Projekt Via Connecta vznikl z osobní zkušenosti a postupně se proměnil v platformu, která propojuje rodiny dětí s neurovývojovými odlišnostmi, odborníky i inovativní přístupy. Jeho zakladatelka Sandra Lacinová hledá nové cesty, jak systém podpory pro děti s autismem, ADHD či jinými odlišnostmi učinit srozumitelnějším, dostupnějším a především lidským. V rozhovoru popisuje, proč je důležité přemýšlet systémově, jak jí pomohl program Women in Tech i jak její pohled na inovace formuje současný pobyt v Indii.
Jaký byl původní záměr vzniku projektu Via Connecta?
Via Connecta vznikla z velmi osobní zkušenosti. Postupně jsem si začala všímat, jak složité je mít srozumitelný, dostupný a respektující systém podpory pro rodiny dětí s neurovývojovými odlišnostmi – ať už jde o autismus, ADHD, poruchy učení nebo nadání. Rodiny často musí obcházet mnoho různých institucí a služeb, které spolu nejsou propojené. Naším záměrem proto bylo a stále je vytvořit prostředí, které bude tyto světy propojovat: odborníky, rodiny, školy i komunitu. Proto také název Via Connecta – cesta propojení.
V jakém bodě Vaší profesní cesty jste se rozhodla tento záměr uchopit systematičtěji a vstoupit do prostředí technologií a inovací?
Dlouhodobě jsem se pohybovala v prostředí vzdělávání, leadershipu a inovací. Postupně mi začalo docházet, že pokud chceme systém podpory opravdu změnit, nestačí jen dobrá vůle nebo jednotlivé projekty. Je potřeba přemýšlet systémově a využívat nejen technologie, data a inovativní přístupy, ale také propojovat různé obory. Právě tehdy jsem začala uvažovat o Via Connecta nejen jako o projektu, ale jako o platformě, která může přinášet nové přístupy do oblasti podpory dětí a rodin.
Součástí tohoto období byla i Vaše účast v programu Women in Tech. Co Vám tento program pomohl ujasnit nebo pojmenovat?
Program Women in Tech mi pomohl uvědomit si jednu důležitou věc – že technologie nejsou jen o technologiích samotných, ale především o lidech. Pomohl mi také pojmenovat, jak mohou technologické nástroje pomoci řešit velmi lidská témata, například dostupnost podpory pro rodiny. Zároveň to byla velmi inspirativní zkušenost díky setkání s dalšími ženami, které přinášejí inovace do různých oblastí.
Jak se Vaše práce a směřování proměnily poté, co jste měla možnost svůj projekt konfrontovat s mentory a dalšími podnikatelkami?
Mentoring je vždy konfrontací s realitou. Pomáhá oddělit to, co je dobrý nápad, od toho, co má skutečný potenciál. Pro mě bylo důležité uvědomění, že Via Connecta nemá být jen jeden projekt nebo služba, ale spíše ekosystém podpory – místo, kde se potkávají různé přístupy a odbornosti. Tato zkušenost mi pomohla organizaci lépe strukturovat a zároveň si ujasnit její dlouhodobou vizi.
Via Connecta se postupně vyvíjela nejen obsahově, ale i hodnotově. Co dnes považujete za její nejdůležitější pilíř?
Stále je pro mě nejdůležitějším pilířem respekt k jedinečnosti každého dítěte. Nejde o to děti „opravovat“ nebo je přizpůsobovat systému. Jde o to vytvořit prostředí, kde mohou rozvíjet své schopnosti a kde se jejich odlišnost stává součástí jejich síly. Via Connecta chce být místem, kde se potkává odbornost s lidskostí.
V současnosti trávíte delší období v Indii. Jak tato zkušenost ovlivňuje Vaše podnikatelské uvažování a práci na projektu Via Connecta?
Pobyt v Indii mi dává možnost dívat se na věci z úplně jiného úhlu. Je to prostředí, kde vedle sebe existuje obrovská technologická dynamika – start-upy, digitalizace a velmi rychlé tempo změn a zároveň hluboká tradice, spiritualita a schopnost zpomalit. V Evropě máme někdy tendenci věřit, že každá inovace nebo optimalizace je automaticky krokem vpřed. Že když něco zrychlíme, zefektivníme nebo zdigitalizujeme, musí to být nutně lepší. V práci s lidmi, a zvlášť s dětmi, to často nefunguje. Některé věci zkrátka potřebují svůj čas, přítomnost a vztah.
Možná právě proto mě dnes tolik oslovují metody, které pracují s tělem, materiálem nebo přímou zkušeností, například „práce v hliněném poli“. Je to vlastně velmi jednoduchý princip, ale může mít hluboký dopad. Pro mě osobně je pobyt v Indii určitým vyvažováním dvou světů – světa inovací, technologií a systémového myšlení na jedné straně a návratu k základním lidským potřebám, tedy k přítomnosti, kontaktu a respektu k přirozenému tempu člověka, na straně druhé. Myslím, že právě propojování těchto dvou světů může být pro projekty ve Via Connecta velmi důležité.
Můžete prozradit, co vaše nová metodu „Práce v hliněném poli“ nabízí?
Metoda „Práce v hliněném poli“ je velmi zajímavý terapeutický přístup, který pracuje s dotykem, pohybem a přirozeným kontaktem s materiálem. Dítě nebo dospělý pracuje rukama přímo s hlínou na speciálním hliněném poli. Nejde o modelování nebo vytváření výrobků, ale o samotný proces. Hlína umožňuje vyjádřit emoce a vnitřní prožitky způsobem, který často nelze vyjádřit slovy. Tuto metodu vede kolegyně Eva Komjati, která ji přináší do práce s dětmi jako velmi citlivý a respektující nástroj podpory.
Jaké postavení mají ženy v technologickém podnikání v Indii? Je podle Vás něco, čím se můžeme inspirovat, nebo naopak něco, kde Vám indický kontext nesedí?
Indie je v tomto směru velmi zajímavá a zároveň plná kontrastů. Na jedné straně je to země, která je dnes technologickou velmocí a potkáváte stále více žen, které zakládají vlastní projekty nebo zastávají významné pozice. Zároveň je ale indická společnost stále velmi tradiční a role žen jsou často silně ovlivněny rodinnými a kulturními očekáváními. Mnoho žen tak musí hledat rovnováhu mezi profesním životem a velmi silnou rolí v rodině.
Co mě na indických ženách inspiruje, je jejich odvaha a vnitřní síla. Mám pocit, že když se rozhodnou něco vytvořit nebo posunout, dokážou být velmi vytrvalé. Často pracují s velkou energií a zároveň s určitou pokorou k tomu, co dělají. Pro mě je ale tato zkušenost především příležitostí vidět různé způsoby, jak mohou ženy přistupovat k podnikání a inovacím. Někdy je to velmi technologické a dynamické prostředí, jindy je v tom velký důraz na komunitu, vztahy a smysl práce. A myslím, že právě tohle je inspirativní – že neexistuje jen jeden správný model. Každá žena si může hledat vlastní cestu, která je v souladu s jejím životem i hodnotami.
Pokud byste měla shrnout jednu zásadní zkušenost ze své cesty, kterou byste předala ženám pohybujícím se v inovativních oborech, jaká by to byla?
Možná bych řekla jednu jednoduchou věc – důvěřujte své intuici. Často máme pocit, že musíme všechno přesně naplánovat a mít jistotu, že cesta je správná. Ale mnoho důležitých projektů vzniká právě z intuice a vnitřního přesvědčení, že něco dává smysl.
