KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Koalice vedená ODS brutálně zaostává v preferencích za vedoucím hnutím ANO. To ale není hlavní problém strany, která dosud drží rekord v procentech získaných hlasů ve volbách. Nikdo vás neporazí tak, jako se porazíte sami. Občanští demokraté jako by ztráceli instinkty, přesvědčení a směr. Paradoxně ve chvíli, kdy se po dlouhých osmi letech dostali opět k moci. Co se to s nimi děje?
Tohle
není ODS z prvních dvou dekád její existence. Z jejích ideových
základů mnoho nezbývá – nebo to přinejmenším není vidět v
praktické politice. Nejen kmenoví voliči, ale i mnozí straníci
se chytají za hlavu. Někteří svádějí problém na koaliční
partnery, buď uvnitř SPOLU, nebo na Starosty (a dříve i Piráty).
Avšak výmluvy stranou. Ten problém nepřichází zvnějšku, ale
zevnitř. Zkrátka chybí ono mentální nastavení „pravicových
bijců“.
Jestli za něco mohou lidovci či TOPáci, tak maximálně za to, že i oni jsou dnes už jen stínem své bývalé slávy. Rozhodně nebrání ODS vyniknout, klidně by mohla – kdyby měla čím.
Jenže ona přišla o to hlavní, co ji zdobilo tak dlouho, a to jako jedinou českou stranu: o nezlomnou vůli k obraně svobody ve všech podobách. I když se její politika proměňovala podle vůdců, jež měla v čele, i dle konkrétních podmínek, toto byl vždy její základní rozpoznávací znak.
Kam se poděly „geny svobody“, jež dříve tvořily výbavu každého ódéesáka? Jejich vyjádřením se staly Čtyři poděbradské artikuly, sepsané Miroslavem Mackem v čase, kdy se partaj zvedala po „sarajevském atentátu“, a přijaté kongresem v roce 1998. Nešlo ani tak o vytyčení nových cílů, spíše o připomenutí a obnovení víry v ty staré – v době, kdy se hegemon z časů budování republiky ocitl na kolenou. Možná právě proto měly takovou sílu.
Když v roce 2006 zvítězil Mirek Topolánek s historickým výsledkem 35,38 % hlasů, Poděbradské artikuly se staly měřítkem, přímo kánonem, dle nějž členská základna posuzovala, zda se drží dlouhodobé stranické linie, zda ODS neopouští hodnotové kořeny. Jejich výhodou totiž je, že jsou tak jednoduché a srozumitelné, že se rychle pozná, zda je dodržujete, nebo ne.
To vykazování „souladu“ jsme měl tehdy na starosti já. A přidržím se tohoto vodítka i nyní. Takže si udělejme malou inventuru a vezměme to hezky popořadě.
Čtyři poděbradské artikuly vs. dnešní ODS
1.
Soukromí je nedotknutelné,
ODS je bude chránit
Ouha, už na prvním artikulu současná ODS ošklivě klopýtá. Co má znamenat gumový paragraf o „neoprávněné spolupráci s cizí mocí“? Pokud nebude zásadně přepracován, umožní tajným službám a policii nasazovat odposlechy a sledovat občany i při pouhém podezření.
Jako by to nebylo málo, prosazuje skrze Ministerstvo průmyslu a obchodu snahu šmírovat, jaké weby lidé navštěvují (proti tomu se nakonec postavil premiér, takže tohle snad neprojde). A pak „estébácký“ systém e-Turista, který má dát státu do rukou data, kde se konkrétní občané ubytovávají.
Že za „špionománií“ stojí kontrarozvědka, za lustrováním internetu ministři za Starosty a za špiclováním cestovatelů také oni spolu s Piráty, není omluva. To ODS vede vládu, ona se zavázala hájit svobodu a ona se nemá nechat manipulovat ministerskými úředníky, BIS ani koaličním partnery.
Kdybych
tehdy do výkazu plnění artikulů napsal, že špiclování
soukromí si přece vymyslel někdo jiný, to by pak poslanci ODS
mého šéfa hnali…
2. Levný stát
Další artikul, další selhání. Ano, kvůli tomuto jsme v roce 2021 mnozí volili SPOLU, protože za Andreje Babiše se stát stal „nenasytným bumbrlíčkem“. A my věřili, že ODS ho zásadně zlevní.
Bohužel, za tři roky se na faktu, že mandatorní a kvazimandatorní výdaje požerou veškeré vládní příjmy, takže vše ostatní už je na dluh, nezměnilo prakticky nic. Pořád živíme milionovou armádu zaměstnanců eráru a vyhazujeme desítky miliard na dotace firmám.
Opět
se ODS těžko může vymlouvat, že vládne s dalšími třemi
(donedávna čtyřmi) stranami. Jí patří nejen post premiéra, ale
i ministerstvo financí a to mohlo přijít se strukturálními
reformami, škrty výdajů a celých agend. Nakonec jediné podstatné
zjednodušení státní mašinérie navrhl lidovec Marian Jurečka v
případě dávkového systému – čili koaliční partner zde není
nepřítel. Naopak, KDU-ČSL zachraňuje v tomto bodě pověst
pravicové vlády.
3. Nezadlužená budoucnost
Tohle
dnes zní skoro jako výsměch. Pravda, deficit státního rozpočtu
je poloviční než za Babiše. To ale neznamená, že je nízký –
stále přesahuje tři procenta hrubého domácího produktu. Určitou
omluvou je válečná a energetická krize, jež zasáhla první dva
roky vládnutí Petra Fialy. Ale právě přetrvávající vysoké
zadlužení (jež souvisí s neschopnosti rázně škrtat) odrazuje
koalici SPOLU stovky tisíc bývalých voličů, kteří „hlasují
nohama“.
4. Solidarita zodpovědných
Se čtvrtým artikulem vůbec nejde dohromady zvýšení daní a odvodů pracujícím rodinám s dětmi a živnostníkům. Tím vláda selektivně postihla právě ty, kteří se starají sami o sebe a nestojí s nataženou dlaní, aby získali dávky či vysokou penzi. Mimochodem – vlastní kmenový elektorát. Není divu, že se nyní nemůže dopočítat procent a hlavně počtu voličů z roku 2021, kdy SPOLU získala skoro milion a půl hlasů. Nyní jí to vychází ani ne na milion.
Spíše než na „solidaritu zodpovědných“ to vypadá, že ti, kteří ji dobrovolně sami utvářejí, se stávají zdrojem pro zalátání rozpočtu, protože formálně pravicová vláda není schopna šetřit jinde. K tomu – místo, aby umožnila mladým dostat se k bydlení tím, že odstraní šílenou stavební byrokracii – bere jim peníze z kapes a přerozděluje je na státní byty, což ničemu nepomůže, protože půjde jen o kapku v moři. Ano, tohle je původně pirátský nápad.
Zabijácký dravčí pud
Kde tedy vidíme tu „obranu svobody ve všech podobách“? Kdyby se někdo před patnácti lety nechal hibernovat, nejspíš by dnešní ODS nepoznal a pletl by si ji s takovou solidní sociální demokracií.
Nejhorší je to u prvního a čtvrtého artikulu, kde neexistují žádné polehčující okolnosti typu války či zděděného rozvalu veřejných financí. Zde nic nebránilo provádět hodnotovou politiku. Nic, kromě evidentní ztráty povědomí oněch hodnot…
Mnozí pravičáci na ODS nadávají také kvůli migraci nebo Green Dealu. Pravda, premiér si měl lépe pohlídat koaliční partnery, jmenovitě ministra Víta Rakušana ze STAN a ministryni životního prostředí Annu Hubáčkovou z KDU-ČSL. Ale faktem je, že i kdyby jim nakázal být od začátku proti migračnímu paktu či Fit for 55, nic bychom tím nezměnili. Zatímco další výše zmiňované věci se změnit daly. Záleželo jen a jen na vůli vlády.
Být politikem ODS kdysi znamenalo mít „zabijácký dravčí pud“. Nic podobného dnes nevidím… Jak chce třeba pro příště tato strana bránit zavádění „estébácké“ EET, když v podobě e-Turisty realizuje něco velmi podobného?
A to má ještě kliku, že Motoristé se sami vyřazují z aspirací na konzervativní stranu, protože hrubě podceňují bezpečnost a zbrojení proti agresivnímu Rusku, čímž rezignují na obranu základní svobody českých občanů.
Vrátit se ke kořenům a prohrát se ctí
Že mají ODS s koalicí SPOLU našlápnuto k takřka jisté porážce (pokud nedojde k opravdovému zlomu), ještě není smrtící a určitě to není ostuda. Levice je u nás dlouhodobě silnější a pravice může vyhrát, jen když dokonale vyluxuje dostupné hlasy a ještě k tomu má trochu štěstí. Kdyby nyní vláda napravila špatný technický i umělecký dojem, nemuselo by to znamenat vítězství. Ale potěšila by své příznivce a případně by aspoň prohrála se ctí.
Vrátit se ke kořenům, ukázat vůli hájit svobodu, soukromí lidí, nezadluženou budoucnost, zodpovědnou solidaritu, napravit chyby… K tomu snad ještě zbývá čas? Kdyby pravice i tak skončila po příštích volbách v opozici, šla by tam s nadějí na příští vítězství. V opačném případě neprohraje pouze jedno volební hlasování, ale navíc zradí svou misi a tím ztratí důvěru, což je o moc horší.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
