Měla by být daňová přiznání politiků veřejně přístupná?

 FOTO: Profimedia

Marek Kerles

01. 10. 2020 • 07:00
Americký prezident Donald Trump v deseti z uplynulých patnácti let neplatil žádné daně z příjmů. Informace, kterou před několika dny zveřejnil deník The New York Times, oživila v mnoha zemích včetně Česka debatu o přístupu občanů k příjmům politiků. Například ve Skandinávii mají lidé ze zákona právo vědět, nejen kolik si vydělal prezident nebo starosta, ale i jejich soused nebo příbuzný. 

Americký prezident Donald Trump se podle zjištění deníku The New York Times léta vyhýbal placení daní tím, že vykazoval vyšší ztrátu než zisk. Trumpův právník se proti tomuto tvrzení ohradil, označil ho za nepřesné a požadoval dokumenty, na jejichž základě deník ke svým závěrům došel. Ty však novináři s odkazem na ochranu zdrojů odmítli poskytnout. 

Zveřejňování daňových přiznání ústavních činitelů má v USA tradici, kterou ale Trump narušil. Své záznamy odmítl zveřejnit už před prezidentskými volbami v roce 2016 a na svém postoji nehodlá nic měnit ani před těmi následujícími, které Spojené státy čekají za měsíc. 

Pokud by byl Trump prezidentem třeba ve Finsku, mlžení ohledně daní by mu neprošlo. „U nás jsou daňová přiznání veřejnou listinou. Naprosto každý člověk může jednoduchým dotazem zjistit výši příjmů jakéhokoliv jiného občana státu,“ řekl zpravodaji INFO.CZ při jeho návštěvě Finska helsinský novinář Jussi Laitinen.

Stačí poslat dotaz e-mailem nebo poštou, za určitých podmínek to lze udělat i přes telefon. Odpověď přijde okamžitě. „Znám ale jen velmi málo lidí, prakticky nikoho, kdo by si takhle zjišťoval informace o sousedech,“ uvedl Laitinen. Finové si podle něj spíše ověřují, jak jsou na tom platově příslušníci některých profesí. „Moje kolegyně si například chtěla založit blog a tak se podívala, kolik si vydělává jedna známá módní blogerka.“ 

Příjmy kohokoli jsou každopádně zcela veřejnou záležitostí, počítat s tím musí jak běžní zaměstnanci, tak politici, včetně prezidenta či předsedy parlamentu. „Současný systém, zajišťující veřejnosti přístup k informacím o dani z příjmu, byl ve Finsku zaveden zhruba kolem roku 1960. V jiné podobné podobě ale platil už mnohem dříve, minimálně od dvacátých let minulého století,“ napsal autorovi tohoto článku už dříve Jukka Vanhanen, mluvčí odboru správy daní finského ministerstva financí. 

Tuto naprostou, pro někoho možná až brutální otevřenost někteří Finové zdůvodňují nejen historickou tradicí, ale také snahou podpořit důvěru obyvatel v politický systém. Daňová přiznání jsou veřejně přístupná i ve Švédsku a Norsku. Ve všech třech případech jde o země s velkou mírou přerozdělování a sociální podpory, kde díky sociálním transferům nejsou tak velké rozdíly v příjmech jako ve zbytku Evropy. „Finsko je velmi rovnostářská země, platíme vysoké daně, což ale zároveň vyžaduje maximální důvěru a otevřenost,“ zdůvodnila už dříve veřejná daňová přiznání Veera Heinonenová, mluvčí finské ambasády v Londýně. 

Otázkou každopádně zůstává, proč jiné země, včetně Česka či Spojených států fungující model veřejných daňových přiznání nepřevezmou. Hlavní problém je zřejmě v tom, že mezi politickými stranami neexistuje žádná významná politická síla, která by tuto daňovou otevřenost prosazovala. A dala si ji do svého volebního programu.

„Mám pocit, že i voliči neberou otázku, zda mají být příjmy nejen politiků, ale vlastně všech obyvatel zcela veřejnou záležitostí, jako to nejzásadnější téma,“ konstatoval pro INFO.CZ politolog Jan Bureš. 

SDÍLET