Takřka stomilionový Vietnam eviduje k dnešnímu dni „jen“ 35 obětí covidu, zatímco v desetkrát menším Česku zemřelo s nákazou koronavirem už přes 3000 lidí. Podle předsedy Česko-vietnamské společnosti Miloše Kusého spočívá hlavní rozdíl v samotném přístupu k pandemii. „Zatímco my se snažíme chránit jedince před společností, Vietnam chrání společnost před nakaženým jedincem,“ uvedl Kusý v rozhovoru pro INFO.CZ.
Ve Vietnamu žije více než devadesát milionů lidí, tedy více než v Německu, a země přitom potvrdila k dnešnímu dni jen 1192 případů nákazy covidem a 35 úmrtí. Můžete prosím stručně vysvětlit, jak se Vietnamu zatím daří držet pandemii pod kontrolou?
Od začátku je to o úplně jiném přístupu k pandemii, než jakého jsme svědky u nás a obecně na Západě. Vietnamci už několik pandemií zažili, a proto dobře vědí, že se jedná o skutečně vážnou hrozbu, kterou není radno podceňovat. A podle toho se chovají. Jakmile se virus objevil, přistoupili k němu se vší vážností a také razancí.
Jaká konkrétní opatření přijali?
Základem není jako u nás nějaké uzavírání ekonomiky nebo zákazy vycházení, ale izolace oblastí s nákazou. A to naprosto hermeticky. Když se nákaza například objevila v milionovém městě Danang, velikostí srovnatelném s Prahou, celé město bylo hermeticky uzavřeno, až na výjimky nikdo nesměl ven ani dovnitř. A to kvůli 15 potvrzeným případům covidu, které tam, jak se spekuluje, zřejmě zavlekli ruští turisté.
Jak dlouho izolace města trvala?
Prostě do té doby než se podařilo vytrasovat všechny případy, nakažené dát do karantény a zabránit tak dalšímu šíření viru. Podobně se postupovalo i na dalších místech, kde se covid objevil. Je to velmi účinný způsob jak pandemii zastavit.
Co hrozba nákazy zvenčí?
To je další věc. Jakmile se pandemie objevila, Vietnam prakticky okamžitě uzavřel hranice a dovnitř začal pouštět a pouští i nadále pouze cizince, ochotné absolvovat čtrnáctidenní karanténu v takzvaných dezinfekčních táborech.
