Rakouský kabinet spolu se zavedením celostátního lockdownu oznámil, že od 1. února v zemi zřejmě zavede povinné očkování proti covidu-19. Mnozí epidemiologové jsou z toho spíše rozpačití. Povinnost totiž musí někdo vymáhat a představa lidí, přiváděných násilím do očkovacích center, je iluzorní. Najdou se ale i ti, kteří rakouské vládu za její rozhodnutí chválí.
Plán na povinné očkování proti covidu spustil zejména v Rakousku a Německu, ale i v jiných zemích, doslova smršť nejrůznějších analýz a výkladů, zda je takový krok právně obhajitelný. A velkou roli v těchto úvahách hrají i Češi.
Argumenty, kterými Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku posoudil letos na jaře stížnost českých odpíračů očkování, by se měly podle některých názorů stát základem obhajoby případné povinné vakcinace proti covidu. Soudci tehdy rozhodovali o stížnosti českých rodičů, kteří nesouhlasí s povinným očkováním svých dětí před nástupem do mateřské školky. A dospěli k závěru, že Česká republika uzákoněním povinnosti vakcinace proti některým nemocem žádná lidská práva neporušuje. Podle soudu „Česko svým rozhodnutím vyžadovat očkování dětí prosazuje legitimní zájmy ochrany zdraví a práv ostatních lidí“.
Právě tento rozsudek teď citují některá rakouská a německá média v komentářích o překvapivém kroku rakouské vlády. Nejde ale jen o to, že by rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva mohlo podpořit i zavedení povinnosti covidové vakcinace. Znění rozsudku totiž může paradoxně stejně dobře posloužit i těm, kteří tvrdí, že povinné očkování je sice možná smyslupné, ale v mnoha případech prakticky nevymahatelné.
