Kdo sledoval projev Vladimira Putina u příležitosti oslav konce druhé světové války, které Rusko standardně pořádá 9. května, musel dojít k závěru, že prakticky nic zásadního neřekl. I ruští komentátoři byli překvapení z toho, že projev byl šedivý, nudný, bez nějaké výrazné teze v podobě mobilizace či alespoň hodnocení probíhajících bojů. Putin se tak vyhnul prakticky všemu, co by mělo nějakou vyšší informační hodnotu a přednesl spíše rituální projev. Objevilo se v něm i poměrně hodně pro západního pozorovatele nelogických tvrzení, která ale ruskému publiku zpracovanému kremelskou propagandou smysl dávají.
Ruský prezident zopakoval standardní teze o tom, že se Rusko musí bránit, respektive brání, útoku ze strany Západu. Podle Putina byla na Ukrajině zakládána vojenská infrastruktura s cílem útoku na Rusko. Není opět úplně jasné, jak by NATO, které mělo problémy se domluvit i na dodávkách zbraní Ukrajině (německý či francouzský liknavý postoj byl propírán už mnohokrát) došlo ke shodě v něčem tak gigantickém a nelogickém, jako je útok proti Rusku. Mluvil přitom o „historicky ruských územích“, čímž měl nejspíš na mysli Donbas a Krym.
Pokud už pomineme fakt, že i z hlediska logiky by podobný útok ze strany Ukrajiny prostě nedával nejmenší smysl vzhledem k poměru sil (Ukrajina měla v oblasti Donbasu cca 50 tisíc vojáků, Rusko jich nashromáždilo od léta 2021 na ukrajinských hranicích asi 150 tisíc), je nutné si všimnout i toho, že mezi historicky ruské země řadí Putin i třeba Kyjev či Charkov. Není asi příliš těžké domýšlet, že pokud by současná válka skončila deklarovaným rozšířením tzv. DNR a LNR do administrativních hranic Doněcké a Luhanské oblasti, Putinovo, potažmo ruské snažení by i v budoucnosti zahrnovalo Kyjev a Charkov.
