KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Průzkumy volebních preferencí začínají být nuda. Vychází z nich plus mínus pořád to samé – vysoké vítězství hnutí ANO, drtivá porážka vládních stran a koncentrace protestních hlasů. Zkusme se však na věc podívat z jiného úhlu. Tedy strategicky, nikoli prizmatem aktuálních „fotografií“ nálad občanů. Ptejme se: Je pravice opravdu ztracená? Není. Ale musela by se chovat jinak.
Když projdeme šestnáct vln měření agentury STEM pro CNN Prima News, vychází nám jasný a bezrozporný obrázek. Hnutí ANO se drží na vysokých číslech, která ale nevybočují z toho, jakou podporu má dlouhodobě. Radikální partaje posilují, protože na sebe nabalují protestní hlasy, jež v roce 2021 propadly. Zato vládní rybník vysychá, chybí v něm zhruba půl milionu kapříků, které sice „neulovila“ opozice, ale odešly mezi nevoliče.
Průzkumy STEM stabilně ukazují nižší volební účast, a to mezi 57–60 %, zatímco ta reálná v roce 2021 činila 65,43 %. Prakticky celý úbytek jde na úkor koalice SPOLU. Proto není schopna překročit hranici 20 %. Nemá kde brát. Mezi ní a příznivci opozice stojí „čínská zeď“, která je z obou stran prakticky neprostupná. Hlasy tak sdílí jen se Starosty a Piráty a těch dohromady moc není, momentálně jeden a tři čtvrtě milionu.
V roce 2021 získala pětikoalice dohromady cca 2 300 000 voličů. Jenže přes půl milionu z nich vláda Petra Fialy tak otrávila, že i když nadále nenávidí Andreje Babiše a Tomio Okamuru, nyní deklarují, že hlasovat nepůjdou. Když je pravice nepřivede zpět, nemá žádnou šanci odvrátit drtivou porážku. Dokonce ani v případě, že by nakonec Stačilo! a Motoristé nepřekročili pětiprocentní klauzuli – a tím pádem propadlo více hlasů radikálů.
Matematika je jednoduchá. Těch, kteří volili proti SPOLU, Pirátům a STAN bylo v roce 2021 přes tři miliony. Leč více než třetina z nich nyní nemá ve Sněmovně zastoupení, protože hlasovali pro subjekty, jež se do ní nedostaly. Když se více koncentrují, současná vláda prohraje. A to i tehdy, pokud by zopakovala čtyři roky starý výsledek. Přičemž má momentálně o dvě stě padesát tisíc příznivců méně, než kolik tehdy oslovily samotné ANO a SPD.
Kdyby se do podzimu nic nezměnilo, je o výsledku rozhodnuto předem a sázelo by se jen na míru vládní prohry – dle toho, kolik protestních stran projde do Sněmovny. Existuje jediný „game changer“. Zmíněný návrat ztracených pravicových hlasů. Má ovšem Petr Fiala na to, aby se proměnil ve zkušeného pastýře, který dokáže nahnat zatoulané ovečky zpět do stáda? Jak by to vůbec mohl dokázat?
Správný ovčák má k ruce trojí pomoc: hůl, psa a schopnost najít zelenější pastviny. Fiala je na tom stejně. Potřebuje pořádný marketingový „klacek“, jímž vykreslí výsledky kabinetu v mnohem lepším světle, než jak to dva roky činí masivní (a úspěšná) černá Babišova propaganda. Roli psiska zastane strach, že se k moci spolu s ANO dostanou proruské partaje. Nejtěžší je to s pastvou – dosud pravice nabízí svým potenciálním voličům jen suché strniště.
V absolutním měřítku jsou výsledky solidní a především relativně o moc lepší než Babišovy.
