Z Česka se stává úřednická diktatura, provedli u nás prasárnu, říká starosta Horního Maršova

 FOTO: Vratislav Dostál, Info.cz

Vratislav Dostál

24. 09. 2020 • 05:59
Po dvanácti letech v úřadu došel starosta Horního Maršova Pavel Mrázek k závěru, že stát přestává fungovat. „Je to čím dál horší. Člověka to udolává a vyčerpává,“ svěřuje se. Horní Maršov leží v Krkonoších a na první pohled jde o vzkvétající místo. Přesto i tady řeší své problémy. Jedním z nich je rozbujelý turismus. „Každému investorovi říkám, apartmány jsou pro nás nezajímavá věc. Říkám jim narovinu: nechceme vás, nic z vás nemáme a nečekejte jakoukoli podporu. Nechceme být turistické ghetto,“ říká Mrázek v rozhovoru, který vznikl jako součást reportáže z cyklu Česká jízda.

Starostou jste už nějakých dvanáct let, jak se vám ve funkci daří?

Je to asi jako všude. Slovo starosta je od toho, aby se staral a měl starosti. Je to práce, stále něco řešíte.

Jaká je vaše základní agenda?

Finance, rozjeté projekty, práce ve svazcích, spolcích a organizacích, řešení běžných problémů, co se událo ve vsi, propagace, e-maily, permanentní komunikace na několika stranách. Je to od všeho trochu – od Bacha po Vlacha. 

Jsme v Krkonoších, kousek od Pece pod Sněžkou. Počítám, že fungujete převážně na turismu…

Dřív obec fungovala hlavně na textilním a dřevařském průmyslu, dneska je to samozřejmě turistický ruch.

Celou reportáž z Horního Maršova čtěte zde >>>

Jak je to tady s prací?

Lidi hodně dojíždí: Trutnov, případně Pec pod Sněžkou, anebo Dvůr Králové. Tady je to hlavně o rodinných nebo menších penzionech. Několik lidí pracuje na úřadě, je tady škola, sídlo územního pracoviště Správy KRNAP (Krkonošský národní park - pozn. redakce).

Co děláte pro to, aby obec nestárla?

Pravda je, že stárneme. Jako obec máme objekty, ve kterých je sedmdesát nájemních bytů. Prioritu mají vždycky trvale žijící lidé v Horním Maršově. Nejsou tam komerční nájmy, preferujeme například rodiny s dětmi. Velký problém máme ale s tím, že s ohledem na terén nemáme v podstatě kde stavět. Jsme v údolí, sevřeni stráněmi, které jsou většinou neobyvatelné. Je tady absence rozvojových ploch, a také návaznost na národní park. 

A problém je také nehotelový turismus. Je tady spousta chalup, které se pronajímají turistům, trvale v nich ale nikdo nežije. Třeba jedno údolí je poseto chalupami, ale trvale žijících je tam jen dvacet lidí. Někdo zemře, lidi koupí chalupu a hned ji předělají na apartmány, víkend house, roubenku k pronájmu. V bývalé nemocnici je třeba čtyřiadvacet bytů na pronájem. Je toho čím dál víc.

Je to ještě v únosné míře?

Snažíme se. Na férovku každému investorovi říkám, apartmány jsou pro nás nezajímavá věc. Říkám jim narovinu: nechceme vás, nic z vás nemáme a nečekejte jakoukoli podporu. Nechceme být turistické ghetto, potřebujeme trvale žijící obyvatele. Už proto, že naše směřování není na kolotoče, atrakce a tzv. tvrdý turismus. Jsme především komunita, která chce dobře, udržitelně žít, a dovedeme se i společně bavit. Přitom je fakt, že tady chce hodně lidí bydlet, je tady klid. Co pro to můžeme udělat, je, že nabízíme startovací byty, nákladové nájemné.

A ty byty jsou kde? V činžovních domech?

Jsou to bytovky – šestibytovky, čtyřbytovky. Pak se samozřejmě snažíme, aby tady děti měly dobrou základní školu. I tady se ale potýkáme s úbytkem dětí, takže na ní jako obec doplácíme. U školy máme školku, mateřské centrum a další infrastrukturu. Ještě pořád tady máme dětského doktora. Jedno ale souvisí s druhým, pokud chcete zázemí, musíte ho mít pro koho budovat. 

Co děti a jejich možnosti trávit volný čas? Je tady třeba fotbalový oddíl?

V naší obci funguje oddíl TJ Jiskra Horní Maršov. Máme přípravku pro mladé fotbalisty, dospělí hrají i soutěž. Na našem fotbalovém hřišti trénují i vrcholoví fotbalisté, například z Mladé Boleslavi. I Slavie tu trénovala. Funguje oddíl mladých hasičů, kteří soutěží v požárním sportu. Pod obcí provozujeme tělocvičnu, kde se hraje florbal, volejbal, pořádáme tady běh do vrchu, v rámci svazku obcí Východní Krkonoše taky cyklomaraton. Letos startoval i Roman Kreuziger. Obecně myslím, že na hobby úrovni je tady sportovní vyžití velmi slušné.

Co zubař, je tady?

Zubaře nemáme, o toho jsme už přišli. A paní dětská doktorka je hluboko v penzijním věku, až skončí, nebudeme mít ani dětského lékaře. Ale praktické lékaře, ty tady ještě stále máme - dva. Jeden to kombinuje s Jánskými Lázněmi, druhý se Žacléřem a Pecí pod Sněžkou.

Nemocnici máte jak daleko?

Patnáct minut. 

A co veřejná doprava?

Není to ideální, to říkat nebudu. Škola nám třeba musí kvůli autobusům z Trutnova začínat o půl hodiny dřív. Na druhou stranu jsme na ose spojení Trutnov – Pec pod Sněžkou, což znamená, že ty spoje tady jsou a není jich málo. S jinými podobně velkými obcemi se to myslím nedá ani srovnat. Vlastně lze říct, že na poměry v České republice máme autobusové spojení parádní. V zimních měsících tady navíc fungují skibusy, v létě cyklobusy.

Pokud jsme probrali ty nejmladší, řekněte mi, co děláte naopak pro ty nejstarší? 

Máme jeden objekt s jedenácti malometrážními byty a výtahem. Dříve to byl dům s pečovatelskou službou, od roku 2009 máme smlouvu s terénní pečovatelskou službou. To znamená, že nejsou permanentně v tom domě, kdykoli si je ale můžete zavolat a oni přijedou. Část nákladů přitom hradí obec. 

To je jedna věc, tady začíná institucionální sociální péče, k tomu je třeba připočíst, že jsme z bývalé školky udělali šest bytů, z toho tři komplet bezbariérové, v podstatě jsou to se státní dotací vybudované pečovatelské byty. Obecně ale musím říct, že se tady ještě pořád hodně drží tradice, že se lidé o své rodiče a prarodiče starají v rámci rodiny.

Jak fungujete na zastupitelstvu, hádáte se?

Myslím, že ne, jsme konsenzuální. Ne že by všichni tleskali, když s něčím přijde starosta, snažím se ale vždycky najít nějakou shodu. A většinou se to podaří. Pokud teda není před volbami. A musím říct, že naposledy tady byly dvě kandidátky a ta naše obdržela dvanáct mandátů z patnácti. Před těmi dvanácti lety jsme měli kandidátek pět. Neznamená to, že se vždy shodneme nebo že nejsou jiné názory a pohledy na věc. Celkově ale platí, že princip tady je hledání toho dobrého pro obec.

Sledujete vysokou politiku?

Pokud si udělám lehkou večeři, takže se mi neudělá nevolno, tak sleduju. Málo, hodně málo. 

A jak byste ji okomentoval?

Bordel na kolečkách. Je to hra. Je to profese, kterou musí někdo umět. Nerozumím jí úplně. Co má ale dopad na nás, je to, že postupně – za ty roky, co tady jsem – přestává fungovat stát. Je to čím dál horší. Člověka to udolává a vyčerpává. Do úrovně kraje se člověk domluví, jakmile jde ale o stát, dře to. Pokud to funguje, jsou to výjimky, díky konkrétním lidem.

V jakém slova smyslu?

Uvedu příklad: hlavní silnice. Ta je krajská. Úpravu kolem ní, světla a podobně, to jsme dělali my. Z dotací. Je potřeba udělat závěrečné vypořádání včetně majetkového. Bez problémů s krajem, ale také se soukromníky. Dneska je rok 2020, čtyři roky mi trvalo, než jsem se domluvil se státní institucí. Rok to tam třeba leželo a nikdo se tím nezabýval. Konkrétně jde o ŘSD (Ředitelství silnic a dálnic ČR – pozn. redakce). Úřady pro administraci dotací. Pokud po nás něco chtějí, máme na to pět dní, pokud něco řešíme a chceme my po nich, rok a půl se nic neděje. Náš stát se stává státem úřednické diktatury.

Anebo jiný příklad: řešíme koronavirovou pandemii. Tady to jsou všechno živnostníci, penziony, hospody. Vše bylo celkem dlouho zavřené. Otevřely, neuběhl ani měsíc a vlítla na ně Česká obchodní inspekce. Vzali holku, které bylo 17, perfektně ji nastrojili, každý by jí hádal nejmíň 25. Prošla vesnicí a pět podniků do toho spadlo. Vůbec nikoho z nich nenapadlo, že je to léčka. 

Takovou prasárnu udělal stát, hledám teď právníka, který by to zpracoval. Uvažuju, že na ně podáme trestní oznámení. Byla to šikana. A je otázka, zda to má na svědomí stát, anebo zda jde o magory, kterým prostě ruplo v „bedně“. V každém případě je to naprosto šílený. Chvilku potom, co ty podniky otevřely, na ně takto nastoupí. Bral bych to, kdyby vzali figuranta, kterému by nikdo nenalil, ale toto byla past, ty podniky vyloženě neměly šanci. 

Co říkáte na Miloše Zemana?

Tak, musíme to přežít. Osobně to beru tak, že současných osm let nemáme prezidenta. Prezidenta se snažím nesledovat, nemám na to žaludek.

Co vás vlastně jako obec nejvíc trápí?

Podfinancování. A pak to, kolik úsilí musíme vynaložit na narovnání špatných nápadů. 

Co tím myslíte?

Uvedu příklad: teď se hodně mluví o novele stavebního zákona. A první verze, kterou pustilo ministerstvo, byl neuvěřitelný paskvil. Neumíte si představit, kolik úsilí, jednání a připomínek jsme museli dávat, aby se to aspoň trochu narovnalo. Nakonec je přece jen jistá šance, že by to aspoň teoreticky mohlo fungovat. Byl to ale neskutečný boj ze strany Svazu měst a obcí České republiky. A to jenom proto, že tam někdo na ministerstvu nedělal dobře svoji práci. 

S tím souvisí další věc: všechno to strašně dlouho trvá. Ty státní mechanismy nejsou efektivní. Můžu se vrátit k naší hlavní silnici. Že ji budeme opravovat, jsme se rozhodli už v roce 2012, dokončíme to možná v roce 2020. To je strašný přece. Všechno je na dlouhé lokte. 

Budete kandidovat i v příštích volbách?

Nevím.

Co bude tím rozhodujícím faktorem, na základě kterého se budete rozhodovat?

Můj zdravotní stav, před pěti lety jsem si pořídil infarkt. Je to taky o věku, pokud mám něco změnit, musí to být teď.

SDÍLET