Vánoce v běhu času: „na západní frontě klid“, i když jen dočasně

Nemilosrdné, krvavé boje běsnily v prosinci 1914 už pátý měsíc. Pseudoromantické představy o tom, že (zejména) mladé, moderní civilizací zhýčkané a změkčilé mladé generaci pomůže ke skutečné dospělosti výhradně to, pozná-li tzv. „náladu zákopů“, „pravé frontové kamarádství“, „opravdové hrdinství“, „oběť nejvyšší“ atd., vzaly dávno za své. Počet mrtvých narůstal den za dnem zběsilým tempem a válka na západní frontě pozvolna spěla do bezvýchodné situace, ve které pak, s výjimkou několika dramatických zvratů, setrvala prakticky až do léta roku 1918. O vánočních svátcích 1914 ale nastal bez přehánění zázrak, třebaže pouze dočasný: němečtí, francouzští, belgičtí, nizozemští a britští vojáci přestali na některých úsecích fronty spontánně válčit a místo toho si připomněli svátky fascinujícím sbratřením, na něž se právem vzpomíná dodnes.

Ještě předtím, než se na vánoční příměří ze čtrnáctého roku (anglicky Christmas Truce, francouzsky Trêve de Noël a německy Weihnachtfrieden) podíváme podrobněji, se ale vraťme alespoň krátce zpátky do časů, které tzv. Velké válce (Great War), jak na Západě té „první světové“ říkali a dodnes často říkají, předcházely. Přelom 19. a 20. století se zdál být, zejména ve zpětném, nostalgickém až sentimentálním pohledu, z krušných válečných a poválečných let, ve všech ohledech „krásnou/báječnou dobou“ či „krásnými/báječnými časy“ (doslova belle époque), kdy došlo k mimořádnému technickému a technologického pokroku (právě tyto roky byly označovány, mimo jiné, za „zlatý věk automobilismu“), k prudkému rozvoji přírodních věd, medicíny i dalších vědeckých disciplín, stejně jako umění (nových, moderních směrů v malířství, hudbě, literatuře a také kinematografii), nemluvě o charakteristickém životnímu stylu, zejména ve velkých městech (kavárny, kabarety, varieté atd.). Život se zkrátka zdál být, nejen pro vyšší, ale i pro stále početnější, movitější a sebevědomější střední vrstvy „úžasný“, a navíc se, byť pouze pozvolna, zlepšovaly i životní podmínky manuálně pracujících, proletariátu, jenž tvořil stále větší procento populace a jenž se právě v této době domáhal, poměrně úspěšně, svých sociálních i politických práv.

Ruku v ruce s tím vším šly rovněž úspěchy na poli mezinárodní diplomacie, jakými byly například tzv. haagské úmluvy (1899 a 1907), výsledek mezinárodních mírových konferencí, které – fakticky vzato – upravovaly, na multilaterální úrovni, způsob vedení válek, s odkazem na tzv. Lieberův kodex (Liber Code z roku 1863, signovaný prezidentem Abrahamem Lincolnem, který se snažil definovat fungování jednotek Severu v době americké občanské války [1861–1863]). Konkrétně se jednalo, například, o úmluvu o pokojném řešení mezinárodních sporů, o úmluvu o „zákonech a obyčejích“ pozemní a námořní války, o zákaz vrhání střel a výbušných látek z balónů, o zákaz střel rozšiřujících dusivé a jiné plyny a střel rozšiřujících se či zplošťujících se v lidském těle (1899), respektive o úmluvu o pokojném řešení mezinárodních sporů, o omezení užití síly při dobývání smluvních dluhů, o počátku nepřátelství o zákonech a obyčejích pozemní války atd. (1907).

Skutečný svět ale na diplomatická, v zásadě ušlechtilá ujednání zřetel příliš nedbal. Důkazem mých slov budiž to, že právě tehdy zuřila na jihu Afriky druhá búrská válka (1899–1902), pověstná „zkouška sil Británie na přelomu století“, že v letech 1904–1905 probíhala, pro změnu na Dálném východě, válka rusko-japonská, a že v roce 1911 propukla válka mezi Itálií a Osmanskou říší, která trvala až do počátku roku 1912. V letech 1912–1913 pak decimovaly jihovýchodní Evropu tzv. balkánské války, jež se svým charakterem, způsobem vedení bojů, počtem obětí atd. už ve většině ohledů podobaly apokalypse, která přišla v létě 1914. Výše zmíněná belle époque zkrátka, aniž si to většina „obyčejných lidí“, žijících „šťastné životy ve šťastné době“, a dokonce i politiků, opravdových „decision makers“, uvědomovala, pomalu končila a „starý kontinent“ se blížil okamžiku, o němž britský ministr zahraničních věcí sir Edward Grey na počátku srpna 1914 řekl: „Všude v Evropě zhasínají lampy a za našich životů už je neuvidíme rozsvícené…“ Prorocká slova, jež se naplnila ještě dříve, než tento velký státník čekal.

sinfin.digital