Německá kancléřka Angela Merkelová se omluvila národu za to, že prosadila plán přísné velikonoční uzávěry země, ačkoliv ji nebylo možné provést. I když u některých komentátorů sklidila pochvalu za svou odvahu přiznat chybu, z pohledu jiných její jednání jen ilustrovalo chaos, který v krizovém řízení v Německu vládne. Ani Němci, pověstní svým smyslem pro disciplinu, nejsou národem, který by mohl být celosvětově vzorem úspěšného boje s pandemií.
Kancléřka Merkelová prosadila tvrdou velikonoční uzávěru na pondělním jednání s premiéry spolkových zemí, hned o den později ale uznala, že to byla chyba. Původně se totiž mělo pracovní volno o Velikonocích prodloužit až na pět dní (od 1. do 5. dubna), přičemž po celou měly panovat přísné restrikce, včetně uzavření obchodů a zákazu bohoslužeb. Kancléřka po kritice (mimo jiné ze strany církve) přiznala, že toto opatření by bez schválení parlamentem zřejmě nebylo platné a takto „narychlo“ by ho stejně nebylo možná v plném rozsahu uskutečnit.
„Tato chyba je pouze a výlučně mojí chybou. A přijímám za ni konečnou zodpovědnost,“ uvedla Merkelová. Dodala, že zveřejnění velikonočních restrikcí, které nakonec nebudou platit, mohlo vyvolat mezi lidmi další nejistotu. „Toho hluboce lituji a prosím občany o odpuštění,“ řekla Merkelová.
Fakt, že se německá kancléřka přiznala k „přehmatu“ a otevřeně se za něj omluvila, může u někoho v dnešní vyhrocené době právem působit až nezvykle lidským dojmem. A možná i vyvolat různé úvahy o tom, že „v Česku by se žádný politik za své přehmaty takto neomluvil“. Jenže je to jenom půlka příběhu.
