Ekonom: Vláda zanedbává dlouhodobá rizika, důsledky pocítíme za dvacet až třicet let | info.cz

Články odjinud

Ekonom: Vláda zanedbává dlouhodobá rizika, důsledky pocítíme za dvacet až třicet let

Ze schváleného státního rozpočtu pro příští rok je zřejmé, že vláda zanedbává některá dlouhodobější rizika, například důchodovou reformu, říká v rozhovoru pro INFO.CZ hlavní ekonom české pobočky ING Bank Jakub Seidler. „Důchodová reforma je nevyhnutelná. Jinak stát za nějakých dvacet až třicet let, až půjdou do důchodu silné ročníky ze 70. let, najednou zjistí, že penzijní systém je extrémně drahý,“ upozorňuje Seidler.

Vláda tento týden prosadila ve Sněmovně rozpočet na příští rok s deficitem 40 miliard korun. Je podle vás dobře sestavený?

Jde o typicky levicový rozpočet, přidává peníze sociálním skupinám, na které se v posledních letech skutečně příliš nedostávalo. Že se navyšují penze, mzdy a platy v některých sektorech ekonomiky je podle mě v pořádku.

Problém vidím v tom, že vláda poněkud zanedbává některá dlouhodobější rizika, třeba důchodovou reformu. Ono to je na jednu stranu poměrně logické, jakákoliv varianta penzijní reformy – pokud má dávat smysl a řešit dlouhodobou udržitelnost systému – bude vždy negativním faktorem pro spotřebu domácností. Buď budete chtít dostat do systému více peněz prostřednictvím vyššího zdanění, nebo budete tlačit domácnosti, aby si více spořily. Tak či onak, lidem pak v peněženkách zbude méně peněz a za to jako politik body nedostanete.

A tak se to odkládá...

Tak. Třetí možností je řešit větší nároky na penze prostřednictvím rostoucího zadlužování státu, ale to je vlastně jenom další odložení problému do budoucna. Důchodová reforma však nutná je, jinak stát za nějakých dvacet až třicet let, až půjdou do důchodu silné ročníky ze 70. let, najednou zjistí, že je penzijní systém extrémně drahý. Buď budou muset být důchody k poměru k příjmům podstatně nižší, výrazně se zvýší věk odchodu do důchodu, nebo citelně vzrostou daně či zadlužení státu. Důchodová reforma musí být něco, co bude tuzemskou ekonomiku na budoucí situaci postupně připravovat, aby ten problém nebylo nutné řešit nárazově, což by pak odnesly budoucí generace pracujících, ale i penzistů. Jde tak především o zajištění nějaké mezigenerační solidarity.

Jak hodnotíte 40miliardový deficit?

Je poměrně přirozené, že všichni politici chtějí uplácet voliče. Levicoví tím, že jim dávají více peněz, pravicoví zase snižují daně. Samotná výše schodku by nebyla příliš zásadní, pokud by ty peníze navíc byly smysluplně využity, kvalitně proinvestovány. Dnes jsme v období, kdy trh nabízí extrémně nízké úrokové sazby, vláda země, která má velmi silně podinvestovanou klíčovou infrastrukturu, by se tak mohla jednoduše a levně zadlužit, aby s tím něco udělala. A pak bych proti schodku neřekl ani slovo. Bohužel mi však přijde, že ty peníze příští rok půjdou spíše na spotřebu.

Zároveň bych ale chtěl upozornit i nad určitou zkratkovitostí porovnávání objemu investic v různých letech. Záleží totiž na kvalitě a smysluplnosti investování. Pokud by vláda stavěla třeba železniční koridory vedoucí odnikud nikam a díky tomu proinvestovala deset miliard navíc, zemi by to pochopitelně moc nepomohlo. 

Na druhou stranu, stále nemáme hotovou klíčovou dopravní infrastrukturu a dálnice D1 je celoevropská ostuda, tudíž prostor pro zlepšení tu je. Navíc je to i otázka efektivity využívání evropských fondů, Polsko si právě díky nim bylo schopné dokončit svou klíčovou dálniční infrastrukturu, my jsme v tomto ohledu byli podstatně méně úspěšní.

Evropský automobilový sektor se v poslední době začíná zadrhávat. Jak velké riziko to je pro vývoj ekonomiky?

Poměrně výrazné. Když se podíváme na Německo, tak to letos zaznamenává pokles výroby automobilů o deset procent. To je velmi silný pád. Tamní trh není takto silně volatilní, o to větší to je znamení, že se něco děje. Důvodem poklesu ale není propad poptávky, automobilky mají problém poprat se se všemi přicházejícími regulacemi a stále přísnějšími emisními normami. Od příštího roku se navíc limity na emise CO2 mají opět zpřísnit, řada automobilek to podle všeho splňovat nebude a proto jim hrozí poměrně vysoké pokuty. Sektor se díky evropské regulaci dostal do velkých obtíží a není mi jasné, jak se s tím popere.

Do toho evropské automobilky čelí propadům v Číně.  

To je pravda, ale přímý vývoz německých automobilů do Číny není zase tak velký, naprostá většina automobilů pro čínský trh se vyrábí přímo na místě. Je to tak, že německé automobilky asi pět milionů automobilů vyrobí přímo v Německu, pět milionů v Číně a pět milionů různě po světě. Problém klesající poptávky v Číně na evropské automobilky dopadne především výrazným poklesem ziskovosti, a to v situaci, kdy jsou nuceny extrémně investovat z důvodu přísnější regulace. To je pro firmy dost nepříjemný koktejl, který se může projevit třeba i v tom, že začnou mnohem více tlačit na své subdodavatele, aby snižovali ceny. A to může ovlivnit i české dodavatele.

Jaký bude další vývoj?

To je zásadní otázka, na kterou bohužel nikdo moc neumí odpovědět. Hovoří se o tom, že na trhu bude docházet ke změnám, některé značky se budou spojovat, aby emisní limity dokázaly společně plnit. Dlouhodobá vize pro automobilový sektor je ale komplikovaná i v tom, že se v Evropě sice hodně tlačí na elektromobilitu, ale paradoxně málokdo si uvědomuje, že největší trh s elektromobily je již nyní v Číně, kde se prodá přes milion elektrovozů ročně. Čína má tedy nyní technologický náskok a podle mě je jenom otázkou času, než začne své elektromobily vyvážet do Evropy. V každém případě, nejsou to nejoptimističtější vyhlídky pro automobilový sektor.

Otázkou jsou i jednání o případných dovozních clech na evropské automobily do Spojených států.

S nevyzpytatelností prezidenta Donalda Trumpa je poměrně obtížné cokoliv předvídat. Zatím jsou pro amerického prezidenta větším tématem – i mnohem větším rizikem pro globální ekonomiku – právě obchodní vztahy s Čínou. Jenže ve chvíli, kdy se tohle vyřeší, Trump velmi pravděpodobně půjde po Evropské unii. On to zatím vlastně pořád odkládal, v polovině listopadu se ale otázka dovozních cel na evropské automobily opět dostane na stůl. A to je pro ekonomy, a pochopitelně i pro firmy, velký zdroj nejistoty.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud