Odvolání Šarapatky z Rady ČT? Extrémní krok, který je třeba zásadně odsoudit, tvrdí experti

Vratislav Dostál

03. 06. 2020 • 15:00

Jak už jsme na INFO.CZ avizovali, součástí širšího plánu nedávné volby nových členů Rady ČT je také odvolání stávajícího radního České televize Zdeňka Šarapatky. Ač se to někomu mohlo zdát přitažené za vlasy, včera byl zveřejněn program příští schůze volebního výboru a jedním z bodů je odvolání Šarapatky, jež iniciovala poslankyně hnutí ANO Barbora Kořanová. My jsme věc probrali s vysokoškolským pedagogem Janem Motalem, který se věnuje etice médií, a s mediálním manažerem Michalem Klímou, který byl shodou okolností jedním z kandidátů do Rady ČT. A přestože obdržel ve volebním výboru nejvíc hlasů, sněmovnou nakonec do Rady ČT zvolen nebyl.

Poslankyně hnutí ANO Barbora Kořanová, která je současně členkou volebního výboru, iniciovala odvolání Zdeňka Šarapatky z Rady ČT. Co na její plán říkáte?

MICHAL KLÍMA: Takový návrh nelze než zásadně odsoudit a vyslovit naději, že jej členové volebního výboru i sněmovny odmítnou. Volební výbor by především měl bezodkladně z funkce odvolat svého předsedu, který nepřijatelným způsobem ovlivňoval volby do Rady ČT, když vybraným poslancům rozeslal dokument obsahující tendenční hodnocení jednotlivých kandidátů do rad. Ve flagrantním rozporu se zákonem doporučoval nebo nedoporučoval jejich volbu podle jejich údajného vztahu k hnutí ANO. Zákon přitom výslovně zakazuje, aby členové mediálních rad jednali ve prospěch politických stran. Odvolání člena Rady ČT jen pro to, že se nelíbí hnutí ANO, by bylo dalším důkazem snahy o ovládnutí média veřejné služby.

JAN MOTAL: Odvolání člena jakékoliv z rad regulujících činnost médií veřejné služby je extrémní krok, k němuž by se mělo přistupovat velmi obezřetně. Myslím, že i když Šarapatkovo vystupování není vkusné a v jistém smyslu je i nemorální, měli by se v ideálním případě posuzovat všichni členové rad stejně. Osobní útoky a nevkusnost vyjadřování Vítězslava Jandáka v Radě Českého rozhlasu například jsou dlouhodobým problémem, který nejen kompromituje důstojnost tohoto orgánu, ale rovněž nepřijatelně snižuje úroveň diskuze o veřejné službě, nemluvě o ponižování oponentů. A to hovořím o výrocích, které padly i na jednání rady. To mi přijde jako mnohem závažnější.

Čili těžko hledat za odvoláním Šarapatky něco jiného, než další snahu zglajchšaltovat orgán dohlížející na Českou televizi tak, aby byl po chuti vlivovým skupinám ve sněmovně. Je zřejmé, že Šarapatka se televize příliš zastává a má uvolnit místo někomu, kdo bude více držet zemanovskou linii útoků na publicistiku ČT. Pro mě je to tedy jen zástupný problém, myslím, že ten skandál kolem nevkusného příspěvku na sociálních sítích se prostě jen hodí do politického krámu. Za pozornost rozhodně stojí i to, nakolik se v logice obsazování rad zračí stranické hokynářství ve stylu „ruka ruku myje“. Takový přístup je dle mého soudu zcela v rozporu se smyslem těchto institucí.

Dle zákona má struktura obsazení rady reprezentovat „významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.“ Proto podle zákona ani nesmí členové vystupovat ve prospěch politické moci či být výsledkem zákulisních obchodů. Rada dnes ale veřejnost nereprezentuje, protože z průzkumů veřejného mínění víme, že České televizi většina populace naopak důvěřuje. Ta skupinka útočníků je i mezi veřejností sice velmi hlasitá, ale rozhodně jde o menšinu.

Podle nedávného reprezentativního výzkumu naší katedry je ČT zcela či alespoň částečně nedůvěryhodná pouze pro přibližně dvacet procent lidí. Více jak polovina populace považuje ČT za důvěryhodnou, zbytek ji pak hodnotí neutrálně. Češi jsou zkrátka s činností televize spokojení, v Radě ČT však nesouměřitelně s tím setrvale posiluje proud kverulantů. To jde proti duchu existence tohoto orgánu, jenž bohužel poslanci chápou spíše jako politický nástroj než orgán veřejnosti.

Zákon o České televizi říká, cituji: „Poslanecká sněmovna člena Rady z funkce odvolá a) přestal-li splňovat předpoklady pro výkon funkce člena Rady stanovené v § 5, b) narušil-li závažným způsobem důstojnost funkce člena Rady nebo dopustil-li se takového jednání, které zpochybňuje jeho nezávislost nebo nestrannost při výkonu funkce člena Rady, c) nezúčastňuje-li se po dobu více než tří měsíců schůzí Rady.“ Konec citace. Jak byste citované znění zákona okomentoval tak, aby tomu každý rozuměl?

MICHAL KLÍMA: Kdyby člen Rady například jednal jako předseda volebního výboru Stanislav Berkovec a snažil se ovlivňovat hlasování svých kolegů podle toho, co si přeje jeho strana. Porušením zákona nepochybně není publikace názorů v médiích. Naopak kritizovat nebo dokonce odvolávat člena mediální rady, tedy člověka, který je ve vysoké funkci v médiu, za to, že publikuje, je absurdní. Pokud to paní poslankyně necítí, měla by si pro své působení vybrat jiný výbor z odvětví, kterému by třeba mohla rozumět.

JAN MOTAL: Nejsem právník, věnuji se mediální etice, která klade problémy jinak než právo. Ale pokusím se odpovědět za sebe. Logika těchto regulačních orgánů je, že veřejnost má mít nějakou platformu na kontrolu mediálních institucí, jež mají být nezávislé na komerčních i politických tlacích. Zároveň tyto orgány mají zaštiťovat diskuzi o smyslu veřejné služby tím, jak interpretují normy při vydávání svých usnesení. Mají tedy mít u veřejnosti i médií respekt, být nadány důstojností a mít silný a znělý hlas, který bude jasně odlišovat kvalitní službu veřejnosti od služby vlivovým skupinám a komerci.

Toto ustanovení zákona dává sněmovně možnost odebrat tu čest být součástí rady tomu, kdo hrubě narušuje tento její smysl – čili kdo jedná tak, že kompromituje radu i svoji roli v ní. Nemyslím, že by se měl tento princip vykládat tak, že se budou hledat statusy na Facebooku, které se budou účelově využívat jako evidence při potřebě zbavit se někoho. Kdyby se tento princip uplatňoval důsledně, o svoje místo by mělo přijít více lidí, a to i z ostatních rad médií veřejné služby. Někteří by dokonce ani neměli nastoupit.

Radu ČT kompromitují třeba pochybnosti o nezávislosti Hany Lipovské či Lubomíra Veselého. Důstojnost Rady ČRo snižuje například hospodská obhroublost Vítězslava Jandáka, Radu ČTK paralyzují obstrukce Petra Žantovského a Pavla Foltána, jež se v posledních měsících mezi odbornou veřejností také hojně diskutovaly. Myslím, že rady mají být kritické a že do nich patří i silně konzervativní hlasy. V duchu tohoto ustanovení ale její členové i kritika, kterou vynáší, musí mít nějakou úroveň.

Kořanová mi napsala, opět citace: „Dlouhodobě můžeme sledovat, jak agresivně a pejorativně se pan Šarapatka vyjadřuje na svých sociálních sítích, kde má zároveň uvedeno, že působí v Radě nebo na blogu Forum 24, kde ho rovněž tak uvádí. Poslední kapkou pro mne bylo jeho vyjádření v den, kdy zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera. Šarapatka tehdy uvedl Kuberovu společnou fotografii s prezidentem Zemanem slovy: ‚Smrt je popleta: Dobří odcházejí…‘. Pak mu jeho ješitnost nedovolila uznat chybu a omluvit se, ale nutila ho všem vysvětlovat, že výrok nikdo kromě něj nepochopil, to o jeho charakteru také mnoho vypovídá. Takový člověk se nechová v souladu s dobrými mravy a Radu poškozuje. Zákon s takovým důvodem pro odvolání počítá.“ Otázka zní: má Kořanová pravdu? Naplňuje Šarapatka svým počínáním zákon v tom smyslu, že by měl být z Rady ČT odvolán?

MICHAL KLÍMA: Nemá pravdu v ničem. Počínaje označením Fora 24 za blog. To je taková bolševická rétorika snažit se dehonestovat toho, kdo se mi nelíbí, volbou slov, která mají snížit jeho význam. Za normalizace nazývali komunisté své odpůrce hrstkou, skupinkou, bezvýznamnými jednotlivci apod. Forum 24 je úspěšný zpravodajský web, který podstatnou část svého obsahu věnuje vyšetřování premiéra a předsedy ANO. Chápu, že se to poslankyni za hnutí ANO nemusí líbit, ale nazývat pro to médium blogem, je směšné. Co se týče Šarapatkova tweetu, je třeba ho hodnotit právě v kontextu toho, že jde o tweet, tedy rozsahem velmi omezený formát často využívaný pro odlehčená vyjádření. Bez ohledu na to, jestli se mi takové vyjádření líbí nebo ne, bylo by adekvátní se jím vůbec nezabývat. Je to zjevně zástupný důvod.

JAN MOTAL: Opět: nejsem právník, čili nebudu odpovídat na to, zda jeho jednání je či není v souladu se zákonem. Ale obecně lze říci, že Šarapatkův komunikační styl ve veřejné sféře vykazuje známky minimálně etické kontroverze. Třeba tím, když má na twitteru jako jedinou informaci o své osobě uvedené „Rada ČT“ – přitom by mělo být jasné, kdy člen nějaké veřejné instituce hovoří za sebe a kdy za ni. Navíc ta důstojnost vystupování by měla být zachována na veřejnosti vždy, je to prostě významná funkce.

Čili ano, lze hovořit o tom, že Šarapatka tím humbukem, který rozviřuje nevkusnými výstupy, může obrazu rady škodit. Ale je třeba vážit, nakolik se takový soud netýká i dalších lidí, o nichž jsem mluvil výše. Důsledně vzato, odvoláni by měli být všichni. Navíc je třeba zdůraznit, že Šarapatka je spíše tím, kdo doposud nezávislost ČT bránil. A proto je trnem v oku. Čili, jak jsem říkal – nemyslím, že ve skutečnosti jde o to, co Šarapatka píše či postuje na sociálních sítích.

Jde o snahu ještě více posílit tlak na ČT, a to především ze strany politiků, kterým není veřejnoprávní publicistika po chuti. Není divu. Až do nedávna to byla z českých televizí pouze ČT, jež byla schopna být kvalifikovaným oponentem moci. A stále je to pouze ČT, kdo je schopen to dělat v pořadech jako Reportéři ČT analyticky, náročně a kvalitně. A to politické i ekonomické moci vždy vadí. Jenže rada by měla být spíše hráz proti takovým tlakům. Nezastupuje politickou sféru, ale veřejnost.

Byl už v minulosti nějaký člen mediálních rad odvolán? Ptám se proto, zda to nelze chápat jako nátlak sněmovní většiny směrem k radním všech mediálních rad s cílem si je ochočit, disciplinovat je svým způsobem…

MICHAL KLÍMA: Odvolání člena mediální rady by byl zcela mimořádný a bezprecedentní krok. Pokud by k němu došlo, bylo by to nepochybně projevem politické zvůle. Osobně ale věřím, že to sněmovna neudělá, protože nemá zapotřebí být terčem kritiky a odsouzení ze strany mezinárodních organizací, které už velmi kriticky vnímají poslední volbu do Rady ČT a už zmíněný dopis poslance Berkovce, kterým předseda volebního výboru ovlivňoval své kolegy a doporučoval jim, koho mají a koho nemají volit na základě jejich údajného vztahu k ANO, což je v přímém rozporu se zákonem.

Mezinárodní novinářské organizace opakovaně poslance vyzvaly, aby respektovali nezávislost médií veřejné služby. Jsou to organizace, které Evropská komise oslovuje, pokud chce mít nezávislý názor na situaci médií v jednotlivých zemích. Takže je v nejlepším zájmu České republiky, aby ke kritice těchto organizací nezavdávala důvod.

JAN MOTAL: Jak už jsem řekl, ten nátlak je naprosto zřejmý. Ale snahy o získání vlivu nad ČT nejsou nic nového – spíše jde o takový evergreen. Češi to vnímali vždy citlivě, připomeňme výběrově jen otevřený dopis, který v roce 2009 sepsala stovka osobností, aby upozornila na to, že členové Rady ČT je rozhodně nezastupují. Česká televize i Český rozhlas mají i symbolický význam, i vzhledem k našim dějinám. Lidé jsou na to citliví a myslím, že ta tendence za oběma médii spíše stát je doložitelná.

Politickým tlakům čelí i média veřejné služby v zahraničí – naposledy třeba když se BBC distancovala od moderátorky Emily Maitlis, která ve svém pořadu kritizovala premiéra Johnsona. A ač nemyslím, že nám hrozí maďarský či polský scénář, ten středoevropský kontext je alarmující. Dnes se nacházíme v docela jiné situaci než před patnácti lety. Po ekonomické krizi v roce 2008 se postupně koncentrovalo vlastnictví českých médií do rukou českých velkopodnikatelů, z nichž jeden překročil do té doby posvátnou hranici a stal se dokonce premiérem.

Česko dlouhodobě klesá v indexu svobody tisku, který každoročně vyhodnocují Reportéři bez hranic. V zemích Visegrádu už média veřejné služby svoje pozice ztratila, i slovenskou RTVS v posledních letech opouštěli novináři. Čili Česká televize spolu s Českým rozhlasem mají nezastupitelnou roli – musí být výspami nezávislosti. To mj. ale znamená i jejich schopnost být kvalifikovanými oponenty moci. Měření kvality vysílání na základě sčítání času, který televize věnovala tomu či onomu politikovi, bohužel s nestranností moc nesouvisí.

Novináři jsou strážci demokracie a musí umět vyslovit i jasnou a kvalifikovanou kritiku, jinak jejich práce v digitální době, kdy informace lze získat různými způsoby, ztrácí smysl. Vymezení veřejné služby je a vždy bude otevřenou otázkou, kterou musí řešit veřejnost v rámci vespolné diskuze celého spektra svých postojů, ne jen těch nejukřičenějších. Dnes společenská shoda na výkladu tohoto pojmu podle mě neexistuje. A Rada ČT by měla být facilitátorem této diskuze. Není. I díky mechanismu volby členů se už dávno stala spíše kamuflovaným orgánem sněmovny a zájmů těch, kteří v ní drží moc. To je špatně a je to velmi nebezpečné.

SDÍLET