Přispěje koronavirová krize k zavedení nepodmíněného příjmu?

 FOTO: Profimedia

Marek Kerles

10. 10. 2020 • 06:00
Někteří ekonomové, kteří byli proti základnímu nepodmíněnému příjmu, začínají v době covidové pandemie obracet. Právě takzvaná koronavirová krize dle jejich názoru prokázala, že základní nepodmíněný příjem přece jenom má smysl a měl by být zaveden. Další ekonomy ale ani „covid“ nepředvědčil. Podle nich by byla platba lidem bez práce tak jako tak cestou do ekonomické katastrofy.

Mezi těmi, kdo na nepodmíněný příjem změnili názor, je například známá rakouská ekonomka a politoložka Barbara Prainsacková. Ředitelka Institutu politických věd na Univerzitě ve Vídni otevřeně přiznává, že se z odpůrkyně nepodmíněného příjmu stala během pandemie jeho příznivkyní. A protože si důvody změny svého názoru nechtěla nechat pro sebe, napsala o tom knihu „Hodnota člověka“. V ní vysvětluje, proč si myslí, že by měl každý člověk v zemi dostávat od státu pravidelnou měsíční částku, ať už pracuje či nikoliv.

„Nelze stále tvrdit, že práce je definována pouze a jen jako výdělečná činnost,“ uvedla Prainsacková v rozhovoru pro deník Der Standard. V širším slova smyslu stejně tak pracuje každý, kdo se stará o rodinu a příbuzné, pomáhá bližním nebo se prostě jakýmkoliv způsobem podílí na chodu společnosti, aniž by za to dostával peníze.

A stát by údajně jen formou základního příjmu přispěl k ocenění činnosti, která není hodnocena penězi, a přesto je velmi důležitá. Prainsacková se přitom neobává, že by to vedlo k neochotě lidí pracovat v běžné komerční sféře. Lidé by podle jejího návrhu dostávali konkrétně v Rakousku bez jakýchkoliv podmínek 1200 EURO (cca 31 200 korun) a 600 EURO na dítě. To je hranice, která dnes údajně umožňuje Rakušanům žít těsně nad hranicí chudoby. Jen málo lidí by si tak prý k této částce nechtělo přivydělat.

„Co by naopak se základním příjmem zmizelo, by byla ponižující, špinavá a přitom špatně placená práce,“ míní ekonomka. Jinými slovy: za práci, kterou nelze automatizovat, by se mělo platit lépe. Její vykonavatelé (třeba uklízečky) by si totiž se základním příjmem v zádech mohli dovolit vyjednat mnohem lepší mzdu. A to je obzvlášť v době krize, jako je ta covidová, údajně důležité.

Jatka nemají home office

Například německá nezisková organizace AWO tvrdí, že koronavirová pandemie ukázala zranitelnost nízkopříjmových skupin, například zaměstnanců na jatkách a v potravinářských provozech. Tito zaměstnanci jsou obzvlášť vystaveni riziku nákazy, protože pracují s mnoha lidmi pohromadě ve vyčerpávajících pracovních podmínkách, zároveň jim ale charakter jejich práce nedovoluje pracovat z domova.

„Tito lidé jsou v krizi vystaveni enormnímu sociálnímu tlaku, zvlášť pokud mají děti, o které se musejí starat,“ píše se na stránkách AWO. Pokud by měli jistotu základního nepodmíněného příjmu, jejich sociální, ekonomická, ale i zdravotní situace by se prý enormně zlepšila. K podobnému závěru dospěla letos v červenci i studie OSN, která navrhla zemím, aby zavedly základní nepodmíněný příjem alespoň dočasně po dobu pandemie. V Německu vznikla se stejným požadavkem petice, kterou už podepsalo 170 000 lidí a bude se jí zabývat parlament.

Jenže proč by měl někdo tvrdě pracovat v těžkých podmínkách, kdyby od státu dostával peníze zadarmo? I na to zastánci základního příjmu pamatují. Podle nich by prostě museli být takoví lidé mnohem lépe placení než dnes. Jinak by restauratér nesehnal číšníky a potravinářská firma dělníky.

„Základní příjem by byl jakousi subvencí na mzdu. Část příjmu by pocházela od státu,“ tvrdí rakouská ekonomka. Zároveň ale připouští, že i za těchto okolností by si zaměstnanci mohli vyjednat lepší podmínky, což by zvýšilo tlak na zaměstnavatele. Ani ten by ale údajně nebyl na škodu. Na tom, že by lidé, kteří dělají namáhavou práci, kterou nelze automatizovat, vydělávali mnohem větší peníze než dnes, by podle Prainsackové nebylo nic špatného. A ekonomika by se tomuto trendu prostě musela přizpůsobit.

„My tady stále mluvíme v souvislosti s nepodmíněným příjmem jen o enormně zvýšených nákladech státu, ale vůbec si neuvědomujeme, že tento příjem by mohl zcela změnit řadu ekonomických vztahů od chování spotřebitele až po strukturu zaměstnanosti,“ tvrdí Prainsacková.

Lepší stálý příjem než „covid“ peníze

Stejně jako řada jiných zastánců základního příjmu je Prainsacková přesvědčena o tom, že tato forma sociální jistoty by nakonec vyšla společnost mnohem levněji než třeba současné ohromné přerozdělování peněz v rámci covidové pandemie. Pokud by lidé věděli, že budou mít vždy a za každých okolností k dispozici určitou minimální částku peněz na měsíc, pomohlo by to prý v krizových situacích i státu.

Zavedení nepodmíněného příjmu ale podle Prainsackové brání hlavně obava, že ti, kteří už dnes hodně pracují, budou muset pracovat ještě více, aby uživili ty, kteří pracovat chtít nebudou. To je ale údajně mylná představa. „Zvýšení daní, které by bylo nutné k financování tohoto modelu, by mělo především zatížit velmi vysoké příjmy a velké jmění. Tím lidem dáte jasně najevo, že základní příjem znamená větší jistotu. A to zejména v době, kdy je tolik nejistoty,“ tvrdí Prainsacková. Podobný názor mají dnes stovky dalších příznivců tohoto modelu od Rakouska, přes Německo a Švýcarsko až po Velkou Británii. Stačí se podívat na stránky organizací, které nepodmíněný příjem prosazují. Covidová krize jim takzvaně vlila krev do žil, považují ji za důkaz oprávněnosti svých argumentů.

Návrat k socialismu?

Někteří čeští ekonomové ale model nepodmíněného příjmu stále považují za cestu do ekonomického pekla. A covidová krize na tom z jejich pohledu vůbec nic nezměnila. „Jako existují nějaké fyzikální zákony, tak existují i ekonomické zákony. A ty se nemění ani v krizi,“ řekla INFO.CZ ekonomka Markéta Šichtařová.

Například argument, že základní příjem by zlepšil pracovní a platové podmínky lidí, kteří pracují v namáhavých a přitom špatně placených profesích, je údajně zcela lichý. „Platové ohodnocení různých profesí vytváří trh. Pokud by se díky nepodmíněnému příjmu zvedly mzdy nejnižších příjmových skupin, zvedly by se platy v těch vyšších třídách,“ tvrdí Šichtařová. Platové nůžky mezi platem pilota dopravního letadla a uklízečkou by se nijak nesevřely, jen by se zvedly mzdové náklady pro všechny. „Vedlo by to pouze k inflaci, nikoliv ke snížení platových rozdílů,“ tvrdí Šichtařová.

Ekonomka je přesvědčena o tom, že covidová krize by místo zavádění základního nepodmíněného příjmu měla přispět ke změně pohledu na řešení krizí obecně. „Řešením není a nemůže být další pumpování veřejných peněz do neperspektivních oborů a profesí. Musí jím být změna struktury ekonomiky na základě skutečné tržní poptávky,“ míní Šichtařová.

SDÍLET