Australský paleontolog, zoolog a environmentalista Tim Flannery, který byl v roce 2007 zvolen „Australanem roku“, patří k nejznámějším světovým vědcům zabývajícím se vlivem člověka na změny klimatu. V závěru roku přijel vůbec poprvé do České republiky, aby tady na pozvání Biologického centra Akademie věd a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity vedl v rámci své cesty po Evropě za mimořádného zájmu dvě přednášky. V rozhovoru pro INFO.CZ a univerzitní portál ScienceZoom.cz mimo jiné tvrdí, že v oblasti produkce emisí skleníkových plynů nastane už brzy zásadní bod zlomu.
Takzvanými klimatickými studiemi jste se začal zabývat už před třiceti lety. Jakým vývojem podle vás debata o klimatických změnách prošla a kam nyní směřuje?
Na začátku bylo několik úrovní popírání. Nejprve někteří popírali, že by vůbec nějaký problém existoval. Pak tvrdili: Možná klimatické změny nějakým problémem jsou, je ale příliš drahé ho řešit. A pak se k tomu přidalo popírání ve smyslu, že i kdybychom se snažili o řešení, neuspěli bychom. Takže byly vyzkoušeny všechny úrovně popírání. Ale navzdory všemu děláme nějaký pokrok. Mohlo by to být samozřejmě lepší, ale třeba příklad Číny je v mnohém inspirativní.
V čem? Totalitní Čína není v obecném povědomí zrovna příkladem státu, který by dbal o ochranu životního prostředí…
Když jsem byl v roce 2009 v Pekingu, uvědomil jsem si, jak hrozně znečištěné je tam ovzduší. Tomu se nedá uniknout, ani když jste členem čínského politbyra. Všichni musejí dýchat stejný vzduch, i politici.
Třeba v severní Číně znečištění ovzduší zkracovalo průměrnou délku života o sedm let. V takové atmosféře se opravdu nedá dlouho žít. Proto Číňané už kolem roku 2007 začali dělat skutečně výrazné kroky ke snížení znečištění ovzduší. A uvědomili si, že to znamená vybudovat čistou ekonomiku.
Opět musím trochu polemizovat s tím, zda je právě čínská cesta cestou k čisté ekonomice…
Číňané přistupují ke všemu velmi dlouhodobě. Takže postupně budovali infrastrukturu, která nejenže čistí vzduch, ale také umožňuje přechod na čistou energii. V průběhu toho si také uvědomili, že je velmi výnosné vyrábět čistou energii pomocí solárních panelů.
Čína vyrábí většinu solárních panelů na světě. A jsou velmi levné. Mohou být vyváženy kamkoli. Totéž dělají s elektrickými vozidly. Myslím, že to, co začalo jako snaha vyčistit vzduch, se stalo novým zdrojem zisku pro čínskou ekonomiku. To bude hlavním důvodem. Čína dnes vede v instalaci čisté energie. Asi polovina veškeré čisté energie na světě byla loni vyrobena v Číně.
Ekonomika Číny je centrálně plánovaná. Myslíte si, že to, co dělá Čína v oblasti vývoje takzvaných čistých technologií, je možné zavést i v demokracii?
To je dobrá otázka. Centrální plánování má podle mě některé výhody, ale také katastrofální nevýhody. Číňané například dosáhli pokroku v čisté energii, ale podívejte se na jejich realitní sektor, který je na pokraji zhroucení. Tolik peněz bylo promrháno na budování měst, kde nikdo nebude bydlet.
Centrálně plánovaná ekonomika má své klady a zápory. V západních zemích nemáme centrálně plánované ekonomiky, takže náš pokrok byl pomalejší, ale stabilní.
Dobře, to ale není odpověď na otázku, zda se máme a můžeme řídit příkladem Číny v boji proti klimatickým změnám. V čem pro nás má být Čína poučením?
Další věc, kterou bych o Číně řekl, je to, že před lety si lidé vařili večeři na uhlí. Nyní používají indukční vařiče. Přeskočili plyn, přeskočili staré plynové vařiče. Přeskočili i elektrická varná tělesa a skočili rovnou do moderních technologií.
Na západě s sebou táhneme historické břímě. Máme starý průmysl, který potřebuje upravovat – jak postupuje ekonomika vpřed. Takže sociálně je to pro nás složitější změna. Dává to nyní smysl?
Vraťme se ale ke klimatickým změnám. Přesto, že dnes investujeme značné prostředky do obnovitelných zdrojů, celosvětová produkce emisí v atmosféře neklesá, ale stále roste. Je to tedy opravdu ta správná cesta?
To, že emise neklesají, má dva důvody. Tím prvním je, že novou čistou energetiku můžeme stavět jen za použití staré špinavé ekonomiky. Například větrné turbíny a solární panely vyrábíme pomocí energie z fosilních paliv. To je nevyhnutelné. Ale postupně se bilance překlopí a více energie bude pocházet z čistých zdrojů.
Za druhé, jsme blízko bodu zlomu. Odhaduje se, že buď letos, nebo příští rok dosáhneme globálního vrcholu emisí skleníkových plynů, po kterém začnou emise klesat.
Proč? Kvůli investicím do obnovitelných zdrojů, nebo kvůli tomu, že prostě populace v některých lidnatých zemích světa – jakou je například Čína – přestala růst?
Ne, je to kvůli měnící se ekonomice. V Číně jsme svědky masivního nasazení solárních panelů, větrných turbín a vodní energie. Čína je opravdu továrnou světa. Vyrábí pro nás tolik věcí. Takže jak se zvyšuje podíl čisté energie, emise v Číně klesají.
Čína je disproporčně důležitá. Je zodpovědná za 40 % globálních emisí. A protože Čína čistí svou ekonomiku, myslíme si, že se blížíme bodu zlomu. Projekce říkají, že emise z Číny klesnou do konce desetiletí o 10 %. Navíc už v tomto století pravděpodobně dosáhneme vrcholu populace, po kterém začne počet lidí na Zemi také klesat.
Není ale vliv Číny v oblasti obnovitelných zdrojů přeceňovaný nebo zkreslený? Někteří kritici upozorňují na to, že pokud bychom těžili uhlí z dolů poblíž elektrárny (například v České republice), vyprodukovali bychom méně emisí, než když dovezeme solární panely třeba z Číny nebo USA…
Nedělal jsem takový výpočet a nevím, jak je to v České republice. Ale protože Čína tak rychle čistí svůj energetický mix, i kdyby to, co říkáte, platilo před pěti lety, za pět let to už nebude pravda. Druhá věc jsou náklady. Náklady jsou velmi důležité. Například v Německu je cena za vyrobení jedné megawatthodiny elektřiny spalováním uhlí kolem 35 eur…
Co tím chcete vlastně říci?
Náklady spočívají v tom, že musíte zaplatit za uhlí, těžbu a za sanaci důlního prostoru, musíte amortizovat náklady na turbíny. Takže se jedná o souhrn všech těchto nákladů. Výsledkem je zhruba 35 eur za megawatthodinu. Ale když vezmete solární energii, náklady jsou zhruba 5 eur za megawatthodinu. Takže náklady vypovídají silně ve prospěch obnovitelných zdrojů.
Existuje ale mnoho studií, které nízkou nákladovost obnovitelných zdrojů zpochybňují…
Samozřejmě, existuje mnoho komplikujících faktorů. Obnovitelnou energii nemůžete ukládat, pokud nemáte baterie. Takže musíte přidat náklady na baterie. A právě to je nyní klíčové – snažíme se snížit náklady v oblasti baterií. V Austrálii, kde máme dostatek solárních panelů, nyní přecházíme na používání baterií se solárními panely místo uhlí, protože je to levnější. Je to nejlevnější způsob, dokonce i s úložištěm v bateriích.
Takzvaný železný zákon o hustotě výkonu ale tvrdí, že nikdy nemůžeme při stejném požadavku na výkon nahradit v celosvětovém měřítku vysoce koncentrovanou energii z fosilních paliv řídkou energií, pochytanou takzvaně ze vzduchu. Podle vás je to možné?
Ale jistě, vždyť to zažíváme na vlastní kůži. Mohu vám dát malý příklad z Austrálie? Dřív jsem žil ve státě Jižní Austrálie, v Adelaide. Když jsem se tam přestěhoval v roce 1999, nebyla tam ani jedna větrná elektrárna. Solární panely byly tak vzácné, že jste je skoro nikde neviděli.
Veškerá energie pocházela z plynu a uhlí, protože tam nebyly žádné vodní zdroje. Ale v roce 2009 už tam nebylo žádné uhlí. Dnes už ani plyn. Tento stát nyní spoléhá pouze na větrnou a solární energii a vyváží ji i do jiných států. A kvalita života v Jižní Austrálii je velmi dobrá. Ekonomika roste. Takže je to možné. Vím to z vlastní zkušenosti, protože jsem tu transformaci viděl na vlastní oči.
