Evropská unie tento týden (v úterý 27. února) jako první na světě ve své legislativě uzákonila cíle vytyčené Konvencí OSN o biologické rozmanitosti v prosinci 2022 v Montrealu. Parlamentem schválený návrh nařízení o ochraně přírody počítá s tím, že do roku 2030 bude revitalizováno 30 % chráněných oblastí na souši i na moři dotčených lidskou činností. A do roku 2050 mají být revitalizovány všechna definovaná území. Celkově se tento „režim obnovy“ vztahuje na pětinu území členských států EU.
Vezmeme-li v úvahu, že za lidskou činností poškozené je považováno na 80 procent chráněných ploch, jde o vskutku herkulovský závazek a zřejmě i sisyfovský úkol. A právě proto vyvolal tento návrh Evropské komise, poslední z „velkých zákonů“ obsažených v balíku Fit for 55, nebývalé pnutí.
Proti se postavily nejen euroskeptické kluby v Evropském parlamentu, ale také nejsilnější frakce Evropské lidové strany (EPP). V úmorném vyjednávání s Radou EU a s Evropskou komisí se povedlo návrh „osekat“ a „opentlit“ tak, že byl pro lidovce nakonec přijatelný. Než ovšem v pondělí předvedli velmi neobvyklý veletoč a těsně před hlasováním se vyslovili proti.
Fakt, že byl nakonec schválen 329 hlasy proti 275, tedy na poměry v EP těsnou většinou, je vítězstvím socialistů a zelených i významné části liberálů, jehož bylo ovšem dosaženo jen díky frondě části lidoveckých poslanců, zejména z Irska, kteří porušili stranickou disciplínu a hlasovali pro.
Rozhodování se tak stalo zajímavým testem před červnovými volbami do Evropského parlamentu. Ukázalo, že křesťanští demokraté, nejsilnější klub v EP, jsou schopni podpořit stanoviska pravicových euroskeptických klubů ECR a ID (Evropští konzervativci a reformátoři a Nezávislí demokraté).
Pokud by tyto kluby v příštím europarlamentu významně posílily, což je pravděpodobné, lze to považovat za předzvěst možné pravicové spolupráce, jež by se mohla stát alternativou k dosavadní nepsané „proevropské“ koalici lidovců, liberálů a socialistů. Zároveň se však ukázalo, že takové spojenectví, byť nepravidelné, by v řadách EPP nemuselo nutně vyhovovat všem.
Taktika EPP je směsí pragmatismu a pokrytectví. Ačkoli si vymohli množství ústupků, nakonec otočili, aby se zalíbili zemědělcům protestujícím napříč Evropou pod hesly odmítajícími Zelenou dohodu pro Evropu (Green Deal). Zákon o obnově přírody patří k pilířům této dohody a farmářům nutně přinese další povinnosti.
„Nechceme nová byrokratická opatření a povinnosti pro farmáře. Nechme je pěstovat,“ prohlásil místopředseda klubu Siegfried Muresan. A navrhl, aby se v této věci „začalo od nuly“, přičemž by se na prvním místě vzaly v úvahu právě potřeby a zájmy zemědělců.
Historický průlom, nebo jen nová zátěž?
Podle zpravodaje, španělského socialisty Césara Lueny, představuje schválení zákona historický průlom. „Poprvé po 70 letech se Evropa nebude spokojovat pouze s ochranou přírody, ale zaměříme se na její obnovu,“ řekl po hlasování.
Do roku 2030 by se takto mělo obnovit 30 procent nejcitlivějších lokalit – lesů, luk, mokřin, potoků, řek, jezer, rašelinišť či korálových útesů; posléze by se tato opatření měla dotknout 60 procent poškozených ploch do roku 2040 a 90 procent do roku 2050.
Součástí zákona je rovněž zastavení poklesu stavu opylovačů do roku 2030 a posléze i jeho zvyšování. Další opatření se mají týkat ptactva, kterého v EU rapidně ubývá.
Dosažení těchto ušlechtilých a ambiciózních cílů ovšem není vůbec snadné. Vlády členských zemí budou muset vypracovat desetileté plány obnovy přírody, které určí prioritní oblasti či stanoviště, doloží vyčleněné prostředky, vytyčí harmonogramy a číselně vyjádřené cíle, stejně jako „kvalitativní mety“, jichž má být v té které oblasti dosaženo tak, aby se ekosystémy skutečně vzpamatovaly a obnovily. Tyto plány budou předkládány Komisi, která je bude schvalovat.
Plnění cílů nového nařízení o ochraně a obnově přírody znamená nejen hodně práce přímo v terénu, ale i dodatečné administrativní zátěže pro státní správu. Ale tak to vlády chtěly, když zákon loni schválily a poslaly do europarlamentu.
Jelikož zdaleka nejde jen o přírodní rezervace, ale také o zemědělsky běžně využívané plochy, netěší se současný návrh podpoře farmářů. Ti se – oprávněně – obávají, že k dosavadním četným povinnostem, jež na ně nakládá Společná zemědělská politika EU, jim přibydou mnohé další. Nejen ohledně hospodaření na půdě, ale zejména další povinná hlášení a reakce na kontroly.
Podle sdružení Copa-Cogeca, hlavní zemědělské lobby v EU, zavedení zákona „přinese zemědělským a lesnickým komunitám vážné problémy“. Upozornilo, že se zatím neví, z čeho bude aplikace zákona financována, tedy kdo majitelům a správcům pozemků zaplatí náklady na požadovaná ozdravná opatření.
Členské státy i Evropský parlament vyšly těmto obavám do jisté míry vstříc při dosavadním jednání. Schválený text obsahuje především právo vlád uplatnit na rok „záchrannou brzdu“ za situace, kdy bude hrozit, že provádění zákona povede k propadu úrody a tudíž nedostatku potravin. Z jeho účinnosti byly také pro začátek vyňaty některé plochy, kterých se měl zákon původně týkat. Obnova jiných, například rašelinišť, bude pouze dobrovolná.
Dramatické vyjednávání o zákonu o obnově přírody ilustruje měnící se náladu v EU před volbami, včetně ochabování zápalu pro ekologii a boj proti klimatické změně. Evropská komise sice tvrdí, že ozdravení přírody bude dlouhodobě výhodné i ekonomicky – při investicích ve výši 154 miliard eur přinese prý 1,860 miliard eur. To však farmáře sužované momentálními problémy sotva uspokojí.
