Marné čekání na turisty. Český Krumlov se vylidnil a obchodníky sevřela nejistota

HalfPageAd-1

Marek Kerles

13. 03. 2020 • 17:30

REPORTÁŽ | Ještě nedávno vzpomínali mnozí obyvatelé Českého Krumlova s nostalgií na časy, kdy si v centru města místo tisíců turistů hrály děti a přes úzké ulice byly natažené šňůry na prádlo. Kdo se chtěl do podobných časů alespoň na chvíli vrátit, sen se mu splnil. Je to ale velmi zvláštní pohled.

Mobile-rectangle-3

To, že se Krumlov podobně jako jiné turistické destinace v době koronavirové pandemie „vylidní“, se dalo očekávat. Jestliže ale někdo předpokládal (včetně autora tohoto článku), že mu poloprázdné ulice připomenou obrázky „starého“ Krumlova, hluboce se zmýlil. To, jak město vypadá dnes, zřejmě nemá v historii obdoby. Nedá se to srovnávat ani s povodněmi v roce 2002, kdy byla velká část centra kvůli vodě úplně uzavřená.

Liduprázdný Český Krumlov

Dnešní Krumlov totiž ze všeho nejvíc připomíná natáčení nějakého filmu. Obchody a restaurace  jsou až na malé výjimky otevřené, obchodníci jako vždy leští výlohy a vypisují cedule s nabídkou, někdo už připravuje velikonoční výzdobu. Všechno je při starém. Chybí jediná věc: zákazníci. „No ale co máme dělat?,“ říká Ylona Pučalíková, která na nádvoří luxusního krumlovského hotelu Růže právě věší na březové větve velikonoční vajíčka.

Před vchodem má pronajatý obchod se suvenýry, který ale, stejně jaké celý hotel, zeje prázdnotou. Jenže Ylona Pučalíková se podobně jako všichni další krumlovští obchodníci a podnikatelé chová, jako kdyby se nic nezměnilo a město bylo pořád plné turistů. Ráno přijdou do práce, vyzdobí výlohy, připraví zboží a čekají. I když vědí, že k nim v lepším případě zabloudí jen jednotlivci, v horším vůbec nikdo. Zavřít se nikomu nechce.

„A co bychom dělali, kdybychom zavřeli? Kam bychom šli?“ říká provozovatelka obchodu. Podle ní je pro psychiku lepší hrát si na to, že se vlastně nic neděje, než ležet na gauči a koukat do stropu. Živnost stejně přesunout nejde. Ani není kam. „Nevím, třeba se na tu velikonoční výzdobu někdo přijde podívat,“ říká Pučalíková. Pohled na ulici směrem k náměstí dokazuje, že podobnou filozofií se řídí v Krumlově takřka všichni. Prodavači kouří před otevřenými, ale většinou prázdnými obchody, zlatník vytahuje z regálu prstýnky a leští je, jeho paní otírá sklo výlohy. Skutečně zavřených hotelů a obchodů je minimum. Všichni vyhlížejí turisty, i když vědí, že v dohledné době žádní nepřijdou.

Liduprázdný Český Krumlov

„Nikdo neví, jak dlouho to bude trvat, ale opravdu velké potíže nás čekají, pokud lidi nezačnou jezdit do Krumlova ani do začátku května,“ říká první polistopadový starosta města a nyní nájemce a provozovatel muzea loutek Jan Vondrouš. Ten, kdo nikoho nezaměstnává, na tom podle něj ještě může být relativně dobře. Horší to bude s těmi, kteří musejí platit zaměstnance. „Pronajímatelé budou muset asi jít dolů s nájmy, ani to ale nemusí stačit,“ říká Vondrouš.

Ulice sice nejsou úplně prázdné, ale turistů ubylo o 90 %. Všudypřítomné davy Asiatů, tlačících se obvykle přecpaným městem směrem na zámek, zmizely a nahradily je malé, osamocené hloučky návštěvníků většinou mluvících rusky. Občas, nahodile, je ve městě slyšet i němčina, která v poslední době v Krumlově takřka vymizela. „Byli jsme tady už třikrát, z toho jednou na Rožmberských slavnostech. Tohle se s tím ale nedá srovnat. Připadá nám, že jsme v úplně jiném městě,“ říká na poloprázdném náměstí Rakušanka Petra Tischlerová, která s partnerem přijela na návštěvu do Česka ještě před uzavřením hranic. Odpoledne se vrací do Rakouska. Nákazy se údajně nebojí. „Co můžeme dělat? Stresovat se nemá cenu,“ říká.

Podobný názor má i kastelán krumlovského zámku Pavel Slavko. Místo davů turistů se nahoru na zámek trousí jen jednotlivci. Na prohlídkovou trasu se ale stejně nedostanou, je zavřená. „Snažíme se toho využít k úklidu, drobným opravám, dezinfikujeme, všichni pracují, využívají té přestávky,“ říká Slavko. Obrázek prázdného zámeckého nádvoří není podle něj v poslední třiceti letech úplně ojedinělý, Krumlov se už „vylidnil“ nejen během povodní, ale částečně také při omezení letecké dopravy kvůli erupci islandské sopky v roce 2010. Současný odliv návštěvníků, o kterém nikdo neví, jak dlouho bude trvat, je však v mnoha ohledech svými příčinami i možnými důsledky přece jen výjimečný. „Je to i příležitost k tomu, abychom se zastavili a zamysleli, kam dál,“ říká Slavko.

Liduprázdný Český Krumlov

Na obvykle přecpaném druhém nádvoří zámku se pohybuje jen jediná velká skupina asijských turistů. „Nebojte, nejsme z Číny, jsme z Tchaj-wanu“ říká se smíchem průvodkyně Chtu Huz Chen. V Krumlově už byla s turisty několikrát, ovšem tahle prázdné město nikdy nezažila. „Užíváme si to,“ říká a s hlasitým pokřikem „happy!!!“ vyzývá své svěřence, aby se kvůli fotografování usmáli a zvedli ruce nad hlavu. Několik z nich má na obličeji roušky, další se ale hlasitě smějí bez nich. V posmutnělém městě působí tahle rozjařená skupina jako zjevení z jiné planety. Až tady si nestranný pozorovatel totiž uvědomí, co mu na dnešním Krumlově v době virové epidemie vlastně oproti minulosti tak chybí. Nejsou to poloprázdné ulice, ani absence turistů. Je to úsměv a smích.

SDÍLET

Billboard-bottom-1