KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Čím jsou Motoristé? Nejspíše to přesně nevědí ani sami. Dlouhodobě strana, která sbírala drobky i na komunální pražské úrovni, kde by přitom vzhledem k pirátské šikaně vůči řidičům měli mít velký potenciál. Náhle je z ní takřka přes noc parlamentní a dokonce vládní strana. Není první, kdo se do Sněmovny svezl na tsunami protestních hlasů. Mnozí pak ovšem rychle zmizeli v propadlišti dějin.
Dlouho šlo pouze o takovou politickou pobočku Institutu Václava Klause, v němž je předseda Motoristů Petr Macinka manažerem. Zlom nastal s evropskými volbami, spojením se s Přísahou a angažováním zdatného influencera Filipa Turka. Tomu ostře řezané rysy a romantika spojená s vůní benzínu vystačily na zisk tři sta tisíc hlasů, což při nízké účasti „hodilo“ přes deset procent, ale dokonce to bylo dost i na vstup do Sněmovny.
Nakonec pro „motorky“ ve sněmovních volbách hlasovalo tři sta osmdesát tisíc lidí, což dalo 6,77 %, ale přes pět procent by se dostali i s oněmi 304 tisíci z voleb do Evropského parlamentu. Je jasné, že pro úspěch odvedl Turek velkou část práce. Zároveň to však byl on, kdo začal stranu srážet svými aférami a tvrzeními typu, že Rusko není agresor, válku vyprovokovalo NATO, Zelenskyj ji schválně protahuje a Západ může za to, že není mír, protože nejedná s Putinem.
Jízda na politické horské dráze
V kontinuálním měření agentury STEM pro CNN Prima News se ve dvou vlnách Motoristé propadli ze skoro sedmi procent napřed na hrozivých 2,8 % (to bylo v květnu), pak se sice zvedli na skoro pět, ale přišel další propad na 3,5 % a ještě na konci srpna se nacházeli na 4 %. Pak ale přišel zvrat, Turek byl upozaděn, s ním i proruské narativy a začala se řešit ekonomická témata. Nejspíše straně prospěl i nástup zkušeného marketéra Oto Klempíře.
Nakonec vše skončilo 13 mandáty – a vzhledem k rozložení sil tento výsledek stačí na předpokládanou účast ve vládním uspořádání pod vedením vítězného hnutí ANO. Nyní si sami Motoristé musí zhodnotit, co přesně k tomuto nespornému úspěchu vedlo a co by ho naopak mohlo ohrozit. Zkusím to udělat před nimi. I s tím rizikem, že bez přesných dat o voličských přesunech se mohu mýlit.
Cesta z politického vrakoviště
Při absenci přesných kvantitativních dat lze udělat pouze kvalitativní analýzu se zaměřením na hlavní zvraty a porovnat je se stranickým zázemím a vlivem jednotlivých osob na profilaci Motoristů.
Začněme od Adama. Nebo přesněji řečeno od Františka. Pod původním názvem Referendum o Evropské unii a s Františkem Matějkou v čele získala strana ve volbách v roce 2017 pouhých 0,08 % (na počet 4 276). Se stejným lídrem a novým názvem Strana nezávislosti ČR to zkusila v roce 2019 do Evropského parlamentu, ale ani to nebylo o mnoho lepší: 9 676 hlasů a 0,40 %, což nestačilo ani k tomu, aby si jich vůbec někdo všiml.
V květnu 2022 to vzal do ruky Petr Macinka. Stranu přejmenoval na Motoristé sobě, což se zdálo jako vhodný název pro boj o pražský magistrát, v té době již čtyři roky okupovaný pirátskými progresivisty. Ani to však nestačilo a s 2,29 % (na počet něco přes osm tisíc voličů) se partaj nedostala do zastupitelstva. Na zlatou žílu strana, jež používá zkratku AUTO, narazila až v evropských volbách, kdy ji napadlo angažovat bojovníka na sociálních sítích Filipa Turka.
