Česká koruna jako symbol nezávislosti? Když dojde na lámání chleba, jsme na EU všichni závislí | info.cz

Články odjinud

Česká koruna jako symbol nezávislosti? Když dojde na lámání chleba, jsme na EU všichni závislí

Česká koruna jako symbol nezávislosti? Když dojde na lámání chleba, jsme na EU všichni závislí
 

Česká či dánská koruna, britská libra nebo švýcarský frank jako symboly nezávislosti? „Podle mě je to nesmysl. Národní měna je jenom hezké politické gesto, iluze svobody. Všechny ty údajně svobodné měny jsou závislé na Evropské centrální bance a na evropské ekonomice,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Steen Jakobsen, hlavní ekonom dánské banky Saxo, která v minulých dnech v Česku oslavila desetileté výročí. „Skutečným hybatelem Evropy jsou nyní velké země jako Německo, Francie a Španělsko. Jejich spotřeba, to je to, co žene Evropu vpřed,“ dodává ekonom, který v rozhovoru pro INFO.CZ hovoří i o růstu nerovnosti či o recesi přicházející k našemu západnímu sousedovi. 

Německo je nyní nejspíše v technické recesi. Kdy podle vás přijde ta recese reálná, skutečně bolavá, doprovázená výrazným pokles ekonomiky a propouštěním?

Dost možná už příští rok. A pokud se dnes podíváme na různé předstihové indikátory, jako je PMI (Index nákupních manažerů, pozn. red.) či data institutu Ifo, tak pokud bychom jejich vývoj přenesli na HDP, můžeme čekat až pětiprocentní pokles tamní ekonomiky.

Co s tím?

Utrácet. První věc, kterou rozpočtově zodpovědné Německo potřebuje udělat, je přehoupnout se do mentality schodkových rozpočtů. Utrácet jeden, jeden a půl procenta svého hrubého domácího produktu. Problém je ale komplexnější, Německo začíná zaostávat. Oni sice prodávají skvělé chemické produkty a automobily, ale to jsou dvě věci, které v horizontu příštích padesáti let svět nebude potřebovat. A naopak třeba v rychlosti internetového připojení jsou až na samém chvostu rozvinutého světa. Takže podle mě je zapotřebí, aby přišla nějaká transformace ekonomiky: aby tamní hospodářství bylo více založené na technologiích, velkých datech, inovacích. Ale začít by se mělo například právě u žalostného stavu datové infrastruktury.

Může se vůbec rozpočtově zodpovědné Německo naladit na mentalitu utrácení? 

Víte, co by tomu pomohlo? Recese. Lidé občas tvrdí, že Velká Británie se vlastně nikdy neidentifikovala s Evropskou unií, že vždy byla tak trochu stranou. Podle mě se takto neidentifikovalo Německo. Byl to právě váš západní soused, který si vždy prosazoval především nějaký svůj byznys model. Recese by ale mohla přístup Německa, ale i třeba utrácivého Řecka, sblížit. Přimět je se navzájem více pochopit a trochu otupit to ekonomické štěpení na severní a jižní státy. 

Je to podle vás to nejintenzivnější štěpení? 

Není, to z východu na západ mi přijde potenciálně mnohem nebezpečnější. Nebo lépe řečeno, štěpení mezi zeměmi Visegrádu a starými státy Evropské unie. Pokud se podíváte na ekonomický růst, region V4 roste tempem okolo čtyř procent, ale v eurozóně se ekonomika letos zvýší ani o procento. Státy Visegrádu se cítí ekonomicky silné, rády to i dávají najevo. Paradoxně, je tomu tak do značné míry i díky penězům, které tam odešly ze starých zemí EU. V každém případě si ale myslím, že toto dělení mezi Visegrádem a velkými západními státy je pro budoucnost Evropy mnohem důležitější než štěpení mezi severem a jihem.

Je podle vás ta východo-západní štěpící linie jen o ekonomickém růstu?

Jistěže ne. Ta konverzace je mnohem komplexnější, jak asi víte lépe než já. Problémem jsou některé politické otázky, vláda práva. Já mám ale především svůj pohled ekonoma a z této pozice mě nejvíce zaráží to, že jste sice hrdí na svůj ekonomický výkon, už se ale nedodává, že ten je poháněný právě Evropskou unií. Silně proexportní Česko do EU posílá čtyři pětiny vývozu, jen do Německa míří třetina. To není nějaká vlastní nezávislost na Evropě, jak se to často prezentuje.

Vidíte i další příklady?

Jistě, podobné je to třeba s národními měnami. S českou, ale pochopitelně třeba i dánskou korunou. To je jen iluze nezávislosti. Když dojde na lámání chleba, všichni jsme na projektu nazvaném Evropská unie závislí. Národní měna je jen hezké politické gesto, taková iluze svobody. Myslíte, že měnová politika České národní banky je nezávislá? Jistěže ne. Je závislá na Evropské centrální bance, na evropské ekonomice. S pobavením sleduji, jak Češi, Švýcaři, Britové, Dánové argumentují u vlastní měny svobodou. Že když máme dánskou korunu nebo českou korunu, tak nám dávají svobodu. Nesmysl, žádnou svobodu nám to nedává. Pravda je, že skutečným hybatelem Evropy jsou velké země jako Německo, Francie a Španělsko. Jejich spotřeba žene Evropu vpřed.

Zapomněl jste na Velkou Británii.

A na brexit. A kdybyste se mě na brexit zeptal, tak ho označím za nekonečný příběh. Jsem přesvědčený, že rozhodnutí bude opět odloženo. Protože Velká Británie neexistuje bez Evropy a stejně tak i Evropa bez Velké Británie. Ta vzájemná závislost je příliš silná.

Podobně jako mezi Evropou a Švýcarskem?

Přesně. Lidé občas předstírají, že Švýcarsko je nějak unikátní, ekonomicky svébytné. Že stojí samo o sobě. Ale ve skutečnosti dodržuje veškerý evropský regulatorní aparát pro banky a mají většinu evropské legislativy. Z historického, filozofického pohledu je Švýcarsko součástí Evropy.

To určení je především politické.

Ano, jde mnohem spíše o politický argument než jakýkoliv jiný. A z toho pohledu je to pochopitelně validní. Ale očima ekonoma? Je pevně zaklíněné v evropské struktuře, ať si o nezávislosti říkají, co chtějí. 

Při výčtu největších evropských ekonomik jsme opomněli Itálii. Jak velký problém podle vás pro Evropu představuje její křehký bankovní sektor?

Zajímavé na situaci v Itálii je, že většina jejich dluhu je domácího původu – podobně jako je tomu třeba v Japonsku. Dle mého názoru je to menší příběh, než jaký se z toho často dělá. Podstatné je, že společnosti a vlády většinou krachují kvůli tomu, že nemají dostatek hotovosti, Itálie ale likviditu má. Pravda, špatné úvěry se zemi nedaří stlačovat tak rychle, jak by asi bylo zapotřebí, ale na druhou stranu si nemyslím, že by šlo o nějak evropsky zásadní problém.

Ten je z vašeho pohledu kde? 

V přicházející recesi. A především v tom, jak na ni Evropa zareaguje. Jestli bude odpověď taková, že stačí do ekonomiky nasypat nějaké nové peníze a bolest za rok přejde, tak to pro mě bude zklamání – byť je takový scénář bohužel pravděpodobný. Takový krok by nás ale nikam neposunul. Potěšilo by mě systémovější řešení – ve stylu pojďme to vzít jako příležitost k zavádění důležitých opatření, transformaci ekonomiky, inovacím, které budou mít dlouhodobý vliv. Obávám se ale, že půjde spíše o ten první přístup, který bude jen akcelerovat další problémy.

Jaké?

Například sociální a ekonomickou nerovnost. To je podle mě jedna z největších výzev, před kterými nyní stojíme. Nerovnost mezi lidmi je v současné době na velmi vysoké úrovni a pohledem ekonoma, současné negativní úrokové sazby a rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými tento problém ještě zveličují. Zatímco lidé s těmi nejnižšími příjmy mají ztížený přístup k půjčkám, pro někoho, kdo vlastní tři domy a dvě Ferrari, nebude problém se ke kreditní lince dostat ani za nulových sazeb.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud