Velmi rozporuplné reakce vyvolala přehnaná opatrnost Big Tech firem, jako je Meta či Google, vůči ruské agresi na Ukrajině. Zatímco řada jiných nadnárodních společností počínání Kremlu odsoudila a svůj byznys z Ruska stáhla, reakce zejména Googlu byla vnímána jako nedostatečná. S tím částečně souhlasí i tuzemský mediální analytik Josef Šlerka. „Prostor, jak se může Big Tech ještě vymezit proti ruské agresi, je poměrně velký. Třeba v tom, že ke globálnímu utlumení hlavních ruských propagandistických kanálů Russia Today a Sputnik News vůbec nedošlo – ty kanály jsou utlumené pouze v Evropě, nikoliv na celém světě,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ sémiotik a mediální odborník. Šlerka však zároveň odkazuje na to, že v centrálách v Silicon Valley uvažují manažeři jiným způsobem a berou v úvahu více faktorů. „Big Tech nyní stále řeší, jak se k tomu postavit – a osobně si myslím, že je to jeho současná noční můra,“ dodává vedoucí Studia nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Měly by se velké technologické firmy, jako je Google či Meta, více a rezolutněji angažovat ve válce o Ukrajinu?
Začnu zeširoka, protože odpověď má více rovin. U velkých sociálních sítí, jako je Facebook, nastala v posledních deseti letech poměrně výrazná změna. Během egyptské revoluce v roce 2011 byla tato sociální síť, řečeno s nadsázkou, téměř navržená na Nobelovu cenu míru; Facebook byl téměř synonymem přicházejících apoštolů svobody. V průběhu dalších let však byly sociální sítě stále více osočované z blízké spolupráce s diktátorskými režimy po celém světě a z toho, že jim jdou na ruku – a nyní jsme se tak dostali do situace, kdy jsou tyto platformy sice definitivně dospělé, ovšem nikdo si už od nich neslibuje nějakou velkou sociální revoluci.
Což je téma propojené s identitou těchto platforem.
To je druhá věc. Sociální sítě, a v širším smyslu Big Tech společnosti jako FAANG (Facebook, Amazon, Apple, Netflix a Google), chtějí na jedné straně vydělávat peníze na globalizaci a být skutečně globálními firmami, ale na druhé straně si nechtějí vybírat strany a dostat se do role svébytných geopolitických hráčů. A to nejde, jak se nyní ukázalo: Západ od těchto firem poměrně logicky očekává, že pokud žijí z globálních peněz, je třeba, aby měly i globální odpovědnost.
Big Tech nyní řeší, jak se k tomu postavit – a osobně si myslím, že je to jeho současná noční můra. Ruský trh totiž pro tyto firmy není z pohledu peněz zase tak malý, aby jej mohly jednoduše odepsat, do toho ruská invaze přichází v době, kdy finanční výhledy těchto firem nejsou úplně nejstabilnější. I proto se Big Tech snažil začátek ruské agrese jakoby promlčet – chtěl počkat, co se bude dít, a posléze reagovat se zpožděním.
Není to nelogická strategie: v podobných konfliktech v minulosti, například během ruské války s Gruzií, se z pohledu těchto firem vlastně nic moc nedělo. Nyní se ale děje, na Západě se zvedl skutečně velký odpor proti ruské invazi a zároveň z Ruska přišel tlak, aby tyto firmy stále více vyhovovaly požadavkům Kremlu. Výsledkem je, že Big Tech byl nakonec dotlačený do toho, aby se začal chovat odpovědně.
I když pomineme zpoždění, které měl Big Tech, primárně Meta a Google, oproti řadě jiných firem, jsou přijatá opatření dostatečná?
Za mě je prostor, jak se může Big Tech ještě vymezit proti ruské agresi, poměrně velký. Například v tom, že ke globálnímu utlumení hlavních ruských propagandistických kanálů Russia Today a Sputnik News vůbec nedošlo – tyto kanály jsou utlumené pouze v Evropě, nikoliv na celém světě. K tomu si dokážu představit třeba i to, že firmy jako Apple mohou uvažovat o odepření stahování aktualizací z App Storu, což by znamenalo zásadní omezení řady služeb v Rusku. Vidíme ale, že firmy postupně přitlačují už i jinak. Kupříkladu Amazon oznámil, že nebude registrovat nové klienty z Ruska a Běloruska, čili se ukazuje, že prostoru k postupné eskalaci je ještě dost.
Tomu se však Big Tech zatím brání.
A to je ta komplikace. Je fakt, že Big Tech firmy se v posledních letech výrazně brání tomu, aby je společnost vnímala jako svébytné mediální domy s vlastní editoriální politikou. Namísto toho tvrdí, že jsou nezávislými platformami, poskytovatelem, který jen vede dráty k šíření obsahu.
Důvod je prostý a jsem přesvědčený, že tuto obavu Big Tech ve svých centrálách nyní intenzivně řeší: Ve chvíli, kdy by tyto firmy přistoupily na přijetí editoriální politiky, bude ji po nich společnost vyžadovat i v dalších oblastech a tématech.
