Němci vyhlásili další ofenzivu. Tentokrát vodíkovou

Marek Kerles

01. 06. 2020 • 21:42

Ačkoliv následky takzvané koronavirové krize budou stát Němce miliardy eur, troufá si německá vláda na další ambiciozní projekt v oblasti energetiky. Německá ministryně pro vědu a výzkum Anja Karliczeková (CDU) chce prosadit plán, který má do pěti let udělat z Německa světového lídra v oblasti výzkumu a energetického využívání vodíku. Jen v první fázi se počítá s náklady ve výši 930 milionů eur (24 miliard korun).

Program je natolik ambiciózní, že si nijak nezadá s dřívějším rozhodnutím Německa o vystoupení z jaderné energetiky. Německo by se mělo v oblasti využívání vodíku stát podobnou velmocí, jakými jsou Rusko a USA v oblasti kosmického výzkumu. „Potřebujeme v Německu vodíkový mys Canaveral,“ uvedla Karliczeková s odvoláním na známé vesmírné středisko na Floridě.

Inovační ofenzíva, nazvaná příznačně „vodíkové Německo“, by měla podle ministryně udělat už do pěti let z Německa „mistra světa v oblasti zeleného vodíku“. Miliardové investice se údajně vrátí díky tomu, že se německé „knowhow“ stane exportním artiklem. „Chceme v Německu zkoumat, vyvíjet a vyrábět technologie, které stanovují standardy po celém světě a mají potenciál k tomu, aby se staly novým tahounem značky Made in Germany,“ prohlásila Karliczeková.

Podle původního plánu měla být „Národní strategie pro vodík“ schválena už na konci loňského roku, ministři se však nedokázali shodnout na jejích konkrétních obrysech. Karliczeková nyní tvrdí, že meziresortní rozhovory by měly být dokončeny příští týden, pak by měla následovat konkrétní podoba strategie. „Musíme ukázat napříč odvětvími, jak funguje výroba, doprava, distribuce a používání zeleného vodíku,“ vyzvala Karliczeková.

Jakmile se vláda shodne na strategii, ministerstvo podle ní také vyhlásí první výzvy k financování takzvané „výměny nápadů“ v oblasti vodíkové ekonomiky. „S pomocí výzkumu chceme rychle přejít do rozsáhlých průmyslových aplikací,“ uvedla ministryně. Pouhé psaní plánu podle ní nestačí, strategie musí být prováděna „rychle, účinně a efektivně“ s cílem převést teorii do praxe.

Takzvané „vodíkové Německo“ má být odpovědí na obavy některých klimaskeptiků, kteří nevěří v úspěch takzvané „energiewende“, tedy avizovaného přechodu Německa k ryze obnovitelným zdrojům energie. Aby tato změna mohla být uskutečnitelná, musí se podle odborníků mimo jiné najít způsob, jak energii z nestabilních větrných elektráren či slunečních kolektorů ve velkém skladovat a následně využívat podle potřeby. A právě vodík, vyráběný elektrolýzou z vody, by měl být údajně tím ideálním řešením.

I když je jeho výroba energeticky náročná, podle představ zastánců „vodíkového Německa“ by na tuto výrobu mohla být použita právě elektřina z obnovitelných zdrojů. Vodík by pak sloužil jako pohon pro automobily i jako energetická surovina v jiných oblastech, především by v něm mohla být „uskladněna“ energie lépe než v nákladných a drahých bateriových systémech.

Takzvaná vodíková ekonomika má ale i řadu odpůrců, kteří upozorňují na její vedlejší „skryté“ náklady. I v Německu se ozývají hlasy, že obnovitelné zdroje nedokáží ani v budoucnu pokrýt plánovanou výrobu vodíku a tak se bude muset „čistý vodík“ vyrábět pomocí elektřiny ze špinavých zdrojů“. Navíc se ve „vodíkových strategiích“ příliš nepočítá ani s náklady na dopravu. A to nejen v rámci Německa.

Německé ministerstvo výzkumu totiž plánuje, že by země dodávala větrné turbíny, odsolovače vody a elektrolyzéry například do některých afrických zemí, z nichž by naopak zpět dovážela vodík, vyrobený s pomocí těchto zařízení. Už dnes je podle ministryně Karliczekové každý pátý elektrolytický systém na světě vyrobený právě v Německu, do budoucna by v tomto průmyslovém odvětví údajně mohlo najít práci až 470 000 Němců. Jenže vodík, vyrobený v Africe pro případný export do Evropy, nelze prakticky přepravit jinak než emisně velmi nákladnou lodní dopravou.

Tyto skryté náklady v podobě emisí skleníkových plynů ale nejsou jedinou slabinou plánovaného rozvoje vodíkové ekonomiky. „Velkou výzvu představuje například také zajištění bezpečného provozu aut na vodík a dalších vodíkových zařízení,“ uvedl pro INFO.CZ Tomáš Polívka, fyzik a proděkan Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, který při svém pobytu ve Švédsku spolupracoval právě na výzkumu využití vodíku v energetice. 

Nekontrolovaným zažehnutím směsi vodíku a kyslíku dochází k výbuchu, který by mohl mít například při proražení vodíkové nádrže u auta katastrofální následky. „Další slabinou vodíkové ekonomiky je fakt, že se k výrobě katalyzátorů u vodíkových palivových článků používá platina, jejíž zásoby jsou omezené,“ popisuje Polívka. Na druhou stranu jde ale podle něj výzkum rychle dopředu, nové poznatky mohou teoreticky už v blízké budoucnosti dát vodíkové ekonomice úplně nový rozměr.

SDÍLET