Radši Němce než dezoláty. Proč Okamurovi funguje strašení sudeťáky

Patřím ke generaci, které komunisté ve škole vymývali mozky do omrzení opakovanou povídačkou o „příšerných sudeťácích“. Přitom v té době pro nás byla daleko horší traumatem okupace u roku 1968 a následná normalizace.

Byli mi tři, když jsem pod okny slyšel rachot tanků a ještě cítím ten strach a úzkost. Stejně jako dusivou atmosféru sídlištní školy, do níž jsem začal chodit v roce 1971, kdy právě začalo působit „poučení z krizového vývoje“.

Tehdy se nedalo všudypřítomné propagandě a dezinformacím uniknout. Ale proč působí ještě dnes? Osm desetiletí let po válce. Třicet po česko-německé deklaraci, jež měla přinést smíření mezi Čechy a Němci a udělat za minulostí tlustou čáru. A více než dvě dekády po vstupu do Evropské unie. Prvoplánová odpověď zní: protože u nás pořád existují revanšističtí politici, kteří si na strašení „sudeťáky“ založili živnost. Ale proč jim to funguje? To je ta otázka.

Nenávistníkům nahrává iracionalita nastřádaná v kolektivním nevědomí, půl století živená a posilovaná bolševiky a nakonec přetavená v pudové instinkty tzv. zdravého rozumu. Ve skutečnosti to není nic jiného, než soubor národních pověr, mýtů a předsudků. Vždyť když se na věc podíváme logicky, je jasná, čistá a nemůže budit žádnou hrůzu: jen se na nás přijedou podívat potomci bývalých krajanů, dnes naši sousedé v integrované Evropě.

Ano, čeští Němci nepřijíždějí ani tak kvůli smíření (to jsme zvládli už v 90. letech). Prostě se chtějí radovat, přátelit se, tancovat a pít dobré české pivo (i když tedy v Brně úplně nevím…). A ukázat, že v Evropské unii už nám žádný nenávistný bolševik, diktátor či extremista nebude zakazovat se s někým setkávat a stavět mezi nás ploty, ať fyzické, či propagandistické. V rámci volného pohybu v Schengenu ani nemůže vláda konání sjezdu zakázat.

Tak co se to děje? Šiřitelé vzteku a zloby mají na své straně kromě mocenských pák tři psychologické faktory, jimiž na stupňující se škále zvrácenosti myšlení jsou: 1. pokrytectví, 2. freudovské komplexy a 3. psychopatická fascinace zlem. Bez této „opory“ v temných vášních by si jejich zlostného a falešného křiku nevšímal vůbec nikdo. Proberme to vše popořadě.

Nikdo snad nepopře, že od roku 1948 u nás vládla nejen násilnická, ale také vrcholně pokrytecká ideologie importovaná z Moskvy a upravená pro potřeby domácích bolševiků. Ta nám dokola tlačila coby hřebíky do hlavy nesmysl, že zatímco východní Němci jsou „hodní“ (za války asi stříleli do vzduchu), zato nejhorší byli „sudeťáci“, kteří se (jak jinak) usídlili na Západě. A kdyby nás nechránily státostrana a ruské tanky, přišli by nás vraždit a zabírat majetek.

Vskutku si pamatuji, že Sudetoněmecký landsmanšaft byl v očích a ústech propagandistů vlastně horší než SS a Hitler. Protože ti byli mrtví, zatímco živá tradice krajanského spolku se dala tak dobře zneužít k udržování obyvatel Československa ve strachu. A byť se už před jedenácti lety SdL vzdal všech nároků, tak pokrytecká propaganda, která folklór proměnila v objekt nenávisti a děsu (přičemž bát jsme se správně měli ruských okupantů), působí dál…

Vyrobit strašidlo z lidí, kteří se jen chtějí starat o hroby, kostely a kapličky po svých předcích, je zlá věc. Jiná, dokonce ještě temnější, je uložena v hlubších vrstvách mozku, než kde se skrývá vědomé podlehnutí lžím, falši a manipulacím. Lidé bohužel často nejvíce nenávidí ty, jimž nejvíce ublížili. Mají strach pohlédnout jim do očí a za tohle „příkoří“, stud a vinu, jež cítí, je o to víc mají neradi. Proč nám jiní Němci nevadí, ale ti pocházející ze Sudet ano?

Zbytku sousedů jsme nic neprovedli, nevyhnali je, nevraždili, nekradli jim domy, pole a zvířata. Takže je neřešíme… O freudovském komplexu asi věděli Američané, když hned nahnali Němce do koncentráků, aby viděli, co strašlivého provedli, pohlédli na své mrtvé a zubožené oběti, prožili plně tu hrůzu a (snad) díky tomu prošli katarzí. Nechybí nám to? Přijetí odpovědnosti za české zločiny, s níž by přišlo i vyrovnání se s existencí „sudeťáků"?

I lidé, kteří sami nejsou zlí, mohou podlehnout frustraci z toho, že mají na očích krajany, jejichž předkům naši předci provedli něco hodně ošklivého. Odtud čerpají sílu a energii různí Okamurové, Rajchlové a tomuto resentimentu nakonec přizvukují i Babišové a Macinkové. Ale vůbec nejhorší špatnost tryská z myslí tak zvrhlých, že cítí potěšení z lidského utrpení a doslova se na něm pasou. Jako vrazi, sledující rekonstrukce vlastních činů.

Když posloucháte ty nejvíce deviantní apologety evangelia nenávisti, neubráníte se pocitu, že prožívají přímo rozkoš z toho, že i osmdesát let po válce mohou rozdírat staré rány, sypat do nich sůl a rochnit se v tom, jak jsme zatočili se sudetskými Němci. Snad jediné, co jim kazí potěšení, je nemožnost zopakovat brutální násilí divokého odsunu znovu. Oni jsou těmi shnilými jablky, kteří se svým jedem zášti snaží otrávit zbytek společnosti.

Opravdu si necháme psychopaty, či „jen“ zakomplexovanými lidmi, popřípadě těmi, na něž stále působí bolševická propaganda, kazit radost z toho, že k nám dnes bývalí krajané mohou přijet a bez vzájemných výčitek slavit společnou existenci ve sjednocené Evropě? Vždyť je to absurdní. Na jedné straně lidé, kteří pomáhají opravovat a zvelebovat svatostánky, pohřebiště atd., a nemají vůči nám žádné požadavky a na druhé parta zlých extremistů…

Moje máme koupila chalupu, jež bývala statkem hrozně zdevastovaným lidmi, kteří ho zabrali po vyhnání Němců. Dala ji dohromady a po čase přijela paní, dědička původních majitelů. Měla velkou radost, že už z jejího rodného sídla není ruina, jako dřív. Vrátila se a přivezla matce drahý parfém jako poděkování… A všude na Šumavě jsou stopy po osmi staletích tvrdé dřiny, ale i sdílení vynálezů a technologií, které nás Němci naučili.

Co oproti tomu udělali pro naši zemi ti, kteří nadávají na „sudeťáky“ a prskají všude kolem sebe zlobu? Kdyby to šlo, poslal bych všechny tyhle „dezoláty“ do Ruska a snažil se dostat alespoň část českých Němců zpět. Dobře vím, že to není možné. Ale určitě lze udělat jednu věc: nenaskakovat na žádný z oněch tří stupňů nenávisti. Nechme pokrytce, zakomplexované a psychopaty, ať se třeba udáví vlastním vztekem, leč nenaslouchejme jim.

Na konec si připomeňme, že obludným honem na Němce po válce započala naše cesta do otroctví. Neopakujme podruhé stejnou chybu a nenechme nakazit své duše zlostí na „sudeťáky“. Sociální perverze, která zachvátila celou českou koalici, je ozvěnou zla, které už nesmíme nechat vyrůst znovu.