Muž, který umí říct „ne“ Putinovi a zachovat si kariéru. Kdo je nejvyšší kontrolor Alexej Kudrin?

Karel Svoboda

04. 10. 2020 • 06:30
Alexej Kudrin není pro ruský systém zrovna typickou postavou. Navzdory tomu, že nepatří do nejužšího okruhu spolupracovníků prezidenta Vladimira Putina, tak se v nejvyšších ruských kruzích stále pohybuje a je pravidelně zmiňován jako kandidát na významné politické posty.

Alexej Kudrin přišel spolu s Vladimirem Putinem z Petrohradu a patří mezi skupinu liberálů – podobně jako German Gref (dnes šéf Sberbanku, respektive Sber banku) či Dmitrij Medveděv (dnes místopředseda Bezpečnostní rady státu); byť má tato skupina společné snad jen to, že své prestižnější pozice ztratili a nyní zastávají posty méně významné. Ostatně, i sám Kudrin odešel z postu ministra financí v roce 2011 po sporu s Dmitrijem Medveděvem, tehdejším prezidentem. Kudrinovi se nelíbily zvýšené výdaje na armádu a na sociální výdaje. Zajímavé při tom i bylo, že jej v tomto kontextu nazval Vladimir Putin svým přítelem, což veřejně příliš často nedělá. Kudrin pak v rozhovoru pro První kanál ruské televize uvedl, že Putin je jeho dlouholetým přítelem, ale že v žádném případě nejsou jejich názory shodné, protože on dává přednost liberálnějšímu a demokratičtějšímu náhledu na svět.

Střet mezi Kudrinem a Medveděvem, zvláště v době, kdy získávali navrch představitelé silových složek (silovici) asi nebyl nijak neočekávaný, už jen proto, že Kudrin byl vždy známý svojí skepsí ke státním zásahům do ekonomiky a obecně velmi konzervativní politikou v oblasti financí. Během jeho účinkování v ministerské funkci vznikl například Stabilizační fond (následně rozdělený do Fondu národního bohatství a Rezervního fondu, aby byl následně ten druhý zase rozpuštěn), kam odcházely prostředky, které Rusko získalo díky zvýšeným cenám ropy, Rusko také splatilo téměř všechny svoje dluhy (zůstala jen minimální část, kdy se jednotlivé dluhopisy v držení malých investorů prostě nevyplatilo vykupovat a bylo jednodušší je nechat „dojet“). Pokud někdo stál za dobrou situací ruských státních financí i za relativně hladkým průchodem Ruska skrze světovou finanční krizi, byl to ekonomický blok ruského vedení s Alexejem Kudrinem v jedné z nejdůležitějších rolí. Ostatně, jeho erudice byla oceňována jak zahraničními investory a institucemi (dvakrát byl zvolen ministrem financí roku, což ostatně vyzdvihoval i sám Putin), pochyby o ní ale nepanovaly ani v opozičních kruzích (ty jej však pro změnu kritizují za to, že ji propůjčuje právě Putinovu režimu).


Co činí současnou Kudrinovu pozice zvláštní není to, že je bývalým ministrem financí, ale že může s Putinem mluvit naprosto otevřeně. Když Vladimir Putin po anexi Krymu zkoumal důvody, proč současné Rusko není schopné dosáhnout hospodářského růstu, a co se s tím dá dělat, Kudrin mu zcela bez rozpaků sdělil, že by měl snížit geopolitické napětí, tedy přestat se svojí konfrontační politikou vůči Západu. Příznačné přitom je, že zatímco pro kohokoli jiného by podobná poznámka znamenala politický konec, Kudrinovi přinesla jen odpověď, že on, Vladimir Putin, není rozhodně tím, kdo by situaci zavinil. V lednu 2020 Kudrin kritizoval plnění tzv. národních projektů, oblíbeného tématu Vladimira Putina, který jen stěží skrýval skřípání zuby. Obecně se dá říct, že Putin Kudrinovu kritiku snáší daleko lépe než kritiku od kohokoli jiného. Neznamená to sice, že by Kudrinovi neopáčil buď on, nebo jeho mluvčí Dmitrij Peskov nějakou jedovatostí, ale ani tak Kudrin neztrácí své místo. Ukazuje to na jeden z rysů Putinova vládnutí, kdy hlavně v ekonomickém bloku ponechává lidi omezeně kritické vůči svému režimu, pokud jsou schopni svými znalostmi a umem ekonomice prospívat. Podobně liberální Elvira Nabiullina je dlouholetou šéfkou ruské Centrální banky.

Alexej Kudrin vede v současné době ruskou obdobu Nejvyššího kontrolního úřadu, tedy tzv. účetní komoru. Podobnost je nicméně jen přibližná, působení Alexeje Kudrina je daleko širší. Kudrin a jeho úřad má přímo v popisu práce kritické hodnocení stavu ruské ekonomiky a iniciativ vzešlých z vlády. O Kudrinovi bylo i slyšet v diskusích o reformách ruské ekonomiky, které ji měly znovu nastartovat a ukončit období „ztraceného desetiletí“, kdy oproti intervencionalistickým tendencím z okolí současného prezidenta zastával názor, že by Rusko mělo posílit vládu práva tak, aby se podnikatelé nebáli v Rusku investovat. Podle Kudrina tak, byť západní sankce Rusku ublížily, jeho hlavní problémy spočívají téměř výhradně v domácím prostředí. Oproti současné tendenci problémy spíše zamlčovat a hrát hru obklíčené pevnosti je to silně ojedinělý úkaz v rámci ruského establishmentu. V poslední době je jeho tématem hlavně budoucnost Fondu národního bohatství. Paradoxně, zde se kloní spíše k jeho postupnému utrácení skrze státní rozpočet. Takový překvapivý přístup je nicméně pochopitelný vzhledem k tomu, že si na jeho prostředky brousí zuby mnoho zájmových skupin a hrozilo by živelné utrácení. I proto volí raději podobu menšího zla, tedy utrácení skrze státní rozpočet, nad kterým nemá  kontrolu zase nikdo jiný než Alexej Kudrin.

Alexej Kudrin je tak jednoznačně velmi zajímavou postavou, s kritickými názory na fungování ruského státu, které je ochoten poslouchat i Vladimir Putin. Nejde určitě o žádného lítého opozičníka, který by napadal samotný systém. Naopak, i přes kritické hlasy zůstává loajální. Pro jeho politické ambice může být nicméně jeho blízkost vůči Vladimiru Putinovi, vysoká erudice či ochota kritizovat, a to i veřejně, jednoznačně na škodu.

SDÍLET