KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Padají Motoristé kvůli Turkovým aférám? To není hlavní důvod. Pod hladinu je táhnou „vadné klausovské geny“. Bývalý prezident je silnou osobností, má však jednu zásadní vadu: vůbec nerozumí lidem, které by chtěl oslovit. Jeho pověstné špatné politické instinkty zničí každého, kdo ho má za svého guru. On prostě doslova štve široké masy pravicových konzervativních voličů.
Omyl, omyl a zase omyl. Od opoziční smlouvy jde Václav Klaus od neúspěchu k neúspěchu. A cestou záhuby vede i své následovníky. Odpíchnu se od zmíněných Motoristů, ale tento text bude obecný.
Aféry s rychlou jízdou a bývalou přítelkyní Filipa Turka straně výrazně ublížily. Ale nepadla by pod pět procent, kdyby měla širší rezervoár oddaných příznivců. A ten by měla, pokud by se nenechala formovat Klausovým rusofilstvím a nenávistí k ODS.
Václav Klaus vs. Václav Havel
Autor ekonomické transformace a liberalizace cen nikdy dobře nechápal, jaká je ideologie partaje, jíž stál v čele, a proč měla tak velký úspěch a hromadu nadšených podporovatelů.
Byl
spíše tváří, hrdinou nastupujícího kapitalismu, po Havlovi
druhým symbolem naší znovunabyté svobody, v tomto případě
hlavně té ekonomické, nikoli politické. Což bylo v pořádku,
potřebujeme obě – a co se týká lidských práv, stejně se nikdo
nemohl měřit s prvním prezidentem.
Oba hlavní protagonisté 90. let spolu často vedli spory až epické bitvy. I tohle bylo skvělé. Národ, který následuje jen jednoho vůdce, není skutečně demokratický.
Jenomže
postupně se začalo ukazovat, že tu nejde jen o různý výklad
společných hodnot, ale že Klaus nerozumí, či nechce rozumět,
skutečnému odkazu listopadu 1989. Jeho hlavním nositelem se přitom
stala právě ODS, dědička étosu buněk Občanského fóra
zakládaných pro celé republice.
První premiér nikdy nenazřel hloubku a jas „světla svobody“ vycházejícího z čistého pramene západní humanity a křesťanské morálky, který je majákem lidských práv pro celý svět. On je zkrátka mravní relativista.
Proč
jsme to na něm tak dlouho nepoznali? Protože Klaus je skutečně
skvělý rétor. Ve sporech o povahu tržní ekonomiky či stranické
politiky míval Klaus nad Havlem i navrch. Selhával však v
pochopení základů samotné demokracie.
ODS vs. Václav Klaus
Položme si otázku: co je vlastně ODS? Ta původní? Strana, kterou stvořili lidé stojící v listopadu 1989 na náměstích, z nichž mnozí začali nadšeně budovat systém nové republiky a spousta z nich se stala úspěšnými starosty, poslanci, ministry…
Klaus je dokázal oslovit daleko lépe než jeho soupeři v Občanskému fóru, povětšinou disidenti s malým smyslem pro praktickou politiku a mocenský boj.
Tehdejší ministr financí vyhrál a po rozdělení Občanského fóra jím vedená ODS jasně dominovala nad Občanským hnutím. To sice bylo napěchované osobnostmi, ale platilo pro ně, že má „hodně generálů, ale jen velmi málo vojáků“.
Jak už řečeno, Klaus se stal vůdcem, za kterým šli mnozí. Jen on jim uměl nabídnout skutečný kapitalismus a zastupitelskou demokracii – obojí si velmi přáli. Ale jemu uniklo, že jim zdaleka nešlo pouze o toto.
Ti, kteří opravdu zakládali ODS ve smyslu ideovém a hodnotovém (zatímco Klaus pro ni na ulicích a v médiích získával podporu) měli na mysli liberálně konzervativní stranu, jasně orientovanou na Západ.
Partaj jestřábů, která v moskevské orientální despocii vidí zlo neslučitelné se základními hodnotami Evropy. A přesně takhle to vnímali její příznivci. Vlastně se o tom ani nemluvilo – o tak samozřejmý a nezpochybnitelný šlo postulát.
Vedle humanity, protikladu nelidskosti, o niž se opírá moc ruských vládců, se zakladatelé a voliči ODS shodovali na dalších dvou axiomech, na nichž stojí úchvatná stavba západní civilizace: právu a rozumu.
Jenže Klaus chtěl vždycky „utíkat před právníky“ a budování právního státu po vzoru západních demokracií ho nebavilo, případně ho pokládal přímo za škodlivé a překážející „efektivnímu“ vládnutí. Kritický rozum a pravdu pak zradil opoziční smlouvou.
