Vostok oil: Rusko chystá v Arktidě zásadní projekt na těžbu ropy

Pokud by se vyhlašovala soutěž v žádostech o daňové úlevy, asi jen stěží by dokázal někdo trumfnout Igora Sečina a jeho Rosněfť. Prakticky u každého projektu Sečin argumentuje tím, že se jedná o složitě dostupné naleziště, které bez slevy na dani není možné při současném nastavení ekonomiky rozvíjet a provozovat. Často jde přitom o projekty, které s sebou nesou náklady nejen finanční, ale také ekologické, nemluvě už o pochybnostech o budoucí spotřebě fosilních paliv. Rusko navíc jen utvrzují v současném modelu založeném na těžbě ropy a zemního plynu. Na druhou stranu, pokud Moskva nechce ustoupit ze svých pozic, jsou takové aktivity nutností.

Nejnovější projekt, pro který žádá Sečin úlevy a jehož význam byl trochu zastíněn koronavirovou krizí, se jmenuje Vostok oil na Tajmyrském poloostrově. Jedná se o propojení pěti nalezišť, a to jak stávajících, tak i budoucích. Rosněfť ani není přímým vlastníkem všech nalezišť, část provozuje společně s BP, v jiných je vlastníkem firma Něftěgazholding bývalého vrcholného manažera Rosněfti Eduarda Chudajnatova, osoby s mírně řečeno nepříliš dobrou reputací. Není tedy úplně jasné, jakým způsobem budou uspořádány vztahy mezi jednotlivými vlastníky. I přesto se jedná o zásadní projekt, součást ruské strategie na rozvoj těžby v Arktidě.  

Nejde přitom o nic malého, jen předpokládané zásoby ropy Rosněfť odhaduje na šest miliard tun (po započtení kondenzátu). Půjde tak, podle samotné společnosti, o nutnost postavit patnáct průmyslových městeček s infrastrukturou, zdroj energie o velikosti 2000 MW, přepravní kapacity, a to jak potrubí, či přístav pro vývoz až 115 milionů tun ropy ročně (pro srovnání je možné uvést, že Česká republika dováží zhruba nějakých 5,5 milionu tun), tak i třeba dvou letišť pro obsluhu obyvatel těchto městeček. Předpokládané náklady na realizaci projektu a jeho provozu dosahují astronomických 157 miliard dolarů. Rosněfť přitom deklaruje, že ropa z těchto nalezišť má extrémně malý obsah síry, a je ji tak možno prodávat dráže než ropu třídy Urals.

Igor Sečin nežádal zrovna málo. Jmenovitě 35 miliard dolarů daňových úlev díky odpočtům nákladů a dalším úlevám (aplikace jiného daňového schématu, než je doposud obvyklé atd.) za třicet let. V současné době ruské daňové zákony poskytují možnost daňových odpočtů v případě, že cena ropy přesahuje prahovou cenu (aktuálně cca 42 dolarů za barel, nicméně podléhá indexaci). Stát tím stimuluje vývoz jen ve chvílích, kdy jsou ceny smysluplné z hlediska hospodářské logiky.     

Britské odcházení z EU přinese spoustu nepříjemných komplikací. Jak dopadne brexit na Česko?

Daňové úlevy ve formě odpočtů mají samozřejmě svoji logiku, zvláště v případě ruských daní, které ropným projektům odebírají i devadesát procent zisku. V ideálním případě se jedná o projekty, které by v normálním daňovém režimu, který se odvíjí od těžby ropy (zemního plynu) a prakticky snižuje jejich zájem na výši cen, které panují na mezinárodních trzích, byly jen stěží rentabilní. Nacházejí se ve vzdálených, popřípadě jinak těžko přístupných, oblastech, vyžadují tak vyšší náklady než ty, které jsou již rozpracované, popřípadě jsou přeci jen blíž. Pokud by je ruský stát nepodpořil daňovou úlevou i za cenu nižších příjmů, neměl by z nich vůbec nic. V neposlední řadě jde i o nutnost osvojení nových nalezišť, protože u těch stávajících bude postupně klesat produkce a Rusku by se mohlo stát, že nebude mít dostatek ropy na vývoz. 

Projekt má ještě jeden aspekt, který je podobně důležitý, jako je vývoz ropy. Jde o to, že by měl využívat, alespoň v drtivé většině, tzv. Severní mořskou cestu, kterou se snaží Rusko propagovat i pro budoucí lodní přepravu. Zároveň ale nejde o ropu ze všech nalezišť, protože některá z nich už fungují a jsou s ruským potrubním systémem propojena ropovody. Podle všeho tak Rosněfť cílí na získání slevy i pro už běžící projekty prostě tím, že je s těmi novými spojil do jednoho celku. Vzhledem k tomu, jak silnou pozici Igor Sečin má, i k tomu, že už mu část úlev byla přislíbena, je více než zjevné, že nakonec snaha bude úspěšná.  

Na druhou stranu má projekt i své kritiky, a není jich zrovna málo. Základním problémem jsou obrovské náklady, které projekt přináší, s tím, že přínosy, zvláště v době odklonu od spotřeby fosilních paliv, nemusí být až zase tak růžové, jak uvádí sama společnost. Zásoby jsou skutečně jen odhadované, na jejich ověření se teprve pracuje. Prostředky, které by mohly být využity na infrastrukturu a modernizaci ekonomiky vůbec, mají být nasměrovány do ropného průmyslu, který už tak ruské ekonomice naprosto dominuje. Kritici navíc poukazují na celé spektrum problémů v oblasti ekologie, ale také zpochybňují čísla, která Igor Sečin v souvislosti s projektem představuje. 

Přesná čísla jsou u projektů podobného typu vždycky otázkou. Rosněfť se snaží vzbudit zájem investorů (nejvíce se mluví o čínských a indických, ale osloveni byli i ti západní), jimž hodlá prodat až dvacetiprocentní podíl. V takovém případě se samozřejmě prezentují hlavně optimistické scénáře a ideální stav věcí, zatímco realita může být o něco méně růžová. Nicméně i tak je dobré podobná čísla znát pro představu, v jakých rozměrech a perspektivách se projekt pohybuje. Ukazuje to navíc i na složitost vztahů mezi ruským státem a státem vlastněnými firmami. 

Čína a Rusko mají v Česku dvě ambasády, jednu oficiální a jednu na Hradě. Číňané se snažili ovlivnit naše úředníky výměnou za pozvání na oběd, říká Hřib

SDÍLET
sinfin.digital