Kandidát na prezidenta Drahoš: Odmítám kvóty. Ekonomické migranty bychom měli obratem vracet | info.cz

Články odjinud

Kandidát na prezidenta Drahoš: Odmítám kvóty. Ekonomické migranty bychom měli obratem vracet

Je v souladu s názorem vlády i současného prezidenta. Jiří Drahoš se v otázce migrační krize do experimentů nepouští a kopíruje, soudě dle průzkumů, většinový pohled společnosti. „Pokud sem někdo chce, je třeba ho posuzovat individuálně,“ řekl vědec v rozhovoru s Pavlem Štruncem. Celý rozhovor najdete na konci článku.

Migrační krize už sice není politickým tématem číslo 1, voliči ji ale přesto bedlivě sledují a dávají jí velkou váhu. Jiří Drahoš v tomto ohledu bořit ledy nechce. „Stále sem proudí spousta ekonomických migrantů, zejména ekonomických migrantů. Nepovažuji je za ty, kteří by v Evropě měli dostávat azyl,“ prohlásil Drahoš.

„My nemůžeme jako Evropa řešit ekonomickou migraci z Afriky nebo z dalších lidnatých zemí. Evropa prostě nemůže být útočištěm těchto lidí. Tyto migranty bych nepřijímal, vracel bych je, obratem,“ dodal kandidát na prezidenta.

Komunální volby se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

Sledujte celý rozhovor:

Celý rozhovor s Jiřím Drahošem autor: INFO.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

ZPRÁVY

Články odjinud

Barták: Merkelová zvedla oponu, ale jeviště zdaleka není připraveno

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | První zahraniční cesta po koronavirové přestávce vedla německou kancléřku Angelu Merkelovou do Bruselu, kde devět dní předem symbolicky zvedla oponu významné schůzky lídrů všech 27 členských zemí, na které se bude jednat o ohromném balíku peněz zacíleném na záchranu evropské ekonomiky. Její cesta svědčí o tom, jaký význam Německo jako předsedající země EU i ona osobně připisují dohodě o tomto historickém úkolu v hodnotě 1,8 bilionu eur. Jak se snaží neponechat nic náhodě.  

Merkelová se nezvykle obrátila nejdřív na Evropský parlament („srdce evropské demokracie“, jak řekla), jehož role je při prvotním dohadování okrajová, ale v závěru bude dohodu států schvalovat. Před poslanci střízlivě, ve svém stylu, ale přesto vzletně mluvila o právu, o soudržnosti, o jednotě a rovnosti, o nezbytnosti silné Evropy v globalizovaném světě. Některé věty by se daly tesat. Třeba: „Proti pandemii nelze bojovat lží a dezinformacemi.“ Nebo „čekají nás herkulovské úkoly,“ přičemž tím hlavním je „obnovení základních svobod, omezených kvůli šíření koronaviru.“

Kancléřka, která v květnu překvapila souhlasem s jednorázovým společným zadlužením států unie, tedy něčím, co bylo pro Německo odjakživa tabu, pokračuje v nastoupeném obratu o 180 stupňů. Snaží se ostatní přesvědčit, že když Německo vkládá samo tolik finančního i politického kapitálu do „evropské solidarity“, měli by se snažit i ostatní, bez ohledu na to, zda se jim to momentálně vyplatí více, nebo méně. „Nejde jen o lidské gesto vůči těm nejvíce postiženým, ale o udržitelnou investici, která se vrátí nám všem,“ řekla. „Dostaneme se z toho, navzdory rozdílům, a vzájemně se posílíme.“

Bezprecedentní balík vyvolává bezprecedentní potíže

Bylo by těžké najít vhodnější slova pro podporu návrhu Evropské komise, aby Unie v příštích sedmi letech hospodařila s 1,1 bilionu eur a aby dalších 750 miliard vložila v příštích třech letech do boje proti následkům pandemie skrze fond obnovy.

Link

Jak tento fond, tak sám rozpočet obsahují nespočet položek, na straně výdajů, ale i příjmů, které budou předmětem dohadování a kolem kterých se už nyní v kuloárech svádějí urputné boje. Předseda Evropské rady Charles Michel předkládá vyjednávací balíček, ve kterém shrnuje nejčastější postoje a navrhuje reakci na ně. Po boku Merkelové vypočítal ve středu ty hlavní překážky – bohaté severní země odmítají, aby EU poskytovala ze záchranného fondu dotace a dávají přednost půjčkám. Ty chudší jižní, ale třeba i země Visegrádu, se obávají striktních podmínek pro využití mimořádných evropských dotací a půjček, například zacílení na ochranu klimatu, a chtěly by větší volnost při utrácení. Dalším, včetně Česka, se nelíbí kritéria výpočtu peněz pro jednotlivé země; tento týden se přetřásal například návrh, aby se distribuce nových fondů řídila zprvu hlediskem nezaměstnanosti v letech 2017–19, ale od příštího roku by se vzal v úvahu propad HDP způsobený koronakrizí, jakmile budou čísla k dispozici. To by ovšem znamenalo, že „obálky“ pro jednotlivé státy by se průběžně měnily….

Michel zněl po boku Merkelové o poznání skeptičtěji. Nejen proto, že má za sebou neblahou zkušenost s odmítnutím původního návrhu rozpočtu EU na únorovém summitu, tedy ještě před pandemií. Ale také proto, že z první ruky den co den slyší v Bruselu odlišné, ba protichůdné postoje velvyslanců členských států, kteří tlumočí stanoviska svých vlád. Je nabíledni, že pokud by se mělo dospět ke kompromisu, pak jedině na nejvyšší úrovni a za fyzické přítomnosti lídrů v Bruselu. Ti nejodbojnější, zejména nizozemský Mark Rutte, neformální mluvčí skupiny „šetrných“ (Nizozemsko, Švédsko, Dánsko a Rakousko), mají již kalendáře pro příští dny nabité bilaterálními schůzkami se svými protějšky.

Link

Při vyjednávání budou ve hře vedle zmíněných hlavních stížností další důležité aspekty, jejichž projednávání může ovlivnit výsledek. „Šetrné“ země by údajně potěšilo, kdyby se snížil celkový objem sedmiletého řádného rozpočtu EU, zůstane-li fond obnovy v původní výši. To se ovšem nelíbí „kohezním“ státům, které by tak přišly o část dotací ze strukturálních a zemědělských fondů. Sporný je časový rámec pro splácení 750 miliard, které si chce komise vypůjčit na mezinárodním finančním trhu; některým zemím připadá, že by se s tím mělo začít už před rokem 2028. Způsob splácení je ještě kontroverznější – řada zemí včetně Česka v podstatě nechce dovolit, aby EU zavedla dodatečná cla nebo daně sloužící jako přímý zdroj příjmů do evropském kasy, což by znamenalo, že se správa těchto peněz vymkne zpod přímého vlivu a kontroly vlád. Jako možná cesta se zde jeví odklad – lídři by se mohli domluvit na fondu obnovy a jeho rozdělování, ale způsob splácení by nechali na potom. Další zvažovanou operací je oddělit fond obnovy a vlastní sedmiletý rozpočet a vyjednávat o každém zvlášť. Jenže dosavadní hra s úlevami a drobnými dárky, které by mohly oslabit odpor jedněch či druhých, kalkulovala právě s propojením obou nástrojů v jednom vyjednávacím balíku.

Přes to všechno se státy „sedmadvacítky“ shodují v tom, že je třeba jednat rychle. Vědí, že od podzimu bude evropská ekonomika potřebovat injekce ještě více než dnes a že rozpočet 2021–27 musí být hotov nejpozději v říjnu, aby peníze byly od ledna k dispozici. Tlak ovšem ještě není tak silný, aby se koncem příštího týdne nutně musel lámat chleba. I Merkelová připustila, že dohodu Evropa potřebuje „do konce léta“. Intenzivní jednání, zákulisně i veřejně, tedy pokračují. Kancléřka Merkelová svou předehrou v Bruselu ovšem zajistila, že všem budou při tom znít v hlavě její slova: „Tato situace je v historii Evropské unie výjimečná, ba unikátní. Proto Německo prosazuje také mimořádná a unikátní řešení“. Tedy historický okamžik a historické odhodlání, navíc ze strany kancléřky, která požívá doma i v Evropě mimořádné vážnosti a je zjevně odhodlána před odchodem z vrcholné politiky zanechat i na této úrovni nepřehlédnutelné dědictví. Odpůrci musí počítat s tím, že narazí vedle většiny zemí EU, která už dnes návrhy podporuje, také na toto odhodlání a na tuto touhu výjimečné političky.

45573