Vztahy EU a Turecka čeká další otřes. Evropský parlament totiž s největší pravděpodobností už zítra schválí rezoluci, ve které vyzve EU, aby pozastavila přístupové rozhovory s Ankarou. Turecko přitom drží Evropskou unii v šachu jako klíčový partner pro omezení počtu migrantů, kteří na kontinent přichází. Zatímco od stále většího počtu evropských politiků zaznívá, že EU se nesmí nechat od Turecka vydírat, připravuje se podobná spolupráce i s dalšími zeměmi.
Ostrá slova zaznívala i při včerejší diskusi na plenárním zasedání ve Štrasburku. Zmražení rozhovorů by bylo pro tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana signálem, že tudy cesta nevede, zdůrazňovali někteří poslanci. Předseda politické skupiny Evropští konzervativci a reformisté, kam se řadí také čeští zástupci Jan Zahradil a Evžen Tošenovský, Brit Syed Kamall dokonce navrhl, aby rozhovory byly zcela ukončeny a EU začala uvažovat o úplně novém nastavení vztahů s Tureckem. „Příliš dlouho jsme ukazovali Turecku výhody členství. Teď vidíme, že je mnoho důvodů, proč se to za našeho života možná nestane,“ řekl Kamall.
Udržet migranty co nejdál
Spolupráce s brutálními režimy
Konkrétní podoba spolupráce s takzvanými třetími zeměmi se liší. Má mít formu například zvláštních mezinárodních smluv, takzvaných kompaktů nebo společných prohlášení. Hlavní záměr je podle Rozumka jasný: udržet migranty od Evropy co nejdále. A zatímco v případě některých zemí jde podle právníků o celkem pochopitelný krok, v jiných ho vidí velmi problematicky.
„Problém je v tom, že zafinancujeme země jako Súdán, které jsou pro Evropu nepřijatelné z pohledu lidských práv, ale také z hlediska efektivity utracených peněz,“ popisuje Magda Faltová ze Sdružení pro migraci a integraci. Na problematický případ upozornil před časem britský The Economist, podle kterého hrozí, že se EU bude v migrační politice opírat o některé z nejobávanějších režimů v Africe. Peníze pak můžou skončit v rukou lidí, které EU zároveň kritizuje za mučení a popravy svých občanů. Economist uvádí právě příklad Súdánu, kde je u moci Umar Bašír. Toho Mezinárodním trestní soud obžaloval z genocidy v Dárfúru, během níž zemřelo nejméně 300 tisíc lidí. Režim využívá pro zadržování migrantů jednotky rychlé podpůrné síly, takzvaných rapid support forces. Ty jsou z části složeny z jednotek džandžavídů odpovědných za vraždění v Dárfúru.
Dohody navíc mohou třetím zemím poskytnout „vyděračský efekt“, podobně jako v případě Turecka, i když z o něco slabší pozice. Do migrační spolupráce se navíc nově míchá i rozvojová pomoc. „Situace, kdy nezisková organizace kope studny a zároveň zadržuje migranty, není šťastný krok,“ tvrdí Faltová.
Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza oponuje, že smlouvy fungovat mohou. „Turecko si dobře uvědomuje, že potřebuje mít dobré vztahy s Evropou, a to i přes aktuální sbližování s Ruskem. V konečném důsledku všichni vědí, že je lepší dohodu udržet než ji rozbít,“ řekl pro Info.cz. Stejně tak prý může fungovat i partnerství s africkými zeměmi. „EU by měla postupovat cestou, kterou tvrdě praktikovala v případě východního partnerství, tedy podle principu víc za víc. Pokud investujeme do těchto zemí, aby se zlepšila jejich ekonomická situace, tak pak mi dává smysl podmínka, že země vezmou zpátky své občany, kteří v Evropě nedostanou azyl,“ říká Prouza.