Před pár dny proběhla internetem vyjádření šéfa wagnerovců Jevgenije Prigožina ohledně situace na Ukrajině. Jen člověk naprosto neznalý věci si mohl nevšimnout, že jeho výroky nejsou v souladu s oficiální propagandou tak, jak ji šíří Kreml. Prigožin, jehož veřejné výroky jsou téměř vždy barvitou směsicí arogance, sarkasmu, kriminálnického žargonu a kdo ví čeho ještě, s brutální jednoduchostí pojmenoval část nesmyslů ruské propagandy.
A co konkrétně vzbudilo takové pozdvižení? Prigožin poměrně natvrdo sdělil, že na Ukrajině žádné nacisty nepotkal a že velmi pochybuje, že tam vůbec nějací jsou. Také rezolutně odmítl oblíbenou a neustále Kremlem omílanou verzi o tom, že Rusko vlastně nebojuje s Ukrajinou, ale s celým NATO. Prigožin suše sdělil, že Rusko bojuje s Ukrajinou, která dostává vojenskou výstroj a výzbroj od NATO. Navíc se podivil, že představitelé ruské armády a vůbec lidé sedící v Kremlu nečekali, že NATO nebude jen tak na jejich vojenské dobrodružství proti sousední zemi v klidu koukat.
Jeho slova mohou znít velmi překvapivě, ale v kontextu minulých výroků se jeví přeci jen jinak. Jevgenij Prigožin se nejednou ohrazoval proti přehnaně optimistickým výlevům ruské propagandy, která Ukrajince líčí jako zbabělce, kteří utíkají, sotva Rusy vidí. Mluví o nich naopak s respektem jako o kvalitních a odhodlaných bojovnících, kteří nenechají jeho jednotkám ani metr zadarmo. Pozitivně mluvil i o Volodymyru Zelenském, což může být ještě větším překvapením. Pokud někoho kritizuje, je to právě vedení ruského ministerstva obrany, které má jen chabou představu o tom, co se vlastně na frontě děje a spíše než o vítězství ve válce usiluje o vykrvácení jeho soukromé vojenské společnosti.
Pozitivně se, vedle tradičních nepřátel v armádě či osoby petrohradského gubernátora Beglova, nevyjádřil třeba ani o Dmitriji Medveděvovi, který se od začátku války stylizuje do role jestřába v ruské politice. U Prigožina, který se ani netají tím, že strávil deset let ve vězení, tak funguje perverzní logika, respektive kodex cti. Nepřítele si váží spíš než vlastního zbabělce. Není nutné si takovou čest idealizovat, pořád jde o kodex kriminálnický, ale lze v něm nalézt klíč pro pochopení jeho jednání.
