REPORTÁŽ MARTINA KOVÁŘE | Hned na úvod je třeba říct, že kalifornské San Francisco má úplně jinou atmosféru než Los Angeles či Las Vegas. Zatímco první bylo s výjimkou Hollywoodu, noblesní čtvrti Beverly Hills a nákupní ulice Rodeo Drive a jejího okolí smutné až depresivní a z druhého by se člověk dříve či později zbláznil, ve „Frisku“, kam jsme se vypravili s podcastem NOVÝ SVĚT, je takřka všude cítit pozitivní energie a dobrá nálada. Bezprostřední blízkost moře, vzpomínky na beatniky Jacka Kerouaka, Richarda Brautigana a spol., na Hitchcockův film Vertigo, na poručíka Bullitta, na „drsného“ Harryho, neodolatelná italská čtvrť North Beach a fascinující China Town – to všechno dělá ze San Franciska místo, kde bychom si uměli představit, že budeme žít.
San Francisco: Jiné město – jiná Kalifornie
Náladu, zcela odlišnou od uvadajícího Los Angeles, pocítíte v San Francisku okamžitě po příletu či po příjezdu. Jiný je už samotný přístav včetně dlouhé promenády, lemované obchůdky a restauracemi všeho druhu, ústící ve známé Rybářské nábřeží či molo (Fisherman᾿s Wharf), u něhož mimo jiné kotví legendární ponorka USS Pampanito, která se podílela na operacích amerického námořnictva za druhé světové války, a ve stejně slavné Molo 39 (Pier 39).
Zatímco na Ocean Front Walk v losangeleském Venice Beach narazíte co chvíli na bezdomovce a feťáky (byť ne tolik jako ještě před pár lety), v sanfranciském přístavu je téměř nepotkáte. Přístav je mimořádně čistý, plný života, lidé utrácejí v lidových hospůdkách i v noblesních restauracích o sto šest; kšeftu se tady zjevně daří ke spokojenosti podnikatelů i zákazníků.
O centru města platí totéž. Na rozdíl od losangeleského uvadajícího China Townu je ten místní živý, o jakémkoli náznaku úpadku nemůže být nejmenší řeč. Také čtvrť North Beach, sanfranciská „malá (ve skutečnosti spíše velká) Itálie“ (Little Italy), jedna z nejsympatičtějších městských částí vůbec, je plná života.
Ve srovnání s New Yorkem v ní navíc nemáte neodbytný pocit, že se na Vás místní restauratéři a kavárníci snaží vydělat za každou cenu; obecně platí, že jsou mnohem vstřícnější, víc v pohodě a nad věcí.
Například Caffe Trieste, otevřená v roce 1956 jako první „espresso-based“ kavárna na západním pobřeží, je bez nadsázky městským „rodinným stříbrem“, místem, kde se setkávali a setkávají literáti a muzikanti vlastně už od časů výše zmíněné beatnické generace.
Kdyby sem zavítal italský spisovatel Claudio Magris (* 1939), autor geniálního sociokulturního cestopisu Dunaj (Danubio; 1986) a knížky Mikrokosmy (Microcosmi; 1997), jež se zčásti odehrává právě v Terstu, užil by si to stejně, jako jsme si to užili my.
Je tomu tak i proto, že se nejedná o „turistickou atrakci“, jak by se snad mohlo na základě toho, co jsem o ní napsal, zdát. Giovanni Giotta (1920–2016), zvaný Papa Gianni, který rodinný podnik založil, protože mu za „velkou louží“, na dalekém americkém Západě, zoufale chybělo nejen vyhlášené terstské espresso, ale i nenapodobitelná mediteránní atmosféra z rakousko-italského pomezí z časů „staré monarchie“, může, respektive mohl být spokojen. Obojí se mu do San Franciska podařilo přenést přímo dokonale; pokud do města zavítáte, nenechte si návštěvu jeho kavárny ujít, stojí to opravdu za to.
Kavárna je spojena, jak jsem již uvedl, nejen s mnoha literáty (Jack Kerouac, Allen Ginsberg, Lawrence Ferlinghetti, Gregory Corso, Richard Brautigan a další), ale i se světem filmu. Například scénář ke snímku Kmotr (Godfather; 1972) napsal podle románu Maria Puza (1920–1999) režisér Francis Ford Coppola (* 1939) z velké části právě tady, obklopen americkými „Italy“, kteří mimoděk vytvářeli pro jeho práci tu správnou náladu, díky níž je film tak autentický a přesvědčivý.
Doslova pár kroků od Caffe Trieste se nachází neméně proslulé knihkupectví City Lights Bookstore, orientované mimo jiné na beatnickou a politickou literaturu včetně té, jež je určena stoupencům krajní pravice, ale hlavně krajní levice, včetně knížek o fanatické marxistické aktivistce a feministce Angele Davisové, která propagovala komunismus a Sovětský svaz a režimy v zemích tzv. východního bloku až do jejich pádu v letech 1989–1991; k San Francisku to nicméně patří, ať se vám to líbí nebo ne.
Nedaleko od North Beach najdete i unikátní Coit Tower, vyhlídkovou věž ve stylu Art Deco, jež byla postavena v době Velké hospodářské krize, třebaže stavebnictví procházelo během ní největšími problémy ze všech průmyslových odvětví.
Pozoruhodná je nejen stavba samotná, ale i murály, ukazující život ve městě v době Great Depression na jejích vnitřních zdech.
