Nedávná výměna dvou prominentních vězňů mezi Ruskem a Spojenými státy vzbudila oprávněně velké pozdvižení, už jen proto, že působila velmi nevyváženě. Na jedné straně stála americká basketbalistka Brittney Griner, na straně druhé obchodník se zbraněmi Viktor But. Oba jsou sice ve svém oboru špičkou – povaha Butova „podnikání“ je ale přece jen s hraním basketbalu nesouměřitelná.
Nesouměřitelná byla i obvinění, respektive to, za co byli oba odsouzeni. But dostal v USA pětadvacet let za prodej zbraní prakticky komukoli, Griner za držení méně než jednoho gramu hašišového oleje předepsaného lékařem. V době jejího odsouzení nebylo příliš zřejmé, co Rusko extrémním trestem za minimální, pokud nějaký (ponechám právníkům) prohřešek sleduje. Výměna pak dává tušit, že vysoký trest byl udělen s cílem využití basketbalistky pro výměnu právě za Buta.
Zatímco motivace americké strany pro takovou výměnu jsou otázkou pro odborníky na americkou politiku, je dobré se podívat, proč Rusko o překupníka se zbraněmi tolik stálo. Rusko o navrácení Viktora Buta usilovalo dlouhodobě. Motivací tak může být hned několik. Tou první, kterou ostatně Rusové vydávají za nejdůležitější, je prostě snaha vrátit vlastního občana do země, ve stylu „svoje lidi neopouštíme“.
