Zástupce WHO: v Česku se mylně interpretuje úmrtí „s“ a „na“ covid

28. 11. 2020 • 12:00
V České republice není problémem věrohodnost dat o covidu, ale spíše výklad toho, co ta data vlastně znamenají. Říká to v rozhovoru s INFO.CZ Srdan Matic, ředitel zastoupení Světové zdravotnické organizace (WHO) v Praze.

Dokonce i někteří lékaři v Česku zpochybňují data, která vláda předkládá lidem jako výsledek boje s pandemií koronaviru. Můžeme podle vás těmto datům důvěřovat?

Jednoznačně. Pokud jde o sběr statistických dat ve zdravotnictví nejen ke covidu, patří Česká republika určitě ke světové špičce. Shromažďování informací o průběhu pandemie, infikovaných lidech a počtu úmrtí tady probíhá velmi pečlivě, sofistikovaně, neexistuje jediný důvod tyto informace v nějakém obecném měřítku zpochybňovat.

Jak je to ale s mezinárodním srovnáním? Někteří odborníci tvrdí, že nelze úplně srovnávat například 340 zemřelých na covid ve Finsku s více než 7000 mrtvými v Česku. A to zkrátka proto, že Finové do statistiky možná nezapočítávají  všechna úmrtí s covidem, zatímco my započítáváme úplně každého. Mohou tato mezinárodní srovnání zkreslovat právě rozdílné pohledy na bezprostřední příčinu úmrtí infikovaného?

To bych neřekl. Všechny země OECD používají při sběru dat o infikovaných a zemřelých stejné metody. Rozhodně tedy nelze mluvit o tom, že až řádový rozdíl v počtu mrtvých je způsoben rozdílností používaných statistických postupů. Taky si ale musíme uvědomit, že se nejedná o žádný sportovní závod, v němž rozhoduje lepší skóre. Ta data musíme brat v kontextu specifik jednotlivých zemí. 

Dobře, ale ministerstvo zdravotnictví ve středu zveřejnilo statistiku, kolik lidí v Česku zemřelo takzvaně „s covidem“ a kolik „na covid“. I tohle dělení  je podle vás ve všech zemích stejné?

To je právě otázka výkladu dat, která jsou podle mého názoru v Česku někdy vykládána trochu jinak, než by měla. V tom vidím směrem v informování veřejnosti mnohem větší problém než spekulace o věrohodnosti předložené statistiky. 

Jak tomu mám rozumět? Můžete být konkrétnější?

Ministr zdravotnictví Jan Blatný správně a přesně představil studii, podle níž v prvním pololetí nastalo úmrtí v přímé souvislosti s covidem u 27 % pacientů, dalších 64 % zemřelo podle něj kvůli kombinaci koronaviru a dalších přidružených chorob.Ve druhé polovině roku byla podle ministra nákaza bezprostřední příčinou smrti u 36 % osob, u 57 % to byla znovu kombinace příčin. Některá média z toho okamžitě vyčetla a zveřejnila zprávu, že covid vlastně není tak nebezpečný, protože přímo usmrtil jen třetinu zemřelých s infekcí, zbytek by zemřel stejně i bez covidu.

A není to tak? Jak byste studii, prezentovanou ministrem Blatným, interpretoval vy?

Podle všeobecně uznávaných standardů WHO nemůžete u covidu říci, že lidé, kteří se jím nakazili a přitom měli i jiné zdravotní potíže, na něj vlastně nezemřeli. Tak to není. Ano, je pravda, že někdo, kdo měl zároveň cukrovku, nádorové či jiné onemocnění, by třeba své nemoci podlehl i bez covidu. Otázkou je ovšem kdy. Někdo by bez infekce covidem mohl žít déle od den, někdo o měsíc, jiný třeba o rok a jiný o 20 let. To už nikdo nezjistí. V každém případě je jisté, že infekce způsobila řetězec událostí, vedoucích k smrti. V těchto případech tedy jde o smrt způsobenou covidem 19.

Znovu se ale ptám, jak konkrétně by měl tedy Blatný popsat výsledky studie o příčinách úmrtí na covid?

Podle mě tak, že nákaza covidem byla za první pololetí příčinou úmrtí u 93 % a ve druhé (zatím) u 91 % zemřelých s touto infekcí. Tak jsem to jasně pochopil z prezentace ministra Blatného. Menší část z těchto zemřelých měla jen covid-19, ale ostatní měli další nemoci, které přispěly k fatálnímu řetězci událostí, vedoucích ke smrti.  Ale ta hlavní příčina byl covid-19. Znovu říkám: ano, tito lidé by opravdu zemřeli, otázkou je kdy.

Dobře, ale jestliže mluvíme o 93 % zemřelých na covid, jak se hodnotí příčina úmrtí u toho zbytku?

Ano, v tomto případě, tedy u těch zbylých šesti až sedmi procent, můžeme opravdu dát tu předložku „s“. Jedná se totiž například o lidi, kteří náhle zemřeli na infarkt nebo na mozkovou mrtvici, případně mohli třeba podlehnout zraněním z autonehody. U nich to „s“ sedí, protože nákaza covidem u nich v žádném případě nemohla přispět ke smrti. U těch zbývajících se to ale říci rozhodně nedá.

Znáte ještě někaý jiný příklad, kdy podle se podle vás data o covidu v Česku mylně interpretují?

Hlavní problém zůstává v tom, že odborníci někdy nedávají ke zveřejněným datům jasná a srozumitelná prohlášení. To se děje všude na světě, nejen v Česku. Tyto zkrácené nebo nesrozumitelné interpretace ale mohou mít vážné důsledky. Ministr Blatný hovořil také o další důležité skutečnosti, a sice o tom, že letos se oproti průměru zvýšila i úmrtnost na další nemoci. Varoval před přerušením pravidelných lékařských prohlídek a služeb z důvodu pandemie. I tyto informace se ale dají číst dvěma způsoby.

Jakými?

Lidé mohou mít dojem, že covid není přímou příčinou zvýšeného počtu úmrtí, že za ním stojí spíše strach z covidu. A že kdybychom s covidem tolik nebojovali a nevyděsili lidi, pak by jich tolik možná nezemřelo. Ale to je naprostý nesmysl. Dokonce i ta úmrtí, k nimž například během pandemie přispěla snížená prevence nebo léčba jiných nemocí, jsou přímým důsledkem pandemie, která není udržována pod kontrolou. Není tomu rozhodně naopak. Pokud bychom nekontrolovali šíření koronaviru, počet úmrtí by byl mnohem vyšší.

Česko může být pro další státy vzorem

Česko bylo nedávno v mezinárodním žebříčku v počtu úmrtí na 100 000 obyvatel prakticky nejhorší na světě. Skutečně jsme WHO považováni za zemi, která na podzim totálně selhala v boji proti covidu?

Česko zaznamenalo v říjnu a listopadu velmi vážný nárůst počtu  nových infekcí a úmrtí na ně. Tato čísla je však třeba chápat v určitém časovém rámci. V České republice začala druhá vlna pandemie dříve než v jiných zemích a tomu odpovídá i počet infekcí a úmrtí. Země jako Chorvatsko, Rakousko, Německo a mnoho dalších začínají pociťovat druhou vlnu o něco později. A tomu také odpovídá i pozdější dopad na množství infekcí a zemřelých. Způsob, jak jednotlivé země řeší pandemii z hlediska počtu úmrtí na obyvatele, lze hodnotit až se zpožděním. Některé země jsou dnes z hlediska šíření nemoci mnohem horší než Česko. Ministr Blatný ukázal aktuální čísla, podle nichž je dnes Česko průměrné.

Už se dnes se ale dá přece říci, zda z pohledu WHO Česko udělalo při druhé vlně nějaké zásadní chyby. Nebo ne?

Česká vláda zejména v posledních dvou měsících udělala v boji s covidem hodně práce, i příchod ministra Blatného podle mě znamenal nový impuls a přínos. Kabinet se začal orientovat podle skutečně vědeckých důkazů toho, jakou hrozbu pandemie představuje a co proti ní může fungovat. A přijal řadu důležitých opatření, která skutečně zabrala. Systém PES je promyšlený a snadno pochopitelný, založený na vztahu mezi vědeckými důkazy a politickými rozhodnutími. Česko může být v tomto smyslu vzorem pro mnoho dalších států.

Čili říkáte, že Česko sice podcenilo covid a umožnilo tak nástup druhé vlny infekce, když už ale druhá vlna začala, udělala vláda maximum možného, aby její následky zmírnila. Rozumím tomu dobře? 

Ne, to neříkám.  Říkám, že vláda přijala opatření, která fungovala v posledních několika měsících. Důkazem jsou evidentně klesající čísla šíření nákazy. Na rozdíl od jiných zemí, postižených druhou vlnou, přitom nepřijala ten nejtvrdší lockdown, ale poměrně sofistikovaný soubor několika mírnějších restrikcí. A ty skutečně zabraly, čísla hovoří jednoznačně. Představa o tom, že nákaza začala mizet sama, je mylná. Bez opatření, přijatých vládou, by ke zlepšení nedošlo. 

Jinými slovy tvrdíte, že Česko by přes vysoký počet úmrtí na obyvatele mohlo být v něčem pro jiné země vzorem?

Ano. Minimálně v tom, jak ten rapidní nárůst druhé vlny infekce nakonec dokázalo (alespoň prozatím) zvládnout. Dnes se skutečně i některé jiné země, které se začaly s druhou vlnou potýkat později, poohlížejí po českém příkladu. To je fakt. Česku se také podařilo zachovat funkce nemocničního systému a zajistit jeho dostatečnou kapacitu. Každému byla poskytnuta lékařská péče, kterou potřeboval.

Stále ale hovoříme o srovnání mezi evropskými zeměmi. Neměli bychom se ale spíš srovnávat se státy jihovýchodní Asie a Oceánie, kde je počet zemřelých řádově nižší než v Česku? Například ve stomilionovém Vietnamu zemřelo jen 35 osob. Někteří čeští odborníci a politici však tvrdí, že nelze aplikovat asijskou disciplínu na evropské poměry. Jak to vidíte vy?

Je zřejmé,  že každá země má jiné podmínky a předpoklady pro boj s pandemií. Některé státy jihovýchodní Asie a Oceánie, včetně Austrálie a Nového Zélandu, jsou na tom z hlediska ochrany zdraví a života před následky pandemie docela dobře. Je proto důležité, aby se všechny země poučily z pozitivních příkladů v zahraničí. To je take důvod, proč je v boji s pandemií důležitá mezinárodní spolupráce.

V čem ale podle vás spočívá hlavní sdělení asijského a oceánského úspěchu v boji s pandemií?

Stručně řečeno v tom, že tyto země začaly s novým koronavirem bojovat velmi energicky od samého počátku. V krátkodobém horizontu přijaly taková omezující opatření, aby zastavily infekci v počátcích a zabránily jejímu šíření.  A teprve potom se opatření u nich velmi pomalu uvolňovala. Ve většině zemí v Evropě a Americe došlo ve snaze nepoškodit ekonomiku na jaře ke krátkému období přísných opatření, po nichž ale následovala výrazně slabší omezení. Mnoho států se pokusilo spojit zdravotní cíle s potřebou udržovat ekonomiku co nejaktivnější, přičemž to bylo považováno za snahu naplnit dva protichlůdné cíle. Takové pokusy a omyly ukazují, že včasné a silné jednání má z hlediska kontroly pandemie lepší výsledky a že je z dlouhodobého hlediska výhodnější i ekonomicky. Bez zdravých lidí neexistuje zdravá ekonomika. To musíme uznat. A možná se tím i v budoucnu inspirovat.