Las Vegas: Město, ze kterého se zblázníte, pokud z něj neutečete do pouště

Když jsme s podcastem NOVÝ SVĚT naši výpravu plánovali, věděli jsme velmi přesně, proč z Los Angeles a z Hollywoodu chceme alespoň na několik dní odjet do kalifornského vnitrozemí a do sousední Nevady. 

Primárně šlo a jde o to, že cestovat po americkém Západě a neopustit alespoň na čas velká města, nevyrazit do pouště, neprojet se po legendární silnici Route 66, ze které už bohužel zbývají pouhé fragmenty, nenavštívit některé z právem proslulých „městeček duchů“ (Ghost Towns), jako je například Calico nedaleko Yerma, založené v čase „stříbrné horečky“ na počátku osmdesátých let 19. století, a nepocítit tak náladu té „skutečné“ Ameriky, by byla velká, skoro neomluvitelná škoda.

Kromě toho, právě mimo velkoměsta pochopíte mnohem spíš, proč v minulých prezidentských volbách vyhrál poměrně přesvědčivě republikán Donald Trump. Když se cestou z LA na východ zastavíte v jakémkoli motelu, u jakékoli benzínky, v jakémkoli obchodě, řekne vám prakticky každý, že volil Trumpa. Důvody jsou různé, spojuje je ale několik věcí: zhoršující se bezpečnostní situace, obavy z nárůstu počtu ilegálních imigrantů a totální ztráta důvěry v liberální politické elity. 

Pocit – opakuji, pocit – či přesvědčení, že těmto elitám na lidech, jako jsou oni, vůbec nezáleží, je nevyvratitelný, respektive nevyvratitelné. Stejně tak je takřka nemožné přesvědčit Trumpovy voliče, že na nich nezáleží ani jemu. 

Jestli se Trumpovi něco podařilo, tak právě to, že v těchto lidech získal nesmírně loajální stoupence. Uvidíme, co s jejich vírou v Trumpa udělají případné ekonomické těžkosti, inflace a důsledky tažení proti ilegálům, osobně mám ale za to, že to nebude hrát významnější roli a že Trumpova strana vyhraje i v tzv. Midterms, jež se budou konat v listopadu příštího roku. Na to si ale musíme ještě počkat.

Samotné Las Vegas pochopíte, pouze když ho navštívíte a strávíte zde alespoň den a noc. Moderní dějiny města se začaly psát v souvislosti se „zlatou“ a „stříbrnou horečkou“ na americkém Západě v polovině 19. století. Skutečnými impulsy pro rozvoj Vegas ale bylo až zavedení železnice do města v roce 1905; rodící se město bylo a dodnes je situováno na důležité trase spojující Los Angeles a Salt Lake City v Utahu.

Již o rok později zde byl založen první hotel, konkrétně Hotel Nevada (dnešní Golden Gate Hotel) a Vegas se pomalu začalo rozrůstat. Dalším zlomovým bodem v dějinách města bylo budování (a posléze vybudování) nedaleké Hooverovy přehrady (1931–1936) – Las Vegas se stalo místem, kam si dělníci i inženýři jezdili odpočinout od tvrdé dřiny a utratit tu – k malé radosti manželek, žijících často s dětmi stovky mil daleko – těžce vydělané peníze.

Dnešní Las Vegas je do značné míry důsledkem překotného rozvoje z druhé poloviny čtyřicátých let minulého století, kdy se ve městě rychle prosadil organizovaný zločin. Klíčový byl rok 1946, kdy zde nechvalně proslulý gangster Benjamin Siegl, zvaný Bugsy (1906–1947) vybudoval hotel a kasino Flamingo. 

Hazard byl sice v LV legalizován již v roce 1931 a první menší kasina tu vznikla krátce poté, teprve Bugsyho počin ale udělal z pouštního města „hlavní město amerického hazardu a mafie“, byť podnik neběžel ani trochu hladce a obavy z vysokých ztrát vedly mafiánské bosy k rozhodnutí Bugsyho odstranit, k čemuž došlo v červnu 1947. Dnes stojí na místě bývalého hotelu nová budova nazvaná Flamingo Las Vegas a nechvalně proslulý gangster zde má pamětní desku.

Většina lidí si vztah k Las Vegas ujasní okamžitě po příjezdu a vlastně nezáleží na tom, o jak movité lidi se jedná. Je totiž v zásadě jedno, jestli své dolary utrácejí v relativně laciných kasinech a atrakcích „starého Vegas“, nebo v nejnovější části města, kde jsou přepychové hotely (mimochodem je zde 18 z 25 největších hotelů v USA), celá nová města (Benátky) či jejich části (Eiffelovka), případně v nedalekém multifunkčním zábavním centru Sphere, otevřeném v září 2023.

Tato originální, již na první pohled fascinující stavba v Paradise, což je nekorporátní městečko, prakticky pohlcené sousedním Vegas, s oficiálním názvem Sphere at the Venetian Resort, nabízí jednak nekonečnou škálu hazardu, jednak úchvatnou zábavu včetně koncertů, divadelních a jiných show

My jsme si užili místní „kino“, což je slovo, které ani zdaleka nevystihuje, oč se ve skutečnosti jedná – zkrátka projekci slavného filmu z roku 1939 Čaroděj ze země Oz (The Wizard of Oz) s mladičkou Judy Garlandovou, upraveného umělou inteligencí, a byl to opravdu neuvěřitelný zážitek, který každému, kdo do Vegas přijede, rozhodně doporučujeme.

A ještě jedna poznámka: pokud byste bydleli ve „starém Vegas“, pak vězte, že opustíte-li hlavní zábavní ulici či pasáž, jak chcete, téměř bezprostředně vedle ní začíná normální svět – nízké domky, bistra a bary, na zdech někdy hnusná, někdy pozoruhodná graffiti, v hospodách nezřídka výborná muzika, skoro jakákoli, ať už máte rádi country, jazz či pop, lidi, kteří jsou otevření, přátelští a vůbec fajn, které na rozdíl od lidí v casinech zajímá, odkud jste, jak se vám ve městě líbí, popovídají si s vámi i o politice.

Když už jsme u ní, Las Vegas má od prosince 2024 demokratickou starostku Shelley Berkleyovou; prezidentské volby, jak vyplývá už z toho, co jsem napsal výše, tu ale vyhrál poměrně těsně Donald Trump (751 ku 705 tisícům hlasů) a získal cenných šest volitelů.

Ať už se vám ve Vegas líbí či nikoli (město je, abych nezapomněl, čisté a bezpečné), po nějaké době, spíš kratší než delší (méně odolní jedinci vydrží čtyřiadvacet, maximálně osmačtyřicet hodin, ti odolnější o trochu víc), dojdete k nevyhnutelnému závěru, že musíte ze světa nablýskaných (tento dojem je nicméně nezřídka velmi povrchní) hotelů a kasin okamžitě vypadnout. 

Udělali jsme to i my, a udělali jsme dobře. Ze všech tří možností (Národní park Grand Canyon, Národní park Sion a Národní park Údolí smrti) jsme si pro celodenní výlet zvolili místo pro nás nejatraktivnější: Death Valley v severovýchodním cípu Kalifornie.

Jedná se fascinující, v mnoha ohledech unikátní lokalitu. Za prvé, je to nejteplejší, nejsušší a nejníže položené místo nejen v Kalifornii samotné a ve Spojených státech, ale i v celé Severní Americe. Nejnižší místo, Badwater Basin, má zápornou nadmořskou výšku, tj. leží 85 metrů pod mořskou hladinou; mimochodem, běhá se tu světově proslulý ultramaraton a závodníci musí na silnicích, pokud možno, běžet na namalované bílé čáře, aby se jim boty neroztavily horkem.

Průměrná teplota tu od června do září včetně často přesahuje 50 stupňů Celsia, v průměru je pak vysoko nad čtyřicítkou. Na obrovském vedru nic nemění ani to, že zde v posledních třech letech poměrně hodně prší; i my jsme přijeli v době, kdy se poušť alespoň trochu zelenala a silnici lemovaly obrovské louže až jezírka vody...

Za druhé – Dante's View či Zabriskie Point na okraji Mohavské pouště jsou dechberoucí místa, na která, pokud se k nim vypravíte, nikdy v životě nezapomenete. Z prvního z nich, jehož název je inspirovaný Dantovým Peklem, je z výšky přes 1660 metrů vidět obrovskou, skoro nekonečnou vyschlou solnou pánev v Údolí smrti. 

Druhé, pojmenované po podnikateli a byznysmenovi jménem Christian Brevoort Zabriskie (1864–1936, nabízí pohled na přízračnou „měsíční krajinu“, jakou znáte z některých science fiction filmů, odehrávajících se mimo naši planetu. Obě místa pochopitelně milují fotografové, protože je to pro ně pomyslný „ráj na zemi“...

Zabriskie Point nejvíc proslavil Ital Michelangelo Antonioni (1912–2007), který zde v roce 1970 natočil stejnojmenný snímek, označovaný, s nadsázkou, za „nejhorší film, který kdy udělal světově proslulý režisér“.

Film autenticky (byť manipulativně, levičácky aktivisticky) zachycuje atmosféru amerických studentských bouří proti establishmentu z „divokých šedesátých let“ minulého století, konkrétně na University of Californii; podle některých dobových interpretací dokonce nepřímo vyzýval k útoku na „totálně zkaženou, konzumní a dekadentní západní společnost“. 

Zároveň ale snímek dodnes udivuje svou vizuální krásou a také nezapomenutelnou hudbou skupiny Fink Floyd, jež učinily ze Zabriskie Point místo, kam putují nejen milovníci unikátních přírodních scenérií, ale i filmoví fanoušci a fajnšmekři z celého světa.

A ještě jedna věc. Při cestě z Las Vegas do Údolí smrti se nachází tzv. Area 51, oficiálně nazvaná Air Force Flight Test Center, Detachment 3, česky řečeno Výzkumné centrum leteckých sil, Oddělení 3. Jedná se o přísně střeženou základnu amerického letectva z roku 1957; některé akce a operace zde dokonce probíhaly již dříve (například testování průzkumných letounů U-52), vláda USA status místa ale oficiálně potvrdila až v roce 1999.

Vzhledem k vysokému stupni utajení a také s ohledem na výskyt neobvyklých úkazů, spojovaných s UFO, se středisko a celá oblast staly centrem a předmětem spousty konspiračních teorií, zejména ohledně existence a výzkumu mimozemských civilizací. Toho samozřejmě využili mnozí podnikavci. 

My jsme při cestě zpátky do Vegas narazili na benzínku, malý motel, obchod se suvenýry a nevěstinec (Alien Cathouse 😊, skrytý decentně za motelem) v jednom s názvem Area 51 Alien Center. Mají tu spoustu „senzačních“ i vtipných suvenýrů v „americkém duchu“, zejména pro prcky jsou všichni ti Marťani neodolatelní, takže jsme něco pořídili i těm našim. 

Samozřejmě jsme na místě zavzpomínali na všechny slavné sci-fi filmy, hlavně na Spielbergův hit Blízká setkání třetího druhu (Close Encounters of the Third Kind, 1977), třebaže se neodehrává v Nevadě, nýbrž v nepříliš vzdáleném Wyomingu...

Poslední, nač bych chtěl v souvislosti s hlavním městem hazardu upozornit, je film režiséra Mikea Figgise (* 1948) Leaving Las Vegas z roku 1995, ve kterém v roli alkoholika, hollywoodského scénáristy Bena Sandersona, snažícího se uniknout své závislosti, exceloval Nicolas Cage (prosím o odkaz či o trailer), jenž za svůj herecký výkon získal Oscara. Vynikající (nominace na slavnou sošku) byla i Elisabeth Shueová v roli prostitutky Sery. Drama s nádechem drsné i křehké romantiky si poté, co uspělo při Oscarech, získalo velké množství diváků, mimo jiné i proto, že autor předlohy, spisovatel John O´Brien spáchal v průběhu natáčení sebevraždu.

Pro každého, kdo v Las Vegas někdy byl, je ale nejdůležitější, že film naprosto autenticky zachycuje psychedelickou, neuchopitelnou atmosféru, která ve městě panuje a která je „na papíře“ nepopsatelná.

Tak se do Vegas, a hlavně do jeho okolí vypravte, přátelé, nebudete toho litovat. A já je vám příště ozvu zase už z Kalifornie, konkrétně s magického San Franciska.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.