Po dvanácti letech v úřadu došel starosta Horního Maršova Pavel Mrázek k závěru, že stát přestává fungovat. „Je to čím dál horší. Člověka to udolává a vyčerpává,“ svěřuje se. Horní Maršov leží v Krkonoších a na první pohled jde o vzkvétající místo. Přesto i tady řeší své problémy. Jedním z nich je rozbujelý turismus. „Každému investorovi říkám, apartmány jsou pro nás nezajímavá věc. Říkám jim narovinu: nechceme vás, nic z vás nemáme a nečekejte jakoukoli podporu. Nechceme být turistické ghetto,“ říká Mrázek v rozhovoru, který vznikl jako součást reportáže z cyklu Česká jízda.
Starostou jste už nějakých dvanáct let, jak se vám ve funkci daří?
Je to asi jako všude. Slovo starosta je od toho, aby se staral a měl starosti. Je to práce, stále něco řešíte.
Jaká je vaše základní agenda?
Finance, rozjeté projekty, práce ve svazcích, spolcích a organizacích, řešení běžných problémů, co se událo ve vsi, propagace, e-maily, permanentní komunikace na několika stranách. Je to od všeho trochu – od Bacha po Vlacha.
Jsme v Krkonoších, kousek od Pece pod Sněžkou. Počítám, že fungujete převážně na turismu…
Dřív obec fungovala hlavně na textilním a dřevařském průmyslu, dneska je to samozřejmě turistický ruch.
Celou reportáž z Horního Maršova čtěte zde >>>
Jak je to tady s prací?
Lidi hodně dojíždí: Trutnov, případně Pec pod Sněžkou, anebo Dvůr Králové. Tady je to hlavně o rodinných nebo menších penzionech. Několik lidí pracuje na úřadě, je tady škola, sídlo územního pracoviště Správy KRNAP (Krkonošský národní park - pozn. redakce).
Co děláte pro to, aby obec nestárla?
Pravda je, že stárneme. Jako obec máme objekty, ve kterých je sedmdesát nájemních bytů. Prioritu mají vždycky trvale žijící lidé v Horním Maršově. Nejsou tam komerční nájmy, preferujeme například rodiny s dětmi. Velký problém máme ale s tím, že s ohledem na terén nemáme v podstatě kde stavět. Jsme v údolí, sevřeni stráněmi, které jsou většinou neobyvatelné. Je tady absence rozvojových ploch, a také návaznost na národní park.
A problém je také nehotelový turismus. Je tady spousta chalup, které se pronajímají turistům, trvale v nich ale nikdo nežije. Třeba jedno údolí je poseto chalupami, ale trvale žijících je tam jen dvacet lidí. Někdo zemře, lidi koupí chalupu a hned ji předělají na apartmány, víkend house, roubenku k pronájmu. V bývalé nemocnici je třeba čtyřiadvacet bytů na pronájem. Je toho čím dál víc.
