KOMENTÁŘ TATIANY FRÖHLICH | Dlouhá léta se zdálo, že česká mediální scéna zůstává ušetřena morálního kýče typického pro západní média, který Palestince vykresluje jako nevinné oběti po zuby ozbrojeného židovského agresora. Po 7. říjnu 2023 se však ve světě zvedla tsunami antisemitismu, živená nejen hemžením na sociálních sítích, ale také mainstreamovými médii. Ta zasáhla i český rybníček. Změnu, kterou s sebou přinesly její špinavé vody, ilustruje rozhovor Martina Veselovského s lidoveckým poslancem Ondřejem Benešíkem ze 4. června 2025.
Benešíka si do studia DVTV pozvali, aby si s Veselovským popovídal o válce v Gaze. Téma poslední akutní fáze letitého blízkovýchodního konfliktu otevře Veselovský citátem Václava Havla o nedělitelnosti lidských práv, který si Benešík dal na (a)sociální nástěnku X při příležitosti prezidentova výročí.
„Platí tohle podle vás i pro Palestince?“ ptá se svého hosta. Když tento odvětí, že ano, položí mu novinářská hvězda další otázku: „Jak se to projevuje, že to platí i pro Palestince?“ A na dotaz, co přesně tím myslí, se otočí k monitoru a s ukazováčkem symbolicky sledujícím zobrazený text předčítá: „No... lidská práva jsou univerzální a nedělitelná...“
Načež se významně odmlčí se, a pak se zeptá: „Pokud mezi lidská práva patří například i svoboda – od vyjádření po osobní svobodu a tak dále –, to všechno není upíráno teď Palestincům?“
A víte, že Česká republika palestinský stát uznala? Ne?
Benešík se pokusí říct, že palestinský stát neexistuje, protože Palestinci sami jej opakovaně odmítli. Ale než máme šanci se dozvědět, proč to v souvislosti s lidskými právy zmiňuje, skáče mu Veselovský se zadostiučiněním do řeči – s převratnou informací, že „Česká republika, respektive tehdy ještě Československo“ jeho existenci uznalo.
Už nám neřekne, že ve skutečnosti to byl komunistický totalitní režim, který v padesátých letech v monstrprocesu se „sionistickým spiklencem“ Slánským nejprve zavraždil prominentní Židy ve straně a jejich popelem posypal silnice, aby pak spolu se svým sovětským mentorem aktivně podporoval protiizraelský panarabismus i palestinský terorismus penězi, zbraněmi, výcvikem teroristů a jejich ukrýváním. A že legitimita tohoto „uznání“ má cenu obnošených trenek Vasila Biľaka.
Veselovský má zjevně otázku palestinského státu vyřešenou, protože před hosta postaví slaměného panáka uplácaného z fragmentů jeho nedokončených vět: „To, že neexistuje palestinský stát v obrysech, které chápeme my, ale existuje v podstatě jako dvě na sobě nezávislá území, to znamená něco ohledně osobních svobod těch, kdo tam žijí?“
Nechme nyní stranou, že vláda Hamásu v Gaze a Palestinské samosprávy na Západním břehu fakticky znamená dvojvládí, které vnímání těchto dvou autonomií jakožto jednoho státu značně komplikují.
Co přesně se chce pan Veselovský o lidských právech Palestinců dozvědět? Že volili naposledy v roce 2006? Že zejména ti v Gaze žijí v totalitním režimu, který nepřipustí žádný disent?
Kde ženy mají jen taková práva, jaká jim dovoluje středověká šaría, a homosexuálové padají ze střech? Kde vládne korupce a násilí a tříleté děti fanaticky recitují, že touží po kariéře mučedníka a zabíjení Židů?
Že onu svobodu vyjádření či osobní svobodu, o níž mluví v souvislosti s citátem Václava Havla, nemají Gazané ani v době míru? A jakou roli v tom všem hraje Izrael?
