Pokud se snad někdo domníval, že po napínavých Midterms, podzimních volbách do celé Sněmovny reprezentantů a do třetiny Senátu, o dalších postech (guvernéři některých států, starostové atd.) nemluvě, zavládne na americké vnitropolitické scéně alespoň dočasně „klid zbraní“, hluboce se mýlil. Místo prvních střetů mezi republikány, kteří těsně ovládli již zmíněnou Sněmovnu reprezentantů, a demokraty, kteří si udrželi těsnou většinu v Senátu, ale došlo k velké vnitrostranické bitvě mezi republikány samotnými, konkrétně k souboji o to, kdo stane v čele dolní komory Kongresu.
Nakonec všechno dopadlo, „jak mělo“ a tzv. speakerem (předsedou) Sněmovny se stal favorizovaný Kevin Owen McCarthy, dokázal to nicméně až na smutně rekordní patnáctý pokus, čímž se, když nic jiného – ne úplně slavně – zapsal do amerických dějin. Příčinou byl, zjednodušeně řečeno, odpor pravicových republikánů ve Sněmovně, v mnoha případech tzv. trumpistů, tj. stoupenců bývalého prezidenta Donalda Trumpa, ale nejen jich, kteří měli za to, že McCarthy je až příliš „mužem kompromisu“ a že se zbytečně a nežádoucím způsobem bratříčkoval s demokraty, místo toho, aby rázně prosazoval „skutečné republikánské zájmy“.
McCarthy v tomto bezprecedentním, nervy drásajícím střetu ale prokázal nejen silné odhodlání, nýbrž i pro politika důležité pevné nervy, v několika bodech ustoupil stranickým radikálům z The Freedom Caucus (což je skupina poslanců na pravém okraji Republikánské strany a samostatné téma na některý z příštích textů o USA) a nakonec, jak jsem již řekl, přece jen vyhrál. Vzápětí, stále ještě v euforii z vítězství a zároveň již s rychle chladnoucí hlavou, pronesl několik výroků, jež mají, pokud jde o něj, nemalou vypovídají hodnotu. „Doufám,“ zněl první z nich, „že jedna věc je po tomto týdnu zcela jasná. Nikdy se nevzdám. A nevzdám se proto, abych mohl sloužit Vám, americkému lidu.“ A druhý, z gruntu podobný: „Můj táta mi vždycky říkal, že nezáleží na tom, jak odstartuju, ale jak na tom budu v cíli. A my teď potřebujeme, abychom byli na konci, v cíli naší cesty, jaksepatří silní. Pro nás, pro americký národ.“
