Přívrat: Pokud jde o služby, chceme tady standard, který měli lidé před rokem 1989

Vratislav Dostál

18. 08. 2020 • 07:00
Jak se žije lidem v malých obcích? Jak to tam je s dostupností služeb, bydlení a práce? A co politika? Udělají si na ni místní alespoň někdy čas? Zajímá je vůbec, anebo si život organizují, aniž by se nějak spoléhali na stát? Odpovědi hledám přímo v regionech a přináším ve druhém textu nového seriálu INFO.CZ. Po jižní Moravě následuje Pardubický kraj.

„My se snažíme, pokud jde o služby, dochovat, anebo přiblížit standardu, který tady lidé měli před rokem 1989.“ Tak zní klíčová citace starosty naší druhé sondy do českého a moravského venkova v rámci projektu, kterým na INFO.CZ mapujeme, jak se tady lidem dneska žije. Minule jsem byl v jihomoravských Němčičkách, tentokrát jsem se vypravil do východočeského Přívratu. Obec je to spíše menší, leží ve vrcholové části Kozlovského hřbetu, který je součástí Svitavské pahorkatiny, nedaleko sedla, kterým prochází silnice z Litomyšle do České Třebové. Pohodlně se odsud dostanete také do Ústí nad Orlicí.

Pro Přívrat jsou charakteristické dvě věci: bohatý kulturní život a právě to, o čem výše hovoří starosta Jan Stránský: ambice obce zajistit lidem aspoň část služeb, na které tu byli zvyklí před rokem 1989. V Přívratu sice není třeba škola nebo doktor, obec zde ale provozuje hospodu, obchod se smíšeným zbožím, penzion nebo malou knihovnu.  „Byla tady hospoda a bude tady hospoda, dokud tady s Pavlínou (místostarostka Pavlína Nováková, pozn. red.) budeme. To samé obchod, byl tady obchod a bude tady obchod, dokud tady budeme. Prostě ho udržíme, protože je to důležité pro starší lidi, je to komunitní místo pro setkávání,“ vysvětluje mi Stránský.

Česká jízda

Politický reportér INFO.CZ Vratislav Dostál a jeho letní roadtrip po českých vesnicích a malých městech. Jak se lidem mimo centrum skutečně žije? Co jim chybí a co je těší? A zajímá je vůbec velká politika?

Obec je zde tudíž největším zaměstnavatelem. „Celkem zaměstnáváme devět lidí,“ upřesňuje starosta obce, která má přibližně 360 obyvatel. A jaká že je v tomto ohledu jeho motivace? „Pokud posloucháme starší lidi, třeba v hospodě, všichni vzpomínají, jaká byla sranda, když tady byly různé akce. A my děláme totéž, pořádáme akce, pro děti i dospělé, chceme, aby i oni měli vzpomínku. A děti, aby si vytvořily vztah k té obci. A i když třeba v osmnácti odejdou, aby se sem třeba jednou vrátily,“ má jasno Stránský. Kromě obecní hospody, která je v samém centru vísky, je tu ještě jedna. Situována je na jejím západním okraji, jako součást zázemí místního ski areálu.

Starosta Jan Stránský

Mé první kroky v Přívratu vedou právě sem, do malého a útulného lyžařského střediska pro rodiny s dětmi. Jak jsem viděl na vlastní oči, v létě se zde jezdí na downhill kárách či koloběžkách, pro malé děti tady je skvěle upravený zábavní park. Objednávám si kofolu a sedám si ke stolku na venkovní zahrádce, sedí zde několik místních štamgastů včetně místostarostky a majitele vleku. Pokud byla sjezdovka v jihomoravských Němčičkách kuriozita a unikát, zda jde naopak o něco naprosto přirozeného, přece jenom se nacházíme o několik desítek metrů nad mořem výše, navíc nedaleko Orlického podhůří. Ještě před několika lety tady byl sníh každou zimu naprosto běžnou záležitostí.

„Od kdy tady ta sjezdovka s vlekem funguje?,“ začínám opatrně hovor, rozhlížím se kolem a dělám si několik záběrů. „Od roku 1983,“ reaguje jeden z místních chlápků, je mu odhadem okolo pětačtyřiceti let, o něco později přizná, že na vleku brigádničí. Což je princip, jak záhy zjistím, na kterém celý areál funguje. Jinak to ani v takto malých poměrech nejde. „Na začátku tady byl takový kotvičkový vlek. Tento vlek, co je tady teď, se postavil v roce 1996. Zázemí s barem se pak vybudovalo v roce 2003. Nejdřív se hrál v Přívratu stolní tenis. Jako děti jsme trénovali, jezdili na turnaje. A pak, v jeden moment, pán, který nás trénoval, přišel s tím, že uděláme vlek. A tak jsme ho udělali.“

Zajímá mne, komu to celé patří. Je to soukromý,“ reaguje majitel vleku, který sedí opodál. Nemohu se ho nezeptat, jak mu to rentuje. Děsně,“ říká s ironií v hlase. Zimy už totiž ani tady nejsou, co bývaly. Pokud nenapadne sníh, tak jako jinde i tady zasněžují. Pokud ale není zima, neuděláme nic,“ říká. Ptám se také, kolik zaměstnává lidí. „Máme jediného zaměstnance, to je moje manželka,“ reaguje a dodává, že on chodí normálně do práce. O sjezdovku a přilehlý areál se tedy stará ve volném čase. Ptám se, jak to zvládají, když je sněhu naopak dostatek. „Pokud bych započítal lyžařskou školu, kterou tady máme, provozujeme to až v šestnácti lidech. Část tvoří parta, která je tady téměř od začátku, lovit musíme také v okolí, třeba mezi lidmi, kteří to už dřív dělali jinde na horách.“

„Hnutí ANO má pořád nejvíc. Když se pak lidí zeptáš v hospodě, jestli ho někdo volil, nikdo se nepřizná. Kdo to ANO tedy volí? Vychází mi z toho důchodci, ti se mají teď dobře.“

Všichni to dělají z nadšenectví, ve svém volném čase. V tom se to nijak neliší od Němčiček, zdá se to být standardním jevem. Stáčím řeč na život v obci obecně, zajímá mě, jak se tady lidem bydlí, jaké mají nejen sportovní, ale třeba i kulturní vyžití. Kam jezdí za prací. „My se starostou říkáme, že máme šedesát akcí. Není tady ani školka, ani škola. Autobus sem ale pořád jezdí, což neplatí o všech obcích. Děti jezdí do školy autobusem. Za doktorem lidé musí také do města,“ bere si slovo místostarostka. A co třeba poštovní schránka, je v obci? „Je, jedna,“ navazuje místní štamgast, „a ještě před nějakým časem tady byla i telefonní budka. Nedávno ji ale odvezli. Ale třeba doporučená pošta chodí lidem do města.“

Co na to penzisté, jak to dělají, když musí pro dopis nebo balík do města? „Jezdí autobusem. Za tři koruny, Babiš jim dal pětasedmdesáti procentní slevu. To je pohoda. Mají kartičku,“ vysvětluje mi ten samý přísedící a dodává: „Můj táta jezdí nakupovat do města do Kauflandu. Vezme si batůžek, hůlky, je to pro něj zpestření, povyražení. Podle letáku si vždycky vypíše seznam, pěkně se oblíkne a jede. Hele, jemu je 80 roků.“ Když už padla řeč na českého premiéra, využívám situace a ptám se, koho tedy jeho otec volí. „Pokud ne sociální demokraty, pak určitě Babiše. Oni se mají teď fakt dobře. Babiš ví, koho má tlačit, a důchodci to mají tak, že musejí chodit volit.“

Na rozdíl od Němčiček tady také Babiš v parlamentních volbách v roce 2017 s přehledem vyhrál. K volbám přišlo 200 lidí, platných hlasů bylo odevzdáno 196. Z nich obdrželo hnutí ANO 69 hlasů, tedy více než 35 %. S velkým odstupem druhá byla v posledních sněmovních volbách v Přívratu SPD Tomio Okamury, svůj hlas jí zde dalo 23 lidí (11,73 %), třetí byli Piráti (21 hlasů; 10,71 %), těsně za nimi pak lidovci a STAN, které volilo shodně osmnáct lidí (9,18 %), až šestá ODS (17 hlasů; 8,67 %) a sedmá ČSSD (11 hlasů; 5,61 %). Všechny ostatní formace zde skončily pod pěti procenty, třeba komunisty v Přívratu volilo osm lidí (4,08 %), Stranu zelených tři a TOP 09 jeden. Když už je řeč o politice, zajímají mě i jiné postřehy. Jeden z nich je pozoruhodný, navíc mi ho o něco později zopakuje také starosta obce.

„Hnutí ANO má pořád nejvíc. Když se pak lidí zeptáš v hospodě, jestli ho někdo volil, nikdo se nepřizná. Kdo to ANO tedy volí? Vychází mi z toho důchodci, ti se mají teď dobře,“ uvažuje pořád ten stejný štamgast. A své si přisadí také majitel vleku: „A pokud jim tady okoukaný Kalousek nebo Fiala říkají, že to takto nejde donekonečna, že bude hůř, tak oni to nechtějí slyšet. Babiš mluví správnou jakešovskou řečí, své voliče ukecá,“ nepochybuje. Ptám se na prezidenta Miloše Zemana. „Neslyšel jsem o něm ani nepamatuju. Od koronaviru Zeman není. A pokud jde o volby, moc velký výběr nebyl, nebyla tam žádná osobnost,“ dozvídám se. A jak se vlastně v obci žije ve srovnání s obdobím před rokem 1989? „Byl jsem dítě, ale myslím, že ta vesnice je dneska hezčí, zvelebená. Práce generací je vidět. Je tady několik spolků: hasiči, myslivci, gulášovci, futsalový oddíl.“

Dopíjím, poděkuju za postřehy i milou společnost, a mířím za starostou. Jan Stránský obec vede už jedenáct let, třetí volební období, dnes mu je něco přes čtyřicet, když začínal, obec neprovozovala nic, statek, hospodu ani obchod. „Na začátek je potřeba říct, že já i Pavlína jsme neuvolnění. Oba chodíme normálně do práce, starostování děláme po práci. Takže je to všechno o tom, že vedení obce věnujeme volný čas,“ zdůrazňuje hned na začátku rozhovoru. Kromě podnikání se obec stará o silnice, chodníky, osvětlení, budovy, pozemky, zábradlí a podobně. „Jsou to všechno praktické věci. A pak jsou ty administrativní, a těch je čím dál víc. Co si v Praze vymyslí, my si tady vyžereme. Nikdo nám to tam neulehčuje.“

Co tím přesně myslí? „Tak třeba teď musíme dokládat, že nejsme ve střetu zájmů,“ kroutí hlavou starosta a každého musí napadnout absurdnost této povinnosti, obzvlášť s ohledem na monumentální střet zájmů českého premiéra. „Přestože se tím neživíme, musíme se před úřady odkopat, uvést, kolik a kde si vyděláváme a podobně,“ pozastavuje se nad současnou praxí Stránský a nenechává mě na pochybách: „No, je to o hubu. Pokud chceš pro obec něco dělat, je to o držku.“ Ptám se na poměry v obci, zajímá mě třeba nezaměstnanost. Také tady je nízká. „Je to téměř nula procent. Jsou tady třeba dva nebo tři lidi nezaměstnaní,“ říká starosta obce, která má čtyři obecní byty. Ty sociální tady ale, stejně jako sociální služby, nemají. Přesto je starosta přesvědčený, že mají vše, co obec jejich velikosti potřebuje.

„S odstupem času to hodnotím jinak, než tehdy, v daný okamžik. Kdyby mi sem Miloš Zeman chtěl přijet znova, tak asi řeknu, že nemám čas.“

Jan Stránský

„Čeká nás rekonstrukce úřadu (bývalé školy), chceme tam vybudovat také další tři byty. No a nejdůležitější bude udržet všechny služby ve funkčním stavu a postupně zase rekonstruovat majetek – hlavně budovy,“ nastiňuje plány. Zajímá mě, jak obec čelí stárnutí populace a úprku mladých do měst. „Musíme jím umět nabídnout, kde si mohou postavit dům. Těch moc nemáme. Druhá věc je poskytnout jim aspoň základní infrastrukturu: obchod, hospoda, úřad. Co je možné, to tady máme. Další věc je spojení se světem, to jsme si okolo roku 2015 vyjednali s krajem. Máme slušné autobusové spojení, lidé tak mohou jezdit do práce, děti do školy. A poslední věc je, že se v obci musí něco dít, kulturní život je u nás také pestrý. Pokud sečtu akce pro širokou veřejnost i pro místní, je to přes 36 víkendů, kdy se tady něco děje.“

Přívrat je jednou z mnoha obcí, které při svých legendárních výjezdech do regionů navštívil prezident Miloš Zeman. Stalo se tak na podzim roku 2013. Nemůžu se na to nezeptat. „S odstupem času to hodnotím jinak, než tehdy, v daný okamžik. Kdyby mi sem chtěl přijet znova, tak asi řeknu, že nemám čas,“ reaguje starosta. Ptám se, proč by návštěvu hlavy státu tentokrát odmítl. „Protože nemám rád jeho alternativní pravdy.  Alternativní pravdy jsou pro mě účelové lži. Protože neumím svým třem dětem vysvětlit, proč může prezident mluvit sprostě (navíc v televizi) a oni ne. Protože si myslím, že z východu nepřišlo nikdy nic dobrého. No a nakonec, protože nesnáším, když někdo nectí, nebo účelově přiohýbá naši ústavu.“ Tehdy, před sedmi lety to ale hodnotil jinak. Prý si říkal, že prezident jen tak do nějaké vesnice nedorazí, natož do takto malé. Bral to jako poctu.

Když už jsme u toho, stočím i s ním hovor k velké politice. Ptám se na Babiše. A dozvídám se to samé, co před chvílí od místních. „Když přijdete do hospody, u stolu vám nikdo neřekne, že ho volil. Přitom tady měl 35 procent. Lidé se stydí za to, že ho volí. Na druhou stranu třeba důchodci jsou za něj rádi, protože jim přidává peníze. Jsou podle mě jeho hlavní voličská základna,“ říká. Podle něj je Babiš ale především populista: „Teď nám přitom sebrali 35 procent z daňových příjmů. Reálně dostáváme o tuto částku méně peněz, řešíme co s tím… To, že pošle posléze 1250 Kč navíc na každého jednoho člověka, znamená, že stejně budeme o milion chudší. Takže: populismus.“ Přestože jim, tedy malým obcím, Babišova vláda sebrala peníze, nelze to brát tak, že od teď nebudou nic dělat.

„Kdybych nebyl neuvolněný, ale placený, určitě bychom nemohli provozovat to, co provozujeme. Obzvláště poté, co komunálním politikům přidali na platech. Na plný úvazek by tady starosta bral přes 40 tisíc měsíčně. Což jsou peníze za rok, za které tady postavíme slušný kus cesty, anebo osvětlení. Děláme to tudíž ve svém volnu, po práci. A peníze, které tím ušetříme, jdou do investic,“ vysvětluje mi. Tážu se ho na kooperaci obce s krajskými a státními úřady. Pokud jde o kraj, pochvaluje si dotační systémy, dle jeho slov jsou jednoduché na administrativu a efektivní co do čerpání. Komunikaci s ostatními státními institucemi považuje ale za složitou a zdlouhavou. „Spousta papírů a výsledky většinou nejasné, často překvapivé – v negativním slova smyslu.“

Zpětně vzato ho ale prý na starostování nic nepřekvapilo. „Spíše moji manželku, jak hodně tomu musím věnovat volného času… Na úkor rodiny. Vlastně nikdy nemáme volno,“ uzavírá Jan Stránský náš rozhovor. V mezičase se otevřela hospoda, míříme tedy tam. Cestou se ještě zastavíme v obecním obchůdku, na skok se také podíváme na obecní penzion. Obojí je ve skvělém stavu, místní hospoda se navíc může pyšnit perfektním a relativně velkým sálem. Úplně to vidím, plesy, veselky, akce pro děti i dospělé, různé hody nebo slavnosti. Avšak nebýt obce, byl by tady kulturní život o řád nebo dva chudší. „Přesně tak. Kdo by se o to staral. Nebyla by tady hospoda, obchod, penzion. Ostatní služby, které by měly být státní, tedy, pošta, škola, doktor, tady nejsou,“ říká mi jeden štamgast.

Podobně jako Němčičky je i Přívrat na první pohled úhledně upravenou obcí, zchátralý nebo zanedbaný domek jsem neviděl snad ani jeden. Práce tu sice až na úvazky obce není, lidé musejí dojíždět, nezdá se ale, že by si na to nějak stěžovali. Ani náznak znechucení z poměrů. I tady se lidé angažují ve spolkovém životě, dělají, co mohou, na co mají síly, a mají za smysluplné. Po dvou výjezdech první předběžný závěr: nezdá se, že by lidé začali preferovat nové protestní a populistické strany v reakci na osobně prožívanou frustraci. Aspoň ne v těch obcích, kde se lidé – většinou navzdory státu – dokáží ve svých životech zjevně zařídit. A pokud vidí, jak jim stát postupně mizí z očí, reagují aktivně, jeho služby aspoň z části přebírají na svá bedra. Je to veskrze pozitivní zpráva, mnohdy kritizovaná občanská společnost tady v jistém ohledu funguje doslova příkladně.

SDÍLET