minulého režimu, který zbavoval občanství a nutil k emigraci některé disidenty.

Otázkou také je, jak může odebírání občanství v některých případech skončit. Zatímco u Britky Begumové, jež není na britském území, jí zabrání v návratu, jindy může jít spíše o symbolické gesto. „Stát může vyrobit bezdomovce, musí mít ale příležitost ho někam deportovat,“ upozorňuje Kudrna na fakt, že závazky Rady Evropy zapovídají deportace do států, kde jednotlivci hrozí mučení, trest smrti nebo jiné nelidské zacházení.

40476