Je to jednasedmdesát let od jednoho zlomového projevu: 9. února 1950 republikánský senátor za stát Wisconsin Joseph McCarthy v západovirginském Wheelingu prohlásil, že má v rukou seznam 205 zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí USA, kteří jsou členy komunistické strany, a přesto dále spoluvytvářejí jeho politiku. Výrok, jenž zcela ohromil americkou společnost, stál na počátku jednoho z nejnapínavějších politických dramat v moderních dějinách země.
Šokující vystoupení McCarthyho v únoru 1950 přirozeně „nespadlo z nebe“, ale bylo důsledkem složitého předchozího vývoje. Když v létě 1945 končila druhá světová válka, byly Spojené státy americké nejen jedním z vítězů a ekonomicky nejsilnější zemí světa, ale také velmocí, jež jako jediná vlastnila jadernou zbraň. Právě díky jejímu opakovanému použití v srpnu 1945 USA dokázaly přimět Japonsko k bezpodmínečné kapitulaci, kterou až doposud rozhodně odmítalo. Poté, co se následně rozpadlo válečné spojenectví se Sovětským svazem, stal se „jaderný monopol“ zárukou americké dominance ve světě a také garancí americké bezpečnosti. Sověti se ze všech sil snažili také získat „zbraň posledního soudu“, a to i s pomocí špionáže ve Spojených státech. Takzvaná studená válka, jež v roce 1945 začala v důsledku odlišných představ někdejších spojenců o poválečném uspořádání světa, tak získala další důležitý rozměr.
Američané si hrozbu ze strany stalinského Sovětského svazu i z jeho rozpínavosti uvědomovali, stejně jako to, že se Sověti snaží infiltrovat jejich instituce svými agenty. Již v lednu 1945, tedy tři čtvrtě roku před koncem války, proto vznikl Stálý výbor pro neamerickou (tj. protiamerickou) činnost (The House Committee on Un-American Activities zvaný House Un-American Activities Committee; HUAC), jehož cílem bylo hájit americké národní zájmy. V říjnu 1946 vydala Obchodní komora USA dokument s názvem „Komunistická infiltrace ve Spojených státech. Její podstata a jak proti ní bojovat“ (Communist Infiltration in the United States. Its Nature and How To Combat It), jenž také vypovídal o tom, že si je Washington nebezpečí ze strany Moskvy dobře vědom.
V březnu 1947 seznámil prezident Harry S. Truman (v úřadu v letech 1945–1953) Kongres i veřejnost s Exekutivním nařízením číslo 9835 (Executive Order 9835, zvaný též Loyalty Order), jehož prostřednictvím zahajoval program na kontrolu věrnosti federálních zaměstnanců. Na podzim téhož roku členové HUAC ve Washingtonu vyslýchali deset osobností Hollywoodu, obviněných z „neamerické činnosti“ – hvězdy však odmítly na otázky spojené se svou politickou minulostí odpovídat. Výsledkem bylo jejich zavržení a vyobcování z „továrny na sny“, což bylo završením tažení proti tamním komunistům a jejich sympatizantům, mj. ve formě vytváření tzv. „černých listin“, na čemž se jako šéf hollywoodských hereckých odborů podílel i budoucí prezident Ronald Reagan.
