Postavme „Noemovu archu“, na globální oteplování už jsme ztratili vliv, tvrdí studie

Vědecké studie v poslední době docházejí k závěru, že lidstvo by místo nejistého boje s globálním oteplováním mělo spíše začít stavět „Noemovu archu“, tedy přizpůsobit se změnám klimatu. Koncentrace CO2 v atmosféře podle těchto vědců dosáhla takové úrovně, že její další zvyšování či naopak snižování nemá na chování atmosféry vliv. Další experti závěry svých kolegů pochopitelně rozporují.

Jednou ze studií, která zpochybňuje vliv snižování produkce emisí CO2, je studie profesora Dietera Schildknechta z univerzity v Bielefeldu. Fyzik na desítkách stran dochází k závěru, že vliv oxidu uhličitého na posilování takzvaného skleníkového efektu nelze zvyšovat donekonečna. Na základě Beer-Lambertova zákona (o absorpci elektromagnetického záření v látce) totiž podle něj není možné, aby existovala přímá úměra mezi nárůstem CO2 a skleníkovým efektem. Když se atmosféra nasytí určitým množství oxidu uhličitého, další navyšování koncentrace tohoto plynu už údajně nepřispívá k posilování skleníkového efektu.

A taková situace už podle Schildknechta nastala. Na základě svých výpočtů je přesvědčen o tom, že pokud lidstvo od začátku průmyslové revoluce zvýšilo svou činností koncentraci CO2 z 270 ppm (miliontin celku) na 400 ppm, koncentrace plynu v atmosféře už překročila hranici, po níž už další zvyšování skleníkový efekt neovlivňuje. S velkou nadsázkou by se to dalo přirovnat k solení vody. Pokud se bude do vody sypat sůl, od určité hranice nasycenosti roztoku už voda nebude „slanější“. Tenhle příměr si ještě na chvíli vypůjčme.

Při využití tohoto srovnání Schildknecht tvrdí, že lidé tak dlouho „solili“ vodu, potažmo atmosféru, až v ní bylo tolik soli, že už další přisypávání nemá žádný vliv. Tato hranice byla podle něj dosažena už při překročení 300 ppm CO2. Přesto do atmosféry lidé hrnou sůl dál. Co to znamená? Podle Schildknechta a jemu spřízněných fyziků nic jiného, než že současná opatření proti globálnímu oteplování postrádají smysl.

Pokud budou lidé do atmosféry sypat další sůl – tedy CO2 – skleníkový efekt už beztak zesilovat nedokážou. Žádný efekt na něj ale nebude mít ani opačný postup, tedy nějaké „odebírání soli“. Té je tam totiž už takový nadbytek, že i když se část tohoto nadbytku odebere, stejně nebude voda chuťově méně slaná. „Jinými slovy tato studie říká, že i kdyby to byl člověk, kdo inicioval první nárůst teploty, a tedy takzvaně spustil lavinu, nemá cenu se ji snažit zastavovat. Jedinou šancí je naučit se v lavině plavat,“ řekl INFO.CZ Jaroslav Čížek z think-tanku Realistická energetika a ekologie. 

Schildknechtova studie je citovaná v mnoha zahraničích médiích i odborných časopisech a vyvolala odbornou polemiku. Je zároveň třeba říci, že se nejedná zdaleka o jedinou práci s tímto závěrem.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital