Když osudové výstřely usmrtily 22. listopadu 1963 v texaském Dallasu pětatřicátého prezidenta Spojených států Johna Fitzgeralda Kennedyho, stal krátce poté se novou hlavou státu jeho viceprezident, rovněž demokrat Lyndon Baines Johnson (LBJ; 1908–1973; v úřadu 1963–1969), jenž se v následujících letech pokusil realizovat dost možná nejambicióznější reformu americké společnosti ve 20. a 21. století vůbec (projekt tzv. Velké společnosti – The Great Society). Nakonec ale jeho kariéru i pověst schopného politického vůdce zničily rasové a generační bouře, které ve druhé polovině šedesátých let doslova devastovaly „Ameriku“, podobně jako nenáviděná válka ve Vietnamu. Právě proto je Johnson, do značné míry po právu, označován za jednu z nejtragičtějších postav moderních amerických dějin.
Johnsonovy životní osudy se lišily od jeho předchůdce v Bílém domě, jak jen mohly. Zatímco „Jack“ Kennedy se narodil „se stříbrnou lžičkou v ústech”, v bohaté, vlivné a kultivované rodině na východním pobřeží země, v prostředí, jež ho takřka předurčovalo k excelentní politické kariéře, LBJ (*27. srpna 1908) pocházel ze zbožné, skromné rodiny, jež farmařila nedaleko texaského Stonewallu, kde také, tentokrát už na svém velkém ranči, o necelých pětašedesát let později zemřel. Johnsonovo vzdělání odpovídalo jeho původu (Southwest Texas State Teachers College, dnešní Texas State University v San Marcosu), stejně jako rozhled, který jako mladý muž získal. Politika ho přitahovala od dětství. Vzhledem k době, v níž dospíval, není žádným překvapením, že se stal vášnivým stoupencem prezidenta Franklina D. Roosevelta (1933–1945), díky němuž stanul roku 1935 v čele texaské National Youth Administration, organizace, jež měla pomáhat mladým lidem ohroženým Velkou hospodářskou krizí. Odtud už byl do velké politiky jenom krok.
Ještě před válkou, v roce 1937, se Johnsonovi podařilo uspět ve volbách do Sněmovny reprezentantů, a třebaže o čtyři roky později jeho vzestup zastavila těsná porážka v boji o Senát s texaským guvernérem Wilbertem Leem „Pappym“ O᾿Danielem, nepochyboval ani na okamžik o tom, že jde jen o dílčí neúspěch. Za války sloužil jak v USA, tak v Pacifiku, a po návratu se zapojil do práce v Kongresu, kde krůček za krůčkem získával zkušenosti i spojence a čekal na příležitost. Ta nakonec přišla roku 1948, kdy vyhrál zřejmě nejdramatičtější a nejtěsnější volby do Senátu v historii; „slavným poraženým“ o pouhých 87 z 988 295 hlasů byl bývalý texaský guvernér Coke Robert Stevenson. LBJ ve volbách poprvé projevil neobyčejnou dravost, bezohlednost i politický talent, třebaže to byl jiný talent, než jakým disponoval jeho budoucí protihráč a šéf John Fitzgerald Kennedy. Právě jako senátor, mimo jiné jako vůdce demokratické menšiny a poté i většiny na Kapitolu, si Johnson získal vynikající renomé, jež ho provázelo až do konce života, tj. pověst nejlepšího znalce a nejefektivnějšího vyjednavače v moderních dějinách této instituce. Cesta k boji o Bílý dům byla otevřená.
