Na území po těžbě uhlí je dnes nejvíc různorodá příroda, „ropák“ už by tu nepřežil, říká rekultivátor Jiří Křen

Pavel Vondráček

Slavná postava krátkého filmu Ropáci režiséra Jana Svěráka z roku 1988, která se živí uhlím, miluje výfukové zplodiny a vyhledává extrémně znečištěné prostředí, by dnes v Mostecké uhelné pánvi nenašla příhodné podmínky k životu. Podstatnou událostí bylo odsíření uhelných elektráren v devadesátých letech a pokračování v rekultivacích vytěžených míst po těžbě hnědého uhlí. Jiří Křen je právě oním mužem, který má na starosti rekultivace na pozemcích, kde těžila a dosud těží společnost Severní energetická.

„Paradoxem je fakt, že právě na území po těžbě uhlí je dnes nejvíce diverzifikovaná příroda. Po návštěvách biologů, ornitologů, entomologů a dalších odborníků stále slyším, že zde by měl být vyhlášen národní park. Je to samozřejmě nadnesené, ale ta pestrost života je patrná, a proto na několika územích bývalých výsypek jsou vyhlášeny rezervace a chráněná území,“ říká Jiří Křen, vystudovaný lesník a ekolog, který se o proměnu krajiny Mostecka stará již několik desetiletí.

„Vytváříme tady obrazně řečeno krajinný patchwork, kdy se zde střídají plochy určené k revitalizaci a sloužící člověku, vedle vznikají mokřady a bezzásahová území, kde necháváme přírodu svému osudu, jinde jsou plochy s vysázenými dřevinami a na dalších místech zase vznikají stepní společenstva. Jinde zase sady, vinice nebo orná půda,“ popisuje Křen svěřené území. Dodává ale, že krajina Podkrušnohoří samozřejmě nikdy nebude vypadat stejně jako před začátkem hornické činnosti a také se nebude podobat rekultivovaným plochám v sousední německé Lužici.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Jiří Křen se stará o obnovu krajiny
  • Proč je dnes v důlních oblastech velmi různorodá příroda?
  • Kam zmizela "měsíční krajina"?
  • Jak budou severní Čechy vypadat za pár desetiletí?
  • A co říká na požár v okolí Hřenska?
sinfin.digital