Dolejš: Nespokojíme se s drobky, tolerance vlády může skončit. Proč lidem neříkat, že Babiš není premiér do krize?

Vratislav Dostál

20. 10. 2020 • 20:13
Bývalý místopředseda KSČM a jeden z nejviditelnějších poslanců strany Jiří Dolejš pro INFO.CZ vysvětluje kritickou pozici komunistů k aktuálnímu návrhu rozpočtu. Jeho základní čísla považuje za virtuální. Podle něj nebudou komunisté zvedat ruku pro návrh, o kterém už dnes vědí, že nemá reálné základy. Dolejš komentuje také situaci strany před sjezdem a spolupráci s vládním ANO. „Koneckonců i ta tolerance vlády Babiše může skončit daleko dříve než na konci tohoto volebního období,“ říká.

Vláda v pondělí schválila návrh státního rozpočtu na příští rok: příjmy ve srovnání s předkrizovým rozpočtem pro letošek klesají o 91,3 miliardy korun, výdaje naopak rostou o 188,7 miliardy korun. KSČM k tomu měla výhrady. Co na předlohu říkáte?

Návrh byl zpracován v značně nejisté situaci, ale i když se jeho struktura během projednávání může měnit, první zásadní hlasování je už v listopadu v prvním čtení, kde se schvalují celkové příjmy, výdaje a deficit. Pokud bychom vzali jenom deficit, tak po letošním navýšení na půl bilionu (cca 8 % HDP), mělo od příštího roku dojít k postupné konsolidaci. Návrh ale překračuje i limit daný zákonem o rozpočtové odpovědnosti, který připouští strukturální deficit 4 %.

Tato základní čísla jsou dost virtuální, přitom je už po prvním čtení nelze měnit. Předpokládáme tedy už nyní novelu zákona o rozpočtu? Objem příjmů je také odvislý od dnes nejisté prognózy ekonomiky (druhá vlna může dosavadní predikce na rok 2021 zhoršit), což lze v turbulentní situaci ještě chápat. Ale vývoj příjmů je odvislý také od stále nejasného rozhodnutí o změnách daní včetně toho, jak to bude se superhrubou mzdou.

Ve struktuře rozpočtu je celá řada bílých míst i na výdajové straně a slib možných korekcí struktury rozpočtu po hlasování v prvním čtení není úplně kredibilní. Za všechny položky uvedu například investice v obraně, které nepřináší efekt pro českou ekonomiku a mohou v krizovém roce nepochybně počkat. Už proto, že konkrétní čerpání má problém. Proč tedy tyto peníze nenechat v rezervě?

Dotkl jste se toho, ale přesto: do jaké míry považujete v danou chvíli, tj. v čase krize, které čelíme, rozpočet za realisticky?

Pokud jsem označil základní čísla návrhu za virtuální, je to i kvůli objektivní nejistotě, zda průběh ekonomické krize vyvolaný covidem-19 bude mít už od příštího roku charakter písmene „U“, nebo zda můžeme čekat návrat dalších vln nákazy a tedy hrozbu dalších lockdownů, což by vedlo spíše ke křivce ve tvaru písmene „W“. Tato část úvah o státním rozpočtu je o zvládání hygienické situace v zemi a o vystaveném účtu za něj.

I když můžeme jarní lockdown připsat na účet naší neznalosti charakteru nákazy a i když lze spekulovat, zda náklady bylo možné snížit, především bychom měli podzimní vlnu zvládat lépe. Jsme poučení a další lockdown už by jednoznačně šel na účet vlády. Pokračující turbulence by vedly ke krizovému řízení veřejných financí, což je zcela odlišná kvalita, na kterou je třeba se připravit věcně i politicky.

Vláda hnutí ANO a ČSSD je vládou menšinovou, musí tedy hledat hlasy také jinde. Jakou pozici, pokud jde o rozpočet, zastává KSČM?

Krizový rozpočet, a navíc jako návrh menšinové vlády, má mimořádné nároky na vyjednávání. KSČM není vládní strana, jen strana, která uzavřela s ANO toleranční patent. Jeho součástí ale není podpora rozpočtu, ani daňových návrhů. Pokud jsme se u hlasování o rozpočtech v roce 2018 a 2019 s vládou dohodli, bylo to v čase doznívající hospodářské konjunktury. A vláda byla poměrně vstřícná k našim požadavkům.

Nyní víme, že rozpočet na rok 2021 bude tak či tak ovlivněn krizí. Musíme tedy myslet jak na sociální dopady krize, tak i na podporu oživení ekonomiky a také na opatrnost, pokud jde o hrozbu roztočení dluhové spirály. To je zásadní věc. A musíme k tomu navíc konstatovat, že vláda ani nesplnila slib předložit nějakou svoji koncepční úvahu o rozpočtové strategii pro tuto dobu.

Za jakých předpokladů komunisté pro rozpočet zvednou ruku? A za jaké situace to naopak vylučujete?

Především je to o tom odstranit ona bílá místa v návrhu rozpočtu. Těžko zvedat ruku pro rozpočet, o kterém už dnes víme, že není reálný. Odstranit neznámé, jako je konflikt se zákonem o rozpočtové odpovědnosti či způsob zrušení superhrubé mzdy. Ale také rozhodnout zda bude vláda realizovat plán ODS na rovnou daň ve výši patnácti procent, která pomůže hlavně vysokopříjmovým kategoriím, a současně bude radši utrácet za zakázky pro zahraniční zbrojaře než za pomoc vlastním občanům.

My musíme také jako poslanci předstoupit před orgány naší strany a náš konečný postoj k rozpočtu musíme obhájit před spolustraníky i voliči. Pokud nám jednání s panem premiérem a ministerstvem financí nedá argumenty, tak může být doporučení k návrhu rozpočtu negativní.

Umíte si představit, že rozpočet neprojde?

Samozřejmě že by v krizi bylo rozpočtové provizorium signálem politické nestability a byl by to i ekonomický problém. Tím ale ať vláda nevydírá. Její odpovědností je hledat kompromis. Z navrženého rozpočtu lze kvitovat splnění politického slibu růstu platů ve školství a finanční pomoc resortu zdravotnictví. Na to se zdroje najít musí. Odhadnout se dá růst dávek v nezaměstnanosti, na sociální dávky a rezerva musí být na případné kompenzace i v roce 2021. Otevřená je otázka platů. Pokud chceme zmrazit platy ve veřejné sféře, měla by být zvýšená aspoň minimální mzda.

Návrh rozpočtu přijde do sněmovny až po 30. říjnu a je na vládě, aby si pro svůj návrh ještě hledala většinovou podporu, kterou dosud nemá. Jestli bude svůj návrh valit silou a beze změn, bude případný neúspěch její odpovědností. Zatím takový návrh podpoříme těžko.

Do jaké míry vaší pozici ovlivní předsjezdová situace ve straně ?

V roce 2016 po IX. sjezdu KSČM v Praze měl být další sjezd na jaře 2020. Opakovaně zhoršené volební výsledky vedly k urychlení sjezdu v roce 2018, kde došlo k obměně vedení. Problémy ale zůstaly, a když se sjezd letos na jaře nemohl konat z důvodů covidu, pochopitelně napětí v straně vzrostlo. Potřeba vystoupit ze stínu Andreje Babiše a volání po radikálnějším vystupování zapadá do této atmosféry. Ale má objektivní základ. Když jsme v roce 2018 rozhodli o toleranci vlády, byla to taktická volba menšího zla. Tato taktika má ale své limity.

Podle některých průzkumů veřejného mínění z poslední doby komunistům hrozí, že skončí mimo sněmovnu. Co má strana dělat, aby se to nestalo?

Volby do sněmovny jsou odlišná disciplína než volby krajské či volby do Senátu. Výrazně vyšší volební účast zaktivizuje naše voliče a doufejme, že i za rok tu nebude strašák covidu, který zejména některé starší voliče mohl znejistět. Takže nejde o nic fatálního. Ale po zbývající čas do voleb musíme odstranit některé subjektivní bariéry naší aktivizace. Bez poraženeckého flagelantství a guerilly ve vlastních řadách, akcent přesunout od stranických rituálů k nabídce reálného řešení starostí našich voličů.

Personální závěry sjezdu by měly vyslat jasný signál, že jsme stranou s budoucností, která nezabředává stále více do nostalgie po časech normalizace. A že se nebudeme podbízet protestním voličům imitací nacionalistického populismu místo vlastních radikálně levicových řešení. Rozvinout dosavadní kurz transformace na destalinizovanou, demokratickou stranu, otevřenou více soudobým inspiracím a otevírající i své kandidátky mladým politickým talentům. Pak nemám o KSČM jako parlamentní stranu strach.

Tento týden jste zveřejnil text, ve kterém voláte po ostřejším zdůrazňování rozdílů mezi KSČM a hnutím ANO a Babišových chyb. Jak to má vypadat?

Jde o potřebu viditelně se srozumitelněji profilovat jako nevládní strana, která jen důrazně kontroluje plnění toleranční smlouvy. V ostatních oblastech se nebát zviditelnit v opozičně kritickém gardu. Proč lidem nevysvětlovat, že Babiš byl možná únosný premiér do dobrých časů, ale krizová doba není pro něj. A zvedat témata jako jsou solidární daně, aby náklady krizí nesli více ti bohatí. Aby v krizi dluhy nezůstaly na daňových ovcích a zisky na privátních korporacích. Proč v Americe miliardáři dokážou pochopit, že se musí více podílet na společenských nákladech? A v Česku se to bojíme po nich chtít…

Pravolevé soutěžení se otevírá i na dalších tématech. Reformy veřejných služeb, které zajistí důstojný život seniorů, ale i dostupnost kvalitní zdravotní péče. Řešení chomoutu exekucí, který nezaviněně dusí čím dál více lidí. A rozjet nabídku dostupného bydlení, protože v oblasti předraženého bydlení nám tiká další sociální bomba. Výhrady vlády, že tyto problémy nejde nyní dostatečně radikálně řešit, nás nemohou brzdit. Nemusí každý hned rozumět ideji demokratického socialismu, ale musí cítit, že my jako radikální levice míříme na podstatu a nespokojíme se s drobečky od stolu. Koneckonců i ta tolerance vlády Babiše může skončit daleko dříve než na konci tohoto volebního období.

SDÍLET