Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Občas u žadatelů o půjčku zkoumáme i jejich příspěvky na facebooku, říká finanční šéf Zonky Jiří Humhal

Občas u žadatelů o půjčku zkoumáme i jejich příspěvky na facebooku, říká finanční šéf Zonky Jiří Humhal

Finanční platforma Zonky, která zprostředkovává půjčky peněz mezi lidmi, začínala jako start-up z dílny Creative Docku. Poté, co se letos v dubnu projekt plně dostal pod křídla finanční společnosti Home Credit ze skupiny PPF, přišel do firmy i nový management. S Pavlem Novákem, který přišel z ruského Eldorada na pozici výkonného ředitele (CEO), se na pozici finančního ředitele (CFO) dostal Jiří Humhal. Ten se v posledních letech věnoval růstu vietnamské pobočky Home Creditu. 

Jaké to je, přejít z vietnamského korporátního prostředí do startupové společnosti? V čem je mezi těmito prostředími největší rozdíl?

Ve Vietnamu je finanční sektor na úrovni toho našeho z konce 90 let. Specifikum je, že banky tam neumí obsluhovat malé zákazníky – soustředí se hlavně na velké firmy, na polostátní či státní korporace, ale malé úvěry jim moc nejdou. Jsou do jisté míry schopné zpracovávat hypotéky, pomalu se začínají učit úvěry na auta, ale klasické kreditní karty banky dělají jenom na malém objemu zákazníků. A to navíc jen těch, kteří jsou na vrcholu příjmové pyramidy.

A v čem jsou rozdílní Češi a Vietnamci jako bankovní klienti? Který z nich je vděčnější zákazník?

Myslím, že co se týče ochoty splácet úvěry, tak Češi a Vietnamci jsou na tom relativně podobně. Možná ve Vietnamu je větší riziko podvodů v rámci úvěrového procesu, a proto tam i specializovaná oddělení, která mají na starosti odhalování podvodů, musí být trošku větší. Vietnamci jsou v tomto ohledu velmi vynalézaví, možná dokonce ještě více, než Češi. Úmyslně zkreslené informace v žádosti o úvěr nutně nevnímají jako podvod. Firmy na tento přístup samozřejmě reagují a proto do tohoto problému i dost investují – tedy jednak do toho boje proti samotným podvodům, rovněž ale i do vzdělávání spotřebitelů a zvyšování finanční gramotnosti.

Češi jsou tedy jako zákazníci zodpovědnější?

Češi jsou finančně gramotnější a s tím pak souvisí i finanční zodpovědnost. Lépe si uvědomujeme, jaké kontrakty uzavíráme a do jakých finančních závazků vstupujeme. V Čechách jsou i rozvinutější registry dlužníků a ta takzvaná „big data“ o obyvatelstvu jsou větší. Je zde i vyšší počet záznamů v registrech, takže zde nemáme takový prostor pro „kreativitu“.

"Naši investoři paradoxně bojují zejména o ty rizikovější půjčky"

Jaký pro vás byl vstup do Zonek? Co je váš nejvýraznější úkol?

V Zonkách to pro mě byla tabula rasa, nepopsaný list papíru. Přede mnou zde žádný finanční ředitel totiž nebyl, Zonky byl malý garážový start-up. Před rokem tu bylo do dvaceti lidí, ale najednou do firmy akcionář začal pumpovat výrazně více peněz. Tím pádem měl i více očekávání, a bylo potřeba, aby se tyto peníze a očekávání podařily uřídit. Posledních pár měsíců proto budujeme podstatné finanční procesy, ať již jde o plánování nebo o controllig. Zjednodušeně řečeno, nyní se snažíme o to, aby se ve firmě v rámci jednotlivých oddělení nikde na nic nezapomnělo a aby zákazník společností „protekl“ s tou nejlepší zkušeností.

Na jaké překážky jste jako platforma pro poskytování úvěrů mezi lidmi (takzvaných peer2peer či p2p úvěrů) zpočátku naráželi?

Například jsme na začátku nechávali na tržišti naše půjčky po dobu sedmi dní. Zjistili jsme, že je to příliš dlouho, proto jsme to zkrátili na dva dny. Uvědomili jsme si, že ta sedmidenní lhůta byl jeden z důvodů, proč někteří naši potenciální klienti preferovali banky. Navzdory vyšším úrokům a nižšímu uživatelskému komfortu, totiž v bance měli ty peníze vyřízené rychleji – třeba i během dne. 

Řešíte podobné provozní záležitosti či inovace v současné době? 

Ano, nyní jsme spustili sekundární trh. Investoři tak mohou nabídnout své investice k odprodeji ostatním lidem před jejich splatností. To jim dává možnost vystoupit z vlaku, získat prostředky ještě předtím, než dojde ke splatnosti. Toto je hlavní krok vpřed, který jsme museli udělat, abychom dokázali naší službu v Čechách prodat jako alternativu standardním finančním službám, třeba ke spořícím účtům. Hodnota úspor v České republice a obecně i v Evropě roste, úroky na dluhopisovém trhu a jiných instrumentech jsou na nule. Toto je tedy pro nás ideální příležitost dát lidem příležitost, aby jejich finance vydělávaly u nás.

A Čechům jakoby se chtělo vydělávat. Investoři u vás preferují výše úročené půjčky, které ale s sebou nesou vyšší riziko.

To je pravda. Naši investoři paradoxně bojují zejména o ty rizikovější půjčky, které mají vyšší úrok. Je to i proto, že stále pořád máme velmi nízkou delikvenci i na těchto rizikovějších úvěrech. Investoři jakoby nevěřili tomu, že se i tam se procento úpadku zvýší. Jenže současná situace je dána i tím, že naše služba funguje pouze rok a půl. Mnoho z těch úvěrů je přitom pětiletých, takže ti lidé, kteří je splácejí, mají ještě přes tři roky splácení před sebou, a něco se může bohužel stát. Jenže to jakoby investoři neviděli.

"Jakmile klienta schválíme z pohledu rizika, je minimální procento těch, kteří peníze nedostanou."

Kolik procent vašich půjček je dlouhodobě nesplácených?

Prvně bych chtěl podotknout, že nechceme nikoho předlužovat, proto máme proces poskytnutí úvěru ve velmi mnoha případech přísnější, než jak to mají nastavené české banky. I proto má naše portfolio nižší procento nesplácených úvěrů, nyní máme výrazně pod dvě procenta. Myslím, že dlouhodobě se dostaneme i pod 0.5 procenta.

Jak to v Zonkách funguje s dofinancováváním úvěrů? Původně jste avizovali, že budete dofinancovávat maximálně nízké desítky procent úvěrů, na které se od lidí nevyberou peníze, nyní doplácíte často takřka sto procent.

Naše služba je unikátní i v tom, že má za sebou likviditu PPF skupiny, která funguje jako tvůrce trhu. Ve chvíli, kdy tak klienta schválíme z pohledu rizika, je minimální procento těch, kteří peníze nedostanou. Vnímáme to jako dlouhodobě udržitelnou konkurenční výhodu: u mnoha jiných p2p poskytovatelů se ty peníze zkrátka nevyberou.

Jak ale zabezpečíte, že se Zonek nestane druhý Home Credit?

Tento cíl ani nemusíme mít, protože jak pozice naší značky i naše cílová skupina jsou jiné. My oproti Home Creditu cílíme na zákazníky, kteří jsou méně rizikoví. Nechceme dělat klasické spotřebitelské financování, cílíme na movitější část populace, ať již z pohledu těch, co si půjčují, nebo i těch, kteří investují.

Neplánujete tedy v budoucnu zvýšit dostupnost půjček pro více lidí povolením kritérií?

My nyní nechceme ani ustupovat, ani naše povolovat kritéria, která máme pro schvalování úvěrů nastavená. Že bychom aktivně začali schvalovat více rizikové úvěry určitě dělat nechceme a nebudeme. Plánujeme udržet nízký profil a nízké procento nesplácených úvěrů na celém našem portfoliu.

Těžíte i nějak jinak z vaší pozice v PPF skupině? Například formou synergií, že byste směrovali neschválené klienty do Home Creditu?

Zatím se v tomto směru neangažujeme. Je to i z toho důvodu, že klienti bývají zamítnutí buď proto, že mají nízký příjem, nebo kvůli historické delikvenci. To znamená, že se jedná o tvrdá kritéria, která nejsou akceptovatelná pro žádnou odpovědnou finanční instituci: proto je nepředáváme dále do Home Creditu. Další věc pak je, že i když klienta zamítneme, tak doufáme, že se k nám v budoucnu vrátí – třeba poté, co napraví svou finanční situaci, a půjčku dostane.

Při hodnocení klientů údajně zkoumáte i jejich příspěvky na sociálních sítích.

Ano, v některých případech tomu tak může být. Jde o další věc, která je u nás unikátní - my žádosti zkrátka schvalujeme jiným způsobem, než banky. Samozřejmě sice kontrolujeme všechny registry a velmi důkladně počítáme ekonomický model klienta. Pokud je však v příběhu našeho zákazníka něco, co si náš úvěrový expert chce ověřit, tak může využít i sociální sítě. Jde o neformální ověření toho, co nám klient říká.

Může tedy jeden příspěvek na facebooku rozhodnout o případném neudělení půjčky?

S lehkou nadsázkou se to takto dá říct. Je ale pravda, že si nejsem vědom případu, kdy by se to reálně stalo.

"Majitel do Zonek v posledních měsících přelil přes sto milionů korun, ještě jednou tolik by mělo výhledově přitéct"

Zonky loni prodělaly přes 60 milionů korun. Jaké výsledky očekáváte pro letošní rok?

Ještě horší. Ale hlavní důvod toho, proč nebudeme v zisku, jsou naše investice do marketingu. V našem byznys plánu pro letošní a příští rok počítáme se ztrátou, která se bude zvyšovat, protože i investice do marketingu budou v příštím roce ještě růst. Nyní se zkrátka především soustředíme na zvýšení povědomí o naší značce.

Takže letos a v příštím roce očekáváte vyšší tržby za cenu ztráty?

Přesně tak, někdy v příštím roce se dostaneme na bod zvratu, kdy objem úvěrů již bude pokrývat náklady, nicméně kumulovaná ztráta tam stále bude a ty další investice tam budou rovněž. Počítáme s návratností projektu tři až čtyři roky, akcionář je s tím srozuměn, takže nyní se potřebujeme soustředit na současnost.

V květnu jste nasadili opět velkou reklamní kampaň. Jakou máte odezvu?

Výbornou, v květnu a v červnu jsme měli velmi silné měsíce. Nejen že jsme oslovili, ale následně jsme i odbavili mnohem více klientů při zachování stejného rizikového profilu.

Ty kampaně plánujete stále zintenzivňovat?

Ano, během července a srpna ladíme ten správný mix online a offline marketingu a další televizní kampaň bude větší. Myslím, že se plánuje na září, o prázdninách se zaměřujeme na online marketing, protože jsme a budeme online služba. My nikdy nebudeme stavět pobočky, online je náš přirozený prostor, kde naše klienty chceme potkávat. Ale i offline je pro nás důležitý, potřebujeme vybudovat povědomí o značce, vysvětlit lidem, co děláme, v čem jsme jiní, lepší a proč to dává smysl.

Majitel do Zonek v posledních měsících nalil již přes sto milionů, očekáváte další kapitálové investice pro tyto kampaně?

Ano, budou další, přibližně ve stejném objemu. Jednak jsou tyto peníze určené na kampaně, ale část jde i na fungování naší služby.

Největší světový poskytovatel p2p půjček Lending Club si zajistil kapitál pomocí IPO. Tuto cestu jste nezvažovali?

Ani ji v nejbližší době nezvažujeme, rozhodně nikoliv v nejbližší době. Myslím, že skupina PPF touto cestou nejde v žádných svých podnikatelských záměrech, tedy pokud to není vynuceno místní regulací. Používáme vlastní zdroje. 

"Chceme být světovou jedničkou, cesta vede i přes Čínu"

Zonky mají ambici pozici světové jedničky od Lending Clubu převzít. Jak toho chcete dosáhnout?

Já si myslím, že cesta k tomuto cíli vede na východ i na západ. Dá se očekávat, že půjdeme ve stopách prošlapaných cest v PPF a Home Credit skupině. V tomto ohledu by se tak nabízela expanze do Číny a do dalších asijských zemí, ovšem tam se ještě bude řešit určitá regulatorní proveditelnost. A na rozdíl od Home Creditu uvažujeme i o expanzi na západ. My totiž cílíme na movitější část populace. Oslovujeme lidi, kteří mají peníze v bankách za nulový až záporný úrok a nabízíme jim možnost zhodnotit jejich peníze. Proto by ta expanze na západ dávala smysl, tam je kapitálu v populaci ještě více, než v Čechách.

Přesto tyto služby, které na západě již fungují, uvádějí, že jejich významným zdrojem příjmu je především refinancování vysokoúročených kreditních karet a nikoliv zhodnocování úspor.

To je pravda a my tam musíme říct ano i ne. Část portfolia může tvořit refinancování těch vysokých úroků, část pak budou nové úvěry na spotřebu – půjčky na bydlení, na auta a podobně. Obecně refinancování rezonuje na vyvinutých trzích poměrně hodně. Spotřebitelé tam totiž dospívají: ve své rané fázi finančního života si naberou půjčky od institucí, které jim půjčí za vyšší úrok i přesto, že za sebou nemají žádnou kreditní historii. Jak však ti lidé dozrávají a vytvářejí si vlastní otisk v registrech, tak začínají být atraktivní i pro konzervativní finanční instituce.

Jak se k p2p půjčkám staví v Česku regulátoři? Předpokládáte nějaký vývoj v tomto prostředí?

Vedli jsme na toto téma diskusi se zástupci ČNB i dalších úřadů a myslím, že v tuto chvíli není v dohledu nějaké zpřísnění nebo regulace. Je to však odvislé od toho, jaké subjekty na trhu budou. Tedy že nyní zvyšovat regulaci není nutné, ale pokud by se objevilo více rizikovějších platforem, které by byli „dobrodružnější“ ohledně regulace, tak by byl prostor toto stanovisko přehodnotit.

Jak se stavíte k fenoménu sdílené ekonomiky? Myslíte, že se jedná o dlouhodobý trend nebo jde o rychlokvašku, která za pár let vymizí?

Jsem přesvědčen, že v rozvinuté společnosti se jedná o zásadní směr vývoje. Čím dál více lidí si uvědomuje, že mají nadbytek zdrojů a že tyto zdroje nevyužívají na sto procent. Věřím tomu, pokud to pro lidi bude dávat ekonomicky nebo emocionálně smysl, tak budou své zdroje sdílet. Jde například o příklad bytu či automobilu. Spousta platforem ale bude jenom módní výstřelek, který si lidé vyzkouší, a když to přestane být sexy a zajímavé, tak to zase rychle skončí. Zároveň si dokážu představit, že do budoucna budou vznikat i různé neefektivity, jako je například sdílení kol.

Neefektivity?

Ano, neefektivity ve smyslu že například městská část bude organizovat sdílenou flotilu kol pro přepravu obyvatel a bude jí to provozovat nějaká třetí strana. Té za to budou voliči a daňoví poplatníci platit velké peníze za servis, ale pro toho konkrétního politika to bude přesto vypadat pěkně a bude mu to zvyšovat politické preference. Každý dobrý nápad se dá vždy využít, ale i zneužít.

Údajně jste plánovali zavádění robotů, kteří by komunikovali s vašimi zákazníky?

Zvažovali jsme to. Pak jsme si ale uvědomili, že když se bavíme s našimi zákazníky lidskou řečí, tak oni jsou nám za to vděční, oceňují to a proto to tak nechceme z naší služby vyřadit. Je to i naše konkurenční výhoda. Je to něco, co ti lidé ocení. Jak komunikujeme je osobní, lidské, neformální. Je to to, v čem se odlišujeme.

 

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Může vyklíčit nová totalita. Lidé milují Babiše, protože podvádějí stejně jako on, tvrdí Kroupa

Vyslechl už stovky příběhů politických vězňů, ale i donašečů StB. Většinu z nich si mohou zájemci prohlédnout v nejrozsáhlejší pamětnické databázi v Evropě – Paměti národa. Ředitel a zakladatel Post Bellum Mikuláš Kroupa už hleděl do očí lidem, kteří trpěli za nacismu i komunismu, ale i těm, kteří za jejich útrapy mohli. Je možné, že se podobní lidé brzy opět dostanou k moci. „Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů,” vysvětluje v rozhovoru pro INFO.CZ Mikuláš Kroupa.

Kolik příběhů Paměť národa zhruba uchovává?

V databázi jsme zpřístupnili příběhy kolem čtyř tisíc lidí. Ve skutečnosti jich máme ale kolem sedmi tisíc. Řadu z nich ještě zpracováváme a nechceme publikovat nedokončenou práci. Další část vzpomínek, které ještě nejsou veřejné, pořídili žáci a studenti v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Pak máme nahrávky, které nejsou přístupné veřejnosti, protože pamětník si to nepřál, těch je jen několik desítek. 28. října, přesně po deseti letech od vzniku webu Paměti národa, chceme spustit novou podobu této jedinečné databáze s novým designem a novým způsobem, jak příběhy zveřejňovat. Uvažujeme o tom, že zpřístupníme i ty nahrávky, které anonymizujeme. Hlavně Paměť národa proměníme v komfortní publicistický web pro širokou veřejnost, ale zároveň ji ponecháme jako rozsáhlý archiv zpřístupňující celé neupravované mnohahodinové nahrávky určené pro studenty, učitele, spisovatele, scénáristy, a pro ty, kteří ke své práci prostě potřebují celý záznam a písemnou a fotografickou dokumentaci.

Link

Proč se někteří pamětníci rozhodli své vzpomínky poskytnout, ale zakázali je publikovat?

Pro nás je velice důležité, aby každá vzpomínka měla svého jmenného vypravěče, ale jsou lidé, kteří se bojí k vlastnímu příběhu přihlásit. Tak například: když jsme natáčeli lidi, kteří prošli sovětskými gulagy, někteří se nám svěřili, že i dnes mají strach z tajných služeb Ruské federace. Pak jsou tady i pamětníci, kteří se za svůj příběh prachobyčejně stydí. Vypráví s velkými detaily, ale s podmínkou, že neprozradíme jejich jméno. Mají obavy, jak by veřejnost jejich vysvětlení přijala, někteří souhlasili, že je můžeme jmenovitě publikovat až po jejich smrti. Jsou to ale jen výjimečné případy a velmi to zvažujeme. Jde například o některé udavače Státní bezpečnosti.

Jaké to je mluvit s člověkem, který Vám líčí, jak ubližoval jiným lidem? Je těžké v té chvíli zachovat novinářský odstup?

Paměť národa dává prostor lidem, aby vyprávěli svůj příběh tak, jak uznají za vhodné. Nechodíme lynčovat. Jsem vděčný, že tito lidé vypráví. Je výjimečné rozpovídat člověka, který se dopouštěl zločinů třeba v 50. letech. Někteří současnou dobu berou jako dočasnou a mají pocit, že se režim brzo překlopí a oni se opět chopí kormidla. Chápou to tak, že byli dočasně poraženi, ale blíží se doba, kdy nám to natřou. S tím jsem se taky už několikrát setkal. Svůj příběh nám ale svěřují i lidé, které jen trápí svědomí. Krátce před svojí smrtí mi popisovali, za jakých okolností se k udávání dostali, že vnímali svojí situaci bezvýchodně a chtěli využít nabízené cesty, jak si zařídit pohodlnější život. Nejeden z nich mi řekl, že je mu to líto a že si tím zkazil život. Bohužel ale převažuje u bývalých fízlů a donašečů názor, že taková holt byla doba. Osobní charakterové selhání vylučují.

A dostanou se podle Vás komunisté opět k moci? Platí výrok, že historie se opakuje?

Komunisté či jiní darebáci. Dříve nebo později ano. A ten výrok platí i neplatí. To, co se děje, je vždycky jiné, ale přitom můžeme vidět historické paralely. Přítomnost neexistuje bez minulosti a bez znalosti minulosti nemůžeme předvídat. Tvrdím, že ten okřídlený výrok „kdo nezná svou minulost, je nucen ji opakovat“ dává smysl jakožto morální apel. Takže by měl podle mě znít „chovejme se tak, jako kdyby se historie mohla opakovat“. Určité tendence a podobnosti s dobou před rokem 1989 nelze nevidět. Přehnaná loajalita k těm, kdo jsou zrovna u moci, nedostatek odvahy ve veřejném životě, bezzásadovost, nenávist k náboženským či etnickým menšinám stejně jako rozšířená česká xenofobie mají určitě kořeny i v době komunistického experimentu.

3677646:article:true:true:true

Dnešní politická atmosféra těmto odpudivým vlastnostem spíš nahrává. Někteří podnikatelé nám třeba řeknou, že by Paměť národa rádi podpořili. Jenže mají obavu, když rýpeme do Babiše, že by mohli mít problémy. Ale také jich naštěstí moc není. V lidech také přetrvává shovívavost k totalitnímu komunistickému režimu, zvlášť k době normalizace. Jezdili do Jugošky, měli zajištěnou rekreaci, na Vánoce kolekci, na ulicích nebyli bezdomovci a nebyl problém s uprchlíky. Děsivý omyl. Lidé zapomínají nesvobodu té doby a na zločiny, které komunisté páchali.

Ale o KSČM teď nejde. U ní aspoň víme, s kým máme tu čest. Horší jsou údery z jiných a nečekaných stran. Třeba mě mrzí, jak se zachovala ČSSD. Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů. Stačí jim říci, že tohle všechno vyřeším, když mi do toho ostatní nebudou kecat, Parlament je žvanírna a zdržuje mě od makání. Omezíte veřejnoprávní média, ty nejčtenější si koupíte, šlápnete na krk občanskému sektoru – neziskovkám, zkomplikujete spolkaření, podnikání začnete masivně kontrolovat a zčásti i ovládat. Přesně tak se rodí diktátoři a totalitní režim.

Když se zeptáte lidí, co pro ně znamená svoboda, tak většina řekne, že „dělat si co chce“, a k tomu potřebujete peníze. Pro diktátora je tak nejsnazší lidem naslibovat bohatství a bezpečnost, ve skutečnosti pak všechny ožebračí a ohrozí. Podívejte se třeba na Venezuelu. Jedna z nejbohatších zemí na ropu a jak tam vypadá onen slibovaný ráj na zemi – socialismus? To bohatství pro každého? Lidé tam umírají hlady. Milion lidí ze země prchnul jen za posledních pár let, denně se snaží utéct pět tisíc zoufalých lidí. Jak tento diktátorský režim reaguje? Uzavírá hranice a pronásleduje oponenty.

Link

I když se Vám už podařilo nasbírat tisíce vzpomínek, je přesto osobnost, kterou jste zaznamenat nestihli, a mrzí Vás to?

Těch je obrovské množství. A mrzí mě to moc. Škoda, že jsme s Pamětí národa začali tak pozdě, až v roce 2001. Jeden z úplně prvních pamětníků, za kterým jsem se vydal, byl nesmírně zajímavý válečný veterán z východní fronty druhé světové války, vězeň gulagů a politický vězeň. Žil v Karlových Varech a já jsem se na ten rozhovor hrozně těšil. Když jsem za ním přijel, tam řekl mi, že si to rozmyslel, že nechce, ať se obrátím na tiskového mluvčí obce legionářské. Dodnes mě mrzí, že jsem mu nedokázal vysvětlit, o co nám jde. Nestihli jsme například Rudolfa Pernického, legendárního parašutistu z války a bývalého politického vězně, nebo osudy třeba pátera Josefa Zvěřiny nebo Jiřího Dienstbiera staršího. S Václavem Havlem jsme natočili jen asi hodinu, ale pak už mu nebylo dobře a k dalším setkáním nedošlo. Máme tak zdokumentované jen jeho vzpomínky na dětství a mládí. Ale i dnes takřka denně někdo vzácný a důležitý pro Paměť národa zemře a my ho třeba sice máme mezi těmi, které chceme oslovit, ale už je pozdě, nestihli jsme ho. Je nás málo a nemáme dost peněz, abychom se rozšířili. Skládáme rozpočet na Paměť národa především ze soukromých darů.

Zaznamenáváte pouze vzpomínky přímých účastníků událostí, nebo třeba v případě jejich úmrtí zpovídáte i potomky a příbuzné?

Řada příběhů na Paměti národa přináší svědectví o někom jiném, se kterým vypravěč trávil část života a vzpomínky na něj může předat. Třeba s generálem Heliodorem Píkou jsme mluvit pochopitelně nemohli, ale s jeho synem Milanem ano. Dáváme prostor i příbuzným, ale vždy pečlivě zvažujeme, protože zaznamenat a zpracovat něčí paměti stojí několik tisíc korun. Je důležité si ale uvědomit, že i děti politických vězňů nesou samy velice silné svědectví o životě, který byl tím utrpením maminky nebo tatínka zásadně poznamenaný.

V poslední době se často mluví o tom, že společnost je rozdělená. Co nebo kdo ji rozděluje?

Žijeme v době, kdy dostávájí opět nemalý prostor různé ideologie založené na násilí. Na jedné straně v globálním měřítku to je jistě islamismus, politický islám. Na druhé straně hlásají násilí ti, kteří volají po boji proti islámu a uprchlíkům. A ještě navíc se zaštitují křesťanstvím. Právě ti stejně jako islamisté ničí demokracii nebo ji chtějí takzvaně „řídit“. Někteří politici promyšleně šíří nenávist a manipulují, ti ostatní často přizvukují. Dost to připomíná dobu, kdy se rodila masová podpora komunismu. Co jiného než násilí proti nějaké menšině hlásá marxistická nebo nacistická ideologie. Principy jsou podobné. Vždy jsou založené na nenávisti k nějaké skupině třeba majetných lidí, sudeťáků, židů, cikánů, věřících, homosexuálů… Politici si vědomě a účelově s nenávistí zahrávají, přiživují je – nenávist vůči uprchlíkům, náboženským menšinám, takzvaným. „pravdoláskařům“, „pražské kavárně“. To vytváří strašně nebezpečné klima nenávisti. Stačí dost málo, abyste paušálními polopravdami skupinu pomluvili a už máte své voliče, kteří vás v boji proti nim následují.

Diktátor si v tu chvíli obléká uniformu, opentlí se krvavými symboly. Ano, symboly je dost prozrazují. Všimněte si třeba, jaké klikyháky, odkapávající písmo používají třeba neonacisté, kapely jako Ortel, šibenice na náměstích, placky s přeškrtnutou mešitou... A také jak mluví. Používají arogantní útočné fráze nadřazenosti a pohrdlivost, odmítají chodit do diskuzí. To přeci známe z minulosti. Třeba: „Nevyšším přáním je vůle lidu!“, „Kolik ti je, aby ses do toho pletl?“ a „Politické neziskovky rozkrádají stát.“ Jen mimochodem, jedinými politickými neziskovkami jsou samy politické strany. To, že někdo z neziskových organizací kritizuje vládnoucí garnituru, je přece zcela v pořádku, je to přirozený demokratický a sebevědomý občanský postoj, který ovšem strašně vadí arogantním politikům opilým mocí.

Link

Myslíte, že Češi se nedokázali vyrovnat s minulostí?

Důležité je osobní vyrovnání. V rodinách se minulost mnohdy raději ani neotvírá, zůstává tabu. Pokud se člověk s tím, co se dělo, nevyrovná, nesrovná se a nevyjasní si, co bylo špatně, může i příště zaváhat. Jiný druh vyrovnávání se s minulostí, která s tím osobním a společenským souvisí, je soudní vyrovnání, spravedlnost. To se nepodařilo a napravit se to už nedá. Generace bývalých politických vězňů odchází a spravedlnosti se dočkali jen ve výjimečných případech. Je to hrozná tragédie. Bohužel je to i tím, že se tady režim držel tak dlouho, takže zajistit důkazy po několika desítkách let je prostě těžké nebo takřka nemožné. Problém je také v tom, že soudci často měli v rodině nějakého komunistu, byli vychovávaní v komunismu, nebo sami měli stranickou knížku. Jak mohou nezaujatě soudit? Dneska platí, že kde není žalobce a obžalovaný, není ani soudce. A tak o zločinech a bolesti, kterou nacisté a komunisté způsobili, lze už jen vyprávět. A to je taky hodně důležité, abychom nezapomněli.

Je tedy podle Vás český národ národem bez paměti?

Zdá se mi, že český národ je spíše hlavně národem pragmatiků, kteří se snadno vzdávají principů, protože nám to přinese určité výhody, komfort a klid. Podle mého i to je důvod, proč vítězí ANO, dřív klausovská ODS. A také tím pádem není problém vládnout s komunisty, i když voličům slibovali, že to nikdy neudělají. Voliči jsou holt také pragmatici. Pod heslem „stabilní vláda“ nebo „lepší komouši než okamurovci“, se ovšem skrývá touha po moci doprovozená působivým politickým marketingem. Lidé se rádi nechávají nakrmit heslem „bude líp“, a bodrým vystupováním. Tisíce lidí pana Babiše nekriticky miluje. Zeptejte se jich proč? Odpovědi vás dost překvapí. Třeba: „Je už dost bohatý, takže nemusí krást.“ nebo „Myslí to s námi dobře. Rozumí nám.“ „Zatočí s politickými zločinci, co nás tu osmadvacet let okrádají.“ Jsou jim jedno jeho podvody třeba s Čapím hnízdem, koncentrace moci, estébácká minulost. Proč to tolerují? Proč ho volí? Protože to dělají taky. Přemýšlí, jak obejít finanční úřad, získat peníze na úkor někoho jiného a ještě mít škodolibou radost, že se to tak povedlo. Čtyřicet let se tady kradlo. Říkalo se, že kdo nekrade, okrádá rodinu. Lidem to poničilo charakter. Demokracie je slabá, když nemá dost politiků a dost voličů charakterních, chytrých a vzdělaných, kterým jde o princip.

Link

Nedávno jste publikovali výzkum, podle kterého polovina mladých lidí netuší, co se stalo v roce 1938. Máte nápad, jak by se ta situace dala zlepšit?

Máme třeba projekt Příběhy našich sousedů. Ten spočívá v tom, že žáky a studenty učíme, jak hledat a zpracovávat zajímavé osudy. Ukazujeme jim, jaké dobrodružství mohou při hledání příběhů zažít a jak úžasné je mluvit se starými lidmi a objevovat jejich životy. Na závěr půlročního projektu pak studenti vystoupí před publikem, kterému převypráví pamětníkův příběh a řeknou, co při tom objevili zajímavého. Zjistí tak nejen něco o historii. Projekt Příběhy našich sousedů sbližuje generace – tu mladší a nejstarší. Dědečkové a babičky se setkávají s mladými lidmi a obě dvě generace si na sebe udělají čas. Starý člověk vypráví svůj příběh a i děti – tedy žáci a studenti – jim říkají o svém pohledu na svět. Nejednou jsme se setkali s tím, že vznikla velká přátelství, děti chodí k pamětníkům pravidelně, pomáhají jim, a třeba je učí jak zacházet s mobilem nebo počítačem. Pamětníci mají radost, když vidí, že jejich příběh nebude zapomenutý a posloužil něčemu dobrému. A studenti zase vidí, že staří lidé jsou úžasní, a mají životní zkušenosti. Nevím přesně, jak změnit výuku systémově, ale tvrdím, že do výuky patří příběhy. Byli jsme přizvaní, abychom diskutovali nad takzvaným Rámcovým vzdělávacím programem, ale myslím, že to je jen základ, doporučení ministerstva. Zásadně záleží na učitelích a jejich snaze a ta, jak se zdá, roste.

Nyní chystáte velkou výstavu ke stému výročí založení republiky. Umístit ji chcete na Letnou do podzemních prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem. Proč zrovna tam?

Stalin je úžasné místo. Je tam podzemní sloupová síň s neuvěřitelnými možnostmi vystavování. Něco podobného v Praze nenajdete. V podzemí budeme vyprávět příběhy z války a komunismu a v další části se návštěvník stane dokonce svědkem bitvy o Anglii z kokpitu pilota RAF, přenesme ho prostřednictvím animovaných triků do dobytčího vagonu, na samotku 50. let, do ulic 21. srpna 1968 a na Národní třídu 17. listopadu 1989. Stalin je místo úžasné i svým horizontem nad Prahou. Postavíme na něm padesát metrů dlouhou a pět metrů vysokou zeď symbolizující rozdělenou společnost, jakoby berlínskou zeď, symbol totalitních režimů.

3744652:article:true:true:true

Stalin je uprostřed krásného parku. Když se zajedete podívat do zahraničních muzeí o totalitních režimech, bývají obklopeny zelení. Člověk se ztiší a je připravenější nechat se vést příběhy do minulosti. Mimochodem v Polsku za posledních tuším pět let vznikly nejméně čtyři muzea reflektující totalitní režimy, jedno se zabývá Solidaritou, druhé druhou světovou válkou, třetí historií polských židů a tak dále. Každé z nich je v obrovských a nesmírně architektonicky zajímavých a oceňovaných stavbách, hlavní moderní expozice jsou v podzemí. A každé stálo přes miliardu. U nás takové muzeum chybí, vynechám-li památník Vítkov s výstavou plnou vitrín. Chtěli bychom zde vytvořit Institut Paměti národa. Nyní ale chystáme na onom místě, kde by podle mě mohlo takové expoziční místo a zdaleka ne tak drahé vzniknout, velkou výstavu ke stému výročí republiky. Chceme používat nové technologie, videomapping, působivé instalace vyprávějící příběhy a přinášející svědectví o 20. století. Chceme ukázat, že to umíme a že by to stálo za dlouhodobou expozici.

Link

Jak dlouho výstava na místě bude?

Výstava potrvá do té doby, dokud nám to úřady povolí. Zatím máme svolení od 1. října do poloviny prosince. Co bude dál, o tom rozhodne nová politická reprezentace Prahy.

Jak se vám daří výstavu financovat?

Skučíme. A všechno se snažíme umenšit, zlevnit. Máme spoustu nápadů, ale nemáme dost peněz. Například je potřeba desítky velmi výkonných projektorů, abychom mohli pracovat s celým prostorem. Musíme vestavět do podzemí tunely. Na realizaci projektu sbíráme peníze na našich webových stránkách www.nastalina.cz. Zájem přispěvatelů je zatím největší od vzniku Post Bellum a Paměti národa. Lidé už nám poslali více než tři miliony korun. Přispěli i větší donátoři. Další tři miliony nám poskytl magistrát a v tuto chvíli nám chybí asi dva miliony do ideálního stavu. Každá koruna je pro nás teď vzácná. Dary nejsou jen úžasnou pomocí, ale obrovskou vzpruhou, že o co se snažíme, má smysl a veřejnost o to stojí. Za to moc děkuji.

 35718