Dřív se chlapi domluvili a slovo platilo. Zůstává rozum stát, co je dnes možné nedodržet, říká Běhounek

Vratislav Dostál

04. 09. 2020 • 10:11
Jiří Běhounek byl poprvé zvolen hejtmanem už v roce 2008. Je tedy zdaleka nejdéle působícím politikem v čele krajů. Také letos jde na Vysočině do krajských voleb – ač nestraník - jako lídr na kandidátce sociálních demokratů. V rozhovoru pro INFO.CZ popisuje ambice a cíle, které ve volbách má, hodnotí své působení v čele kraje a glosuje proměnu politiky posledních let. V rozhovoru jsme nemohli opominout také Miloše Zemana, který má na Vysočině chalupu a logicky tak do kraje často jezdí. Běhounek glosuje jeho zdravotní stav i zahraničně politické kroky směrem k Číně.

Za měsíc jsou krajské volby. S čím do nich jdete?

Jako vždycky, chci vyhrát a pokračovat v tom, co se nám tady na Vysočině podařilo.

Jaké máte programové priority?

Jsou pořád stejné. Sociální věci, zdravotnictví, silnice, školství, péče o zemědělce, přírodu, krajinu a lesy. Kůrovec a podobně. Máme toho víc než dost. Dokončit chceme také dálnici D1. Podle mého soudu tady nejde vymyslet nic dramaticky nového. Že chce někdo léčit Vysočinu, tak my jsme ji už léčili, pokud ji chce někdo probudit, my jsme ji už dávno rozhýbali. Moji soupeři vytahují marginálie, na kterých chtějí postavit svoji předvolební taktiku. No prosím, já ji můžu postavit na jedné věci: že jsme tady dvanáct let zodpovědně makali a že je to na tom kraji vidět.

Jste nejdéle sloužícím hejtmanem v zemi. Ve funkci jste již třetí volební období, tedy dvanáct let. Do krajského zastupitelstva jste byl dokonce zvolen už v roce 2004. Co vás tedy žene do dalších voleb? 

Je to odpovědnost vůči těm, kteří mi dali důvěru v roce 2008. Tím myslím stranicky, nejsem totiž člen sociální demokracie, nekandidoval jsem za ni ale pouze na kraj, nýbrž také v roce 2013 do sněmovny. Jsem tedy už sedm let také poslancem. Když mě oslovili tentokrát – a já jsem skutečně po minulých volbách předpokládal, že je to moje poslední funkční období – tak mi přišlo naprosto nefér opouštět ji v situaci, kdy na tom není na celostátní úrovni zrovna nejlépe. 

Angažmá na kandidátce ČSSD jsem vzal v čase, kdy byla dominantní, nemůžu jí proto dát košem v momentě, kdy je na nějakých sedmi nebo osmi procentech. Po zralé úvaze kolegů, kteří za mnou přišli s tím, zda bych opět nekandidoval jako lídr, jsem se rozhodl nabídku přijmout. A samozřejmě musím mít nejvyšší ambice, nemůžu do toho jít s tím, že kandidátku nějak odvedu, prostě chci vyhrát. Uvidíme, jaká bude přízeň voličů. Věřím ale, že uznají, že se tady hodně udělalo.

Koukal jsem se na volební výsledky. V roce 2008 jste měli téměř čtyřicet procent, v roce 2012 necelých třicet procent, a minulé okolo dvaceti procenty. Jak to vidíte letos?

Pravidelně jsme šli o deset procent dolů, tak doufám, že to teď nebude stejné. Výsledek se ale nedá absolutně odhadnout, situace na politické scéně se za ty roky dost změnila. V roce 2008 se do krajského zastupitelstva dostaly čtyři politické strany, dneska jich tam máme osm. A kandidují samozřejmě další, vůbec nejde odhadnout, jak se zachovají voliči. Pokud budeme mít v 45členném zastupitelstvu devět nebo deset stran po čtyřech nebo pěti mandátech, většina se bude skládat složitě. Osobně budu považovat jakýkoli výsledek, který bude vyšší než jednociferný, za uspokojivý. 

S tím souvisí další věc: poprvé jste se stal hejtmanem ještě v čase, kdy české politice dominovali občanští a sociální demokraté. V mezičase jsme zažili nástup nových protestních a populistických stran. Jak tuto proměnu jako politický praktik vnímáte?

Tak já jsem už starší pán, to je třeba si přiznat. Mám zkušenosti už z časů před rokem 1989. A kdybych to měl zhodnotit, je to vždycky sinusoida. Vždycky tady byla silná strana, nejdříve ODS, pak ČSSD, posléze se tady objevilo hnutí ANO. Všechny se postupně staly a stanou standardními politickými stranami, které mají svá pozitiva a negativa. Postihne to všechny, včetně třeba Pirátů, každá strana, která se etabluje, si tím projde. 

Osobně bych pak řekl, že se za ty roky, a především v poslední době, kdy se tady zlepšila ekonomická situace, situace vyvinula tak, že musíte mít skoro na všechno smlouvu, která se pak ale nedodržuje. Dřív se chlapi domluvili, a slovo se drželo. Druhá věc je, že je to celé o dost hrubší. Těch útoků, které musí člověk s rozvojem sítí a anonymity snést, je více a více. A protože jsem také poslancem, tak se potkávám mimo jiné s ministry a dalšími lidmi, a někdy zůstává rozum stát, co všechno je možné říct nebo slíbit, a pak to popřít.

Můžete být konkrétní?

Konkrétnější nebudu, protože tím nemířím jen na ministry nebo na vládu, ale na jednání na všech možných úrovních. 

Další věc: když jste poprvé kandidoval na kraj, tedy v roce 2004, byl předsedou ČSSD Stanislav Gross. Následně byli v čele strany Jiří Paroubek, Bohuslav Sobotka a nyní Jan Hamáček. Jak byste je porovnal?

Tak pochopitelně je to tak, že po takové osobnosti, jakou je Miloš Zeman, který vyhrál s ČSSD volby v roce 1998, to neměl nikdo jednoduché. Je to bezesporu mimořádná politická osobnost. Jeho nástupce Vladimír Špidla, stejně jako Stanislav Gross, byli jinými typy politiků. Následně nastoupil Jirka Paroubek. A zase: je to taková sinusoida, silná osobnost, pak spíše introvert, silná osobnost, pak Sobotka, tedy opět spíše introvert. Honza Hamáček je v tomto ohledu někde uprostřed.

Jak hodnotíte Zemanovo působení na Hradě?

No, tak já jsem v tomto svým způsobem podjatý. Měl jsem ho tady deset let jako důchodce. Poté, co jsem se stal hejtmanem, jsme vedli diskuse o stromech na hrázi Veselského rybníka, debatovali jsme o mnoha věcech. Oba jsme si vždycky udrželi svůj přístup a vždycky jsme se domluvili. Nikdy se se mnou nemazal, a to ze začátku nebyl prezident, ale důchodce. Mnohdy jsem mu oponoval, nakonec ale uznal některé mé argumenty a vše jsme vyřešili. Poté, co byl zvolen prezidentem, tak ho tady veřejnost vnímala vždycky hodně pozitivně, ostatně on se k Vysočině vždycky taky hlásil. Nakonec mi nabídl tykání, na všechno ale stejné názory stále nemáme.

Pokud jde o jeho angažmá na Hradě, jinak to bylo v prvním volebním období, kdy byl aktivní, to druhé je limitované jeho zdravotním stavem. Nikomu bych to nepřál, když necítíte nohy, je to velký problém. Nemá polohocit, nedá se to ničím vyléčit, operovat, nic. Pokud s ním ale jako hejtman komunikuju, musím říct, že je na tom pořád mentálně, myšlenkově, velmi dobře. Pořád mu to pálí. Pokud jde ale o ty nohy, o jeho fyzickou kondici, už se s tím nedá nic moc dělat. Takže já musím říct, že ač jsme se mnohokrát dohadovali, vždycky jsme všechno vyřešili.

Mluvíme spolu v čase, kdy je předseda Senátu Miloš Vystrčil na Tchaj-wanu. Jak hodnotíte aktivity Miloše Zemana, pokud jde o zahraničně politické směřování země? Na mysli mám především vůči Číně.

Samozřejmě jsou okamžiky, kdy neděláte jednoduchá rozhodnutí. Já jsem ale přesvědčený, že to za hranou od prezidenta nebylo. Současně ale musím říct, že některá prohlášení ze strany Číny, pokud jde o reakci na Vystrčilovu návštěvu Tchaj-wanu, jsou celkem drsná. Připomnělo mi to dobu po roce 1968, tehdy ta rétorika, která k nám přicházela ze Sovětského svazu, byla hodně podobná. Je to dneska nejspíš komplexní celosvětová hra. A pokud prezident něco hlásal a prosazoval před pěti lety, je potřeba se ho zeptat, jaký má na věc názor dneska.

Faktem je, že mlčí. Nijak na výroky čínských politiků nereagoval…

Zrovna tak ale nikde nekomentoval, že Vystrčil jede na Tchaj-wan. Nikde neřekl, že je to špatně, nijak ho neshodil. Pokud vím, tak to komentoval pouze Jiří Ovčáček stylem, že to není úplně šťastné. To je ale všechno.

(Poznámka redakce: Miloš Vystrčil s prezidentem o cestě dopředu jednal, Hrad následně na svém webu zveřejnil Ovčáčkem podepsané stanovisko prezidenta republiky konstatující, že „Cesta předsedy Senátu na Tchaj-wan nebyla doporučena prezidentem republiky, předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, předsedou vlády ani ministrem zahraničních věcí.” Na aktuální nevybíravé komentáře čínských představitelů proti Česku Hrad nijak nereagoval.)

Umíte si představit, že po krajských volbách, pokud je tady ČSSD nevyhraje, budete součástí vedení kraje, avšak nikoli už hejtmanem? Přijal byste takové angažmá?

Pochopitelně. To si umím představit. Platí ale také to, že jsem se nikdy nebál, nelpím na funkci, mám se kam vrátit. Doktorů je málo. Z tohoto nepláču, ani nekrvácím. Umím si představit, že v Radě kraje nebudu, umím si představit, že v Radě kraje budu.

SDÍLET