Kdo se chce věnovat částicové fyzice na světové úrovni, nemusí být nutně génius. Musí být zapálený pro to, co dělá, musí to pochopitelně vystudovat a hodně o oboru číst, genialita ale podle mě podmínkou není, říká v rozhovoru pro INFO.CZ studentka postgraduálního studia částicové fyziky na britské Imperial College Anežka Klustová. „Nějaká inteligence tam asi hraje roli, ta role je ale menší, než si většina lidí myslí,“ doplňuje Klustová, která si na prestižní londýnské univerzitě dodělává doktorát z částicové fyziky a věnuje se výzkumu neutrin. „Díváme se na něco, co se snaží vysvětlit, jak vznikl vesmír,“ popisuje svůj výzkum.
Co vás motivovalo k tomu jít na vysokou školu v zahraničí?
V zásadě jsem to jenom chtěla zkusit. Původem jsem z malého města v Podkrkonoší, studovala jsem v Hradci Králové a z mojí střední školy víceméně nebyla tradice chodit na vysokou školu do zahraničí, jako je tomu třeba v Praze. Kromě toho jsem měla zadní vrátka: tady v Česku už jsem byla přijatá na medicínu, to byla má alternativa, pokud bych se nedostala do zahraničí – a pokud bych následně nezískala stipendium od Kellnerovy nadace.
Pak se to ale všechno nějak sešlo a klaplo přijetí i stipendium. Já jsem vždy věděla, že chci dělat výzkum, nejvíce mě bavila fyzika a chemie, a proto jsem se rozhodla přihlásit na přírodní vědy v Británii – nebyla jsem v té době úplně rozhodnutá, co přesně chci studovat, jestli více chemii, nebo fyziku.
Zásadní pro mě byla možnost dělat výzkum – a na univerzitách, na které jsem se hlásila, tato možnost byla už od začátku studia.
Hrála ve vašem uvažování i prestiž zahraničních univerzit?
Záleží, s čím srovnáváte. Kdybych se nedostala na jednu z nejspíš nejprestižnějších britských univerzit, ani by mě nenapadlo utrácet téměř milion korun za studium v Británii, pokud bych mohla studovat na Univerzitě Karlově medicínu zdarma.
Co vás na kariéře v akademické sféře láká?
Mě baví to, že každý den je o něčem jiném. Zároveň při tom řeším problémy, které dalece přesahují běžný, každodenní, rutinní svět. Částicová fyzika, kterou se zabývám, chce primárně zodpovědět otázku, jak vznikl vesmír. A to se mi na tom strašně líbí – že to přesahuje každodennost a dívá se do budoucnosti, ale zároveň vlastně i do minulosti. Kromě toho mi vyhovuje i akademické prostředí, je strašně svobodné.
Když se v laickém prostředí řekne vědec a fyzika, řadě lidí naskočí jméno seriálové postavy Sheldona Coopera. Jak velká je v jeho postavě nadsázka?
Je fakt, že v akademickém prostředí najdete lidi podobné Sheldonovi asi více než jinde. Přesto je to strašlivá nadsázka. A osobně si myslím, že člověk, aby se věnoval částicové fyzice na světové úrovni, nemusí být geniální. Musí být zapálený pro to, co dělá, musí pochopitelně vystudovat a hodně o našem oboru číst. A nějaká inteligence tam asi hraje roli, ta role je ale menší, než si většina lidí myslí. Vůbec to není o tom, jestli je člověk geniální, nebo ne.
