Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

PSD2 je to nejpodstatnější, co se v bankovním sektoru za poslední dekádu událo, říká expert

PSD2 je to nejpodstatnější, co se v bankovním sektoru za poslední dekádu událo, říká expert

Regulace platebního styku, která o víkendu vstoupila v platnost, znamená revoluci na poli bankovních služeb. Tvrdí to Petr Dvořák ze společnosti Lime, jeden z největších expertů na danou problematiku. „Když to vezmu ve zkratce, tak nová regulace lidem přinese nové, šikovné služby a pomůže jim ušetřit peníze,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ. Mezi těmi, kdo na nové regulaci nejvíce vydělají, však patří i banky, dodává. 

O víkendu začala v Česku platit směrnice PSD2. Dokážete ji přiblížit a říct, v čem je důležitá?

Technicky řečeno, jde o evropskou směrnici pro úpravu platebního styku, která je implementována do českého práva. Pointa této regulace je v tom, že banky se nyní musí otevírat třetím stranám, kterým musí – samozřejmě pokud to klient schválí – předat informace o účtu klientů, případně zadávat platbu.

Kdo jsou tyto třetí strany?

Subjekty, které projdou licenčním řízením. Jsou na ně kladené relativně přísné nároky, mezi jinými musí dodržovat například kapitálovou přiměřenost a musí být pojištěné. Vše reguluje Česká národní banka.

Jaké jsou praktické důsledky této implementace?

Především jde o to, že v Česku vznikne mnoho malých a užitečných služeb, které by se normálně nevyplatily bankám dělat. Z nich budou profitovat především koncoví zákazníci. Například bude jednodušší spravovat osobní finance, protože se zjednoduší mnoho finančních procesů. Například nyní může vzniknout zjednodušené internetové bankovnictví, které bude určené pro děti, nebo pro seniory.

Umí nová regulace ve výsledku ušetřit lidem peníze?

Teoreticky ano. Jeden z benefitů PSD2 je, že by klienti mohli vyměnit banku velmi jednoduše, jen na několik kliknutí myši. Lidé si tak budou moci online srovnat, kde by platili za vedení účtu méně peněz a jednoduše jít tam. Současný argument, že si lidé často řeknou ´je to otravné, musel bych tam chodit, čekat, převádět si trvalé příkazy´, už nebude platit.

Kolik tak lidé díky PSD2 budou moci ušetřit?

Záleží na konkrétní situaci. Pokud mají běžný účet u nějaké průměrné banky, tak platí asi 80 nebo 90 korun měsíčně. Díky PSD2 budou moci jednoduše na několik kliknutí myši převést své finance k bance, kde nebudou za běžný účet platit vůbec nic. Takže tam finanční úspora může být až tisíc korun ročně.

Máte nějaký odhad, kolik klientů dnes chce změnit banku?

Finanční ústavy se tímto číslem moc nechlubí, takže tato data k dispozici nemáme. Ale reálný přínos bude mít PSD2 i pro lidi, kteří mají několik účtů po různých bankách. Podle našich údajů v průměru na jednoho Čecha připadají dva bankovní účty, jsou tedy klienti, kteří mají i tři a více bank – jednu na spořicí účet, druhou pro běžné bankovnictví a třetí třeba na rodinný účet. Ti nyní budou moci všechny účty ovládat jen z jedné platformy.

Technologicky jde o to nejpodstatnější, co se zde za posledních deset let událo

Jaký bude mít PSD2 dopad na tradiční banky? Budou přicházet o klienty?

Nemyslím si, obecně bych řekl, že to na ně dopadne velmi málo. Ono se o tom paradoxně hovoří spíše naopak, ale já nyní vidím tu reálnou situaci a jsem o tom přesvědčený. Například pokud bychom my jako společnost Lime, jako třetí strana, chtěli konkurovat velkým bankám, stáli bychom před spoustou problémů. Začíná to tím, že bychom nejdřív museli těm bankám přetáhnout jejich klienty, museli bychom vyřešit, jak je přesvědčit, že nám mohou věřit, těch problémů je více. Banka to má všechno vyřešené, to my jsme v nevýhodě.

Ale banka přece o ty klienty bude muset nyní bojovat.

To ano. Jenže celý ten ekosystém nyní funguje tak, že pokud banka zjistí nějaký závažný nedostatek, kterého by chtěla nějaká chytrá fintech společnost využít, tak ho jednoduše opraví. Třeba když si třetí strany všimly, že by mohly převádět platby mezi bankami mnohem rychleji, než samy banky, tak ty na to zareagovaly. Na sdílené úrovni, ať už v rámci České bankovní asociace, nebo České národní banky, si předělaly svůj standard pro instantní platby. Obecně řečeno, banky velmi dobře řeší velké problémy a na fintech sektor tak zbývají jen ty problémy malé. Největší konkurencí po PSD2 si budou samy banky.

Říká se, že PSD2 je revoluce v bankovním sektoru. Je na místě nadsázka?

Ne. Technologicky je to určitě to nejpodstatnější, co se zde za posledních minimálně deset let odehrálo. Když to budu hodnotit od Sametové revoluce, tak jistě mělo technologicky větší přínos internetové bankovnictví, pak mobilní bankovnictví. Obchodně vidím přínos v tom, že klienti bank získají více svobody a možností své požadavky realizovat mimo svou domovskou banku.

Jak se k regulaci české banky postavily?

Většina bank pochopila, že PSD2 pro ně není příliš velké riziko. Že když se otevřou, tak si připraví lepší technickou infrastrukturu i pro svoje služby. Podle mě budou mít největší problém ty finanční domy, které nebudou schopné se světu otevřít. To totiž bude indikátorem toho, že nejsou schopné být inovativní a zavádět změny, které jsou zapotřebí.

Dokázal byste kvantifikovat finanční náklady na PSD2?

V Česku máme 13 retailových bank, které jsou pod drobnohledem PSD2 legislativy a každá z nich investovala menší desítky milionů korun. Ty velké banky možná víc. Ve výsledku to tak například bude asi miliarda korun.

Je legitimní dělení na staré rigidní banky a nové svěží fintech společnosti, které do odvětví přinášejí nový vítr?

Záleží, v jakém světě se zrovna nyní pohybujete. Pokud jste mezi inovátory a lidmi, kteří jsou technicky zdatní, tak je to vlastně jedno. Takového člověka moc nezajímá, jestli spravuje svůj účet přes Spendee, Českou spořitelnu, nebo BudgetBakers. Rozumí tomu, jak to funguje. Pro většinového uživatele je ale koncept tradiční banky hrozně silný. Ta instituce spravuje jeho peníze, které jí s důvěrou svěřuje. A on nyní nerozumí tomu, proč by ty peníze měl spravovat prostřednictvím jiné aplikace, než je ta aplikace od dané banky.

Předpokládáte, že se to časem změní?

Ano, ale potrvá to. Bude to chtít generační obměnu. Lidé, kterým je dnes kolem pětadvaceti, chápou, že internetové bankovnictví je jen jednou z mnoha aplikací, které zpracovávají jejich data. Dnešní čtyřicátníci a starší lidé to nechápou vůbec, a lidé, kterým je šedesát, sedmdesát, většinou nevidí ani velkou přidanou hodnotu v tradičních bankovních kanálech.

Může banka své služby třetím stranám nějak zpoplatnit a tím se z té regulace de facto vyvléct?

Nemůže. Systém je nastavený tak, že musí přes aplikace třetích stran účtovat stejné částky, jako účtují svým klientům přes vlastní aplikace. Pokud tak zadání internetové platby stojí pět korun v internetovém bankovnictví, tak bude stát pět korun i přes API (Rozhraní pro programování aplikací, přes které se třetí strany na účet napojí). A pokud je v internetovém bankovnictví zdarma, tak musí být zdarma i v API.

Kdo v PSD2 nejvíce získá a kdo naopak nejvíc ztratí?

Výherci jsou jednoznačně banky. Dnes již zavedené třetí strany tratí tím, že technologie screen scraping, která se doteď pro dolování údajů z klientských účtů využívala, nebude nadále legální a tyto společnosti tak najednou přijdou o přístup ke všem datům z účtů. Navíc budou regulované a budou se muset registrovat, což také není bez komplikací. Druhým vítězem je veřejnost a koncový uživatel: tím, že mu vzniknou nové doplňkové služby, které bude moci nově využívat.

Je někdo mezi poraženými?

Neřekl bych, že někdo prohrál. Možná jen ty firmy, které poměrně intenzivně investovaly do technologie screen scrapingu před regulací PSD2. Ta technologie totiž není úplně jednoduchá, vyžaduje poměrně velké kapitálové investice i údržbu. A pak jim PSD2 regulace přibouchla dveře před nosem.

Z pohledu třetích stran ta regulace bankovní svět paradoxně spíše zavírá

Jaký byl stav do doby, než implementovaná směrnice PSD2 začala platit?

Na trhu existovala řada poskytovatelů, kteří byli schopní stejné služby a scénáře provádět i před jejím zavedením. Jen využívali onu technologii takzvaného screen scrapingu – šlo o to, že v internetovém bankovnictví oklikávali údaje za uživatele a tahali si odtud potřebná data. Zajímavé na tom je to, že před regulací PSD2 se dostali ke všem datům v bankovnictví – tedy i například k profilu uživatele, k jeho adrese a tak dále.

To nyní nejde?

Ne, to s PSD2 už není možné. Screen scraping, který byl do víkendu z pohledu regulace v šedé zóně, je zakázaný, navíc jsou zpřístupněné jen ty údaje, které jsou povolené legislativou. A těch je relativně málo. Jde například o data o účtech, případně transakční historie, nebo iniciace platby. Ale už tam neuvidíte adresu uživatele, jeho telefonní číslo, trvalé příkazy, platební karty a další, účty které nejsou platební a tak dále. Z pohledu těch rozvinutějších třetích stran tedy regulace bankovní svět paradoxně spíše zavírá.

Jaký je v praxi přechod na regulaci PSD2 pro třetí strany?

Obtížný. O víkendu začala platit legislativa, a například naše společnost Lime, která chce působit legálně a snaží se splnit všechny požadavky, ještě neměla šanci zahájit licenční řízení. Tím pádem minimálně po dobu tří měsíců budeme poskytovat naši službu v rozporu s licencí, aniž bychom za to mohli.

Jak je to možné?

U České národní banky jsme zkrátka ještě neměli možnost se licencovat. A situace je taková, že od 13. ledna máme platnou legislativu, ale my vlastně stále ještě nevíme detaily toho, jak přesně o licenci požádat. Od České národní banky nám chodily často ne zcela konkrétní informace.

Jaká tedy bude realita toho přechodu?

To licenční řízení, abychom se mohli stát třetí stranou v kontextu směrnice PSD2, může trvat maximálně tři měsíce. Je tam ale ještě vsuvka, že může být kdykoliv přerušeno, a o tu dobu se pak prodlužuje původní čtvrtletní lhůta. My jako třetí strana, která je vzhledem k bankám malá a nemá armádu právníků, připravíme materiály v nejlepší možné kvalitě. Počítáme ale s tím, že tam určitě ČNB určitě najde nějaký požadavek, který způsobí pozastavení toho řízení, takže předpokládáme, že pro nás to tak bude takový pětiměsíční běh.

A podobné problémy jako vy mají i další malé české společnosti?

Ano, přesně takový je současný stav. Společnosti Budgetbakers, Spendee, všichni mají podobný problém.

Kompletní zpravodajství k prezidentským volbám 2018 najdete zde>>>

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744